Doteky č. 122

Srdce pejskařů bude potěšeno příspěvkem paní Kopáčové stejně jako rozhovorem s paní inženýrkou Hanou Jasenovcovou, známou cvičitelkou vodicích čtyřnohých kamarádů. A milovníci našich pobytů se zase mohou na chvíli vrátit na ten loňský v Češkovicích a přitom se těšit na ty dva letošní, které máme před sebou. Spoustu zajímavých článků přináší rovněž rubrika Ze světa – představte si, že k tlumočení znakového jazyka lze použít robotickou ruku, o využívání umělé inteligence pro zrakově postižené ani nemluvě… Všichni známe Helen Kellerovou, ale jak moc známe její celoživotní vychovatelku, učitelku, asistentku a přítelkyni Anne Sullivanovou? A že to byla žena obdivuhodná a mimořádná… Přeji příjemné počtení či ničím nerušený poslech a do jarních dnů hodně zajímavých a milých zážitků!

Verze ke stažení:

Doteky č. 122 (PDF, 414 kB)
Doteky č. 122 (DOC, 298 kB)

Časopis LORM z.s., Jaro 2025

Z obsahu tohoto čísla:

• Verše
• Slovo šéfredaktorky
• Zprávy z LORMu
  • Jak to dopadlo se zázraky a naším hospodařením v roce 2024? 
  • Okénko metodičky 
  • Okénko do Libereckého kraje
  • Okénko do Jihočeského kraje
  • Okénko do Moravskoslezského kraje
• Stalo se aneb pohled z druhé strany
  • Rok 2013 
• Příspěvky čtenářů
  • S vodicím psem v obchodě 
  • Morava krásná zem
• Rozhovor
  • Problémy jsou od toho, aby se řešily
• Sociálněprávní novinky
  • Změny pro pacienty v roce 2025 
  • Občankou v mobilu už je možné se prokázat i u notářů a na poště
• Zdraví
  • Stargardtova choroba 
  • Dětský pacient poprvé dostal implantát, který mu může dát sluch
• Informace
  • Okamžitý přepis aneb pomocník pro snadnou komunikaci
• Osobnosti ze světa hluchoslepých
  • Zázračná učitelka
• Ze světa
  • Robotická ruka pro tlumočení 
  • Využívání umělé inteligence pro zrakově postižené
• Vzkazy moudrých
• Recepty

Verše

Květina

Má mě rád, nemá mě rád,
takovou květinu do zahrádky chtěla bych si dát.
Aby byla jako kamarád.
Každý den přemýšlím, jak nejlépe to udělat.

Našla jsem kouzelné semínko,
uložila ho do kypré země
a přikryla hlínou malinko.
Pokropila jsem jej pramenitou vodou
a poprosila, aby hřálo sluníčko.

První zelený lístek už bude venku,
ale ještě nevím, co to je za rostlinku.
Sluníčko hřeje čím dál víc
i májový deštík vyjde vstříc.

A je tu další lístek, kytička se mění,
také stonek a na něm překvapení.
Zelená kulička roste, roste.
Kuk! Kde jste? Kdo jste?

Už se pomalinku, polehoučku rozbaluje,
nedočkavě pestrý motýl kolem poletuje.
A už je to tu,
usedá na květu. 

Již se mohu vesele ptát:
„Má mě rád, nemá mě rád?“
Pak ti mohu velkou pusu dát.

Vyrostla velká bílá kopretina,
hned to zase od začátku začíná.

Má mě rád, nemá mě rád,
takovou květinu do zahrádky chtěla bych si dát.
Aby byla jako kamarád.
Každý den přemýšlím, jak nejlépe to udělat.

Olga Pírková

Slovo šéfredaktorky

Není tomu zas tak dávno, co cinkaly vánoční zvonky, a už tu máme jaro. Jaké? Uvidíme, zažijeme. Bude deštivé, nebo slunné? Teplé, nebo fučivé? Mírné, nebo uhodí vysokými teplotami, sotva jen přivítáme první jarní den daný datem kalendářním? Jak říkám – uvidíme, zažijeme. A zhodnotíme… Ale co jsem bezpečně zažila, to byla příprava prvních letošních Doteků. A pokud můžu hodnotit, povedly se! Tak třeba srdce pejskařů bude potěšeno příspěvkem paní Kopáčové stejně jako rozhovorem s paní inženýrkou Hanou Jasenovcovou, známou cvičitelkou vodicích čtyřnohých kamarádů. A milovníci našich pobytů se zase mohou na chvíli vrátit na ten loňský v Češkovicích a přitom se těšit na ty dva letošní, které máme před sebou. Spoustu zajímavých článků přináší rovněž rubrika Ze světa – představte si, že k tlumočení znakového jazyka lze použít robotickou ruku, o využívání umělé inteligence pro zrakově postižené ani nemluvě… Všichni známe Helen Kellerovou, ale jak moc známe její celoživotní vychovatelku, učitelku, asistentku a přítelkyni Anne Sullivanovou? A že to byla žena obdivuhodná a mimořádná… Klobouk dolů, vzácná paní Sullivanová! Ve Zdraví vás čeká mimo další velmi zajímavý příspěvek o dětském pacientovi, jenž poprvé dostal implantát, který mu může dát sluch. Člověk žasne, co všechno současná medicína umí. A nejen ona, kolega Václav Skalický přichází s další zajímavou novinkou ze své praxe, a totiž s okamžitým přepisem aneb pomocníkem pro snadnou komunikaci. Teď mě napadá, a věřte, nevěřte, do Okének dnes po delší době píše i naše paní metodička Hana Dvořáková. A vtipně! No, to se jí to vtipkuje, když ani jinak neumí :-). A to je moc dobře. A taky je to těžké! Jenže člověk, ač je občas mizérie, musí dál a s humorem, srandou, legrací, vtipem to jde o něco líp. Vlastně o dost. Přeji vám, vážení a milí, aby vám neuplynul jediný den, v němž byste se nemohli s radostí zasmát!

Zdena Jelínková
šéfredaktorka Doteků

Zprávy z LORMu

Jak to dopadlo se zázraky a naším hospodařením v roce 2024?

Milí čtenáři Doteků,

je 28. ledna a já radostně volám „HOTOVO“! Všechno kolem vyúčtování dotací a grantů je s předstihem odesláno, všechny další povinné tabulky s ročními výkazy sociálních služeb doručeny v řádných termínech. Leden máme každoročně v LORMu nabitý díky účetní závěrce a povinnostem odeslat vyúčtování, závěrečné hodnoticí zprávy, roční statistiky a výkazy za předchozí rok. Tradiční novoroční maraton představuje rychlou a efektivní spolupráci celého našeho malého, zato vysoce výkonného týmu. Ale než vás seznámím s výsledky hospodaření v roce 2024, odpovím nejdřív na otázku, kterou jsem si kladla v zimních Dotecích −  stal se během podzimu zázrak? Bylo v listopadu vyhlášeno dotační řízení u Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) na rok 2025? Byly podpořeny oba naše projekty u Nadačního fondu Českého rozhlasu a Ministerstva kultury? Jak už to v životě bývá, moje přání byla částečně vyslyšena. Ale bez mimořádného pracovního úsilí v průběhu listopadu a začátku prosince by se to celé neobešlo. A představte si, že dokonce došlo i na ty zázraky! S některými jsme v LORMu vůbec nepočítali. Duch Vánoc se nám v prosinci zjevil, aniž bychom pořádali tradiční charitativní městskou hru. Jak to? Vezměme to hezky celé popořadě.
Ve čtvrtek 7. listopadu MPSV skutečně vypisuje avizované dotační řízení pro rok 2025 v programu B pro celostátní služby s uzávěrkou do 9. prosince 2024. Tou dobou se od druhé poloviny října věnuji přípravě žádosti o schválení změn v položkovém čerpání každé naší služby v roce 2024, protože termín pro odeslání žádosti byl z poloviny ledna posunut už na 1. prosince příslušného kalendářního roku. Co to konkrétně znamená? Jakmile naše paní účetní zaúčtuje zářijové a následně říjnové náklady, porovnávám v polovině října a následně v půlce listopadu, kolik bylo skutečně z přidělené dotace vyčerpáno na jednotlivých uznatelných nákladových položkách. Opakovaně propočítávám realistické náklady do konce roku a připravuji si tabulky ke schválení změn v čerpání dotace, které 21. listopadu odesílám přes datovou schránku na MPSV ke schválení. A protože poskytujeme 4 sociální služby, připravuji to všechno 4x, tedy pro každou službu zvlášť. Do toho se s metodičkou Hanou Dvořákovou vrháme do přípravy podání žádosti o dotace na rok 2025. Připravit, vyplnit a podat takovou žádost nám zabere minimálně 3 týdny. Nejdříve musíme nastudovat pozměněnou metodiku, pak zkompletovat spoustu podkladů, aktualizovat již schválený rozpočet na rok 2025 a můžeme začít vyplňovat žádost za každou službu zvlášť. Nebudu vás zde zbytečně zahlcovat dalšími detaily, důležité je, že jsme žádost podali již 5. prosince. V té době také posílám na MPSV dotaz, zda nám schválili změny v čerpání dotace u všech 4 služeb pro rok 2024. Zbývá už necelý měsíc a tato informace je pro nás klíčová kvůli nákupům do konce roku. V úterý 10. prosince přichází schvalovací dopis. Hurá! Už víme, s čím můžeme počítat.
Listopadový maraton, kdy se nám sešly 2 klíčové a časově náročné činnosti v jednom měsíci, je za námi. Žádost o dotace na rok 2025 podaná, změny v čerpání dotace v roce 2024 schváleny. Tou dobou již známe i výsledek grantového řízení u Nadačního fondu Českého rozhlasu – náš projekt byl ze sbírky Světluška podpořen. Teď stihnout připravit a odeslat do konce roku všechny materiály pro klienty, členy, dárce. V Adventním bulletinu zasíláme klientům přihlášky na pobyty v roce 2025. Ubytování na pobytech budou mít klienti se svými průvodci-tlumočníky plně hrazené z nadačního příspěvku, hradit si budou jen částku za stravování.
Když si v polovině prosince uvědomím, co všechno máme za sebou, tak jsem vděčná za zodpovědné rozhodnutí nepořádat letos Ducha Vánoc. Opravdu nevím, kde bych na to vzala čas, vždyť v listopadu jsem mnohokrát musela pracovat i po večerech a víkendech… A přesto se nám Duch Vánoc v prosinci zjevuje, aniž bychom pro to sami museli cokoliv udělat. Tím nečekaným dárkem se stává charitativní zaměstnanecká sbírka, zveřejněná na portálu darujspravne.cz, kterou pro nás během adventu vyhlásil útvar Financí ČSOB spolu s týmem SS&O. Do sbírky se zapojilo 56 dárců, kteří nám přispěli na sociální služby pro hluchoslepé dary ve výši 21 685 Kč. Banka ČSOB výtěžek sbírky zdvojnásobila na celkovou částku 43 370 Kč. Tím ale vánoční nadílka zdaleka nekončí. V prosinci a na sklonku roku nám přichází na účet spousta darů od našich věrných a štědrých dárců a podporovatelů. Jmenovité poděkování průběžně doplňujeme na našich „webovkách“ a najdete je na https://www.lorm.cz/pro-verejnost/dekujeme/minule-roky/dekujeme-rok-2024/.
A jak to dopadlo s žádostí na Doteky u Ministerstva kultury? Na odpověď si musíme počkat do poloviny ledna, kdy se bohužel z webu ministerstva dozvídáme, že náš projekt nebyl podpořen. I to k naší práci patří, ne vždy je naše úsilí odměněno pozitivním výsledkem. Nedá se nic dělat, žádost na Doteky časem zkusíme podat jinde. Tou dobou se již naplno věnujeme vyúčtování dotací a grantů za rok 2024. Zatímco metodička zpracovává roční statistiku sociálních služeb a další přehledy z měsíčních výkazů terénních sociálních pracovníků, já vyplňuji přehledy a tabulky, zkrátka vše, co bude potřeba, aby to po uzavření účetnictví svištělo a dalo se to v požadovaných termínech stihnout. A všemu tomu předchází práce pokladní Lenky Sellnerové, která začátkem ledna uzavře prosincovou pokladnu, v mezidobí proplatí a zaeviduje všechny faktury, z banky stáhne bankovní výpisy, které doplní o poznámky ke všem příchozím i odchozím platbám pro paní účetní. Pak nastupuji já, abych vše podepsala a na účetních dokladech pro paní účetní vyznačila, co, kam a jak má být zaúčtováno. Prosincové podklady odvážíme na Chodov do účetní firmy, kde už přebírá štafetu paní účetní a v co nejkratším čase vše zaúčtuje. Následně mi pošle e-mailem zpracované výsledky typu Výsledovka, Rozvaha, Účetní deník, jednotlivá hospodářská a nákladová střediska apod., abych vše mohla projít, zkontrolovat, připravit, spočítat a odeslat paní účetní souhrnné poznámky, co, kde a jak bude potřeba ještě v čerpání dotací a grantů upravit. A konečně nastává den D, kdy se s notebookem vypravím na několik hodin k paní účetní, abychom společně vše znovu prošly, upravily a řádně vyčerpaly dotace i granty dle závazných metodik, zkrátka uzavřely účetnictví za rok 2024, ufff!
Letos tím dnem D bylo pondělí 20. ledna 2025 a neskromně musím konstatovat, že i díky pečlivé přípravě nám to letos s paní účetní šlo krásně od ruky. Už za pár hodin odvážím do kanceláře všechny šanony s pokladnou, bankou a fakturami a štafeta je opět na naší straně. Dohledat, naskenovat, v aplikaci Granty ve vyúčtování pro Nadační fond Českého rozhlasu ke správné položce přiřadit správnou naskenovanou fakturu včetně výpisu z banky o proběhlé platbě. Ve středu 22. ledna odesílám vyúčtování se závěrečnou zprávou „Světluškám“ a ten samý den se pouštím do vyplňování tabulek pro MPSV. Ve čtvrtek 23. ledna v poledne z banky odesíláme vratky a do podvečera přes datovou schránku na MPSV odešlu vyúčtování všech 4 dotací. Už mi zbývá „jen“ vyplnit 14 tabulek s ročními výkazy služeb a celkovými náklady a výnosy všech 4 služeb, v pondělí 27. ledna podvečer vše odesláno. V úterý 28. ledna zakládám v kanceláři na Újezdě výkazy do příslušných šanonů a je tu ono počáteční HOTOVO! K roku 2024 se nicméně budu do léta letošního roku ještě mnohokrát vracet. Na jaře proběhne tradiční kontrola hospodaření ze strany Dozorčí rady LORMu, koncem dubna odešleme na Magistrát hl. m. Prahy průběžné roční vyúčtování sbírky, v květnu nás čeká nezávislý audit čerpání dotace MPSV v roce 2024 i účetní závěrky k 31. 12. 2024, který opět provede společnost 22HLAV s.r.o. V mezidobí musíme dát dohromady Výroční zprávu za rok 2024, obsahující finanční zprávu, kterou budou v květnu kontrolovat auditoři a v červnu ji jako celek bude schvalovat Výkonná rada.
A jak jsme si tedy v roce 2024 vedli? Stejně jako v předchozích letech jsme hospodařili s vyrovnaným rozpočtem a podařilo se nám vytvořit i potřebnou rezervu pro další období. Celkové náklady i výnosy v roce 2024 činily 7 274 952,02 Kč. S ohledem na dlouhodobý nedostatek kvalifikovaných uchazečů na trhu práce jsme měli v loňském roce nižší náklady, než jsme původně v žádosti o dotace u MPSV plánovali. Z toho důvodu jsme museli odeslat na MPSV zmíněné vratky ke všem čtyřem sociálním službám v celkové výši 134 509,56 Kč. Dotace jsou vázány na kalendářní rok a jen na uznatelné a schválené nákladové položky. Nejsou-li vyčerpány, musí se vrátit, přes to nejede vlak. Z přidělené dotace MPSV v celkové výši 6 411 600 Kč jsme v loňském roce financovali 4 sociální služby ve výši 6 277 090,44 Kč, což představovalo podíl 86,28 % z celkových výnosů. Jaké další zdroje nám pomohly dofinancovat náklady v roce 2024? Již v roce 2021 jsme z příspěvku od Nadačního fondu Českého rozhlasu ve výši 450 000 Kč mohli zakoupit 2 služební automobily pro terénní sociální pracovníky v Praze a Brně. Nadační příspěvek je v našem účetnictví postupně podle odpisového plánu čerpán v období let 2021 až 2025. V roce 2024 bylo z příspěvku na odpisy aut konkrétně čerpáno 112 500 Kč. Od Nadačního fondu Českého rozhlasu jsme na rok 2024 získali příspěvek ve výši 299 640 Kč na sociálně aktivizační služby, z toho 248 640 Kč z příspěvku bylo určeno na ubytování klientů na 2 pobytech. Zbývajících 51 000 Kč pak činilo cestovné na výlety na obou pobytech, vstupné a pomůcky na pobytech i klubech pořádaných v průběhu celého roku. Z příspěvku jsme v roce 2024 vyčerpali 273 491 Kč a zbývající částku formou vratky ve výši 26 149 Kč odešleme, jakmile nám bude schválena Závěrečná hodnoticí zpráva s vyúčtováním projektu. Celkový podíl příspěvků od Nadačního fondu Českého rozhlasu v roce 2024 činil 5,31 %. Z výtěžků naší sbírky na odpisy aut a na dofinancování nákladů na pobyty a kluby jsme v roce 2024 čerpali 62 025 Kč, což představuje podíl 0,85 %. Naši dlouholetí a věrní sponzoři a individuální dárci na financování služeb a projektů pro hluchoslepé v roce 2024 přispěli částkou 431 278,11 Kč, což představuje podíl 5,93 %. Příjmy od klientů za stravování na červnovém a zářijovém pobytu ve výši 115 220 Kč činily podíl 1,58 %. Úroky, ostatní výnosy, tržby z prodeje služeb a členské příspěvky ve výši 3 347,47 Kč pokryly zbývajících 0,05 %.
Dobré hospodaření a rezervy jsou základem toho, abychom mohli ustát všechny finanční nejistoty. Bez rezerv bychom neměli z čeho hradit první tři měsíce v roce, protože výsledek dotačního řízení u MPSV se dozvíme nejdříve začátkem března. Dotace na účet nám však většinou přijdou až koncem března. Z nově získaných příspěvků od firem a individuálních dárců v roce 2024 jsme mohli díky dobrému hospodaření vytvořit rezervu 587 055,41 Kč, z výnosů sbírky za rok 2024 máme ušetřenou rezervu do dalšího období ve výši 56 980,57 Kč, celkem jsme v roce 2024 vytvořili z darů rezervu 644 035,98 Kč. A jaké další finanční zdroje máme pro rok 2025 jisté? Kromě výše zmíněných finančních rezerv jsme získali od Nadačního fondu Českého rozhlasu příspěvek 260 536 Kč na realizaci dvou pobytů a klubových setkání na našich pobočkách.
V roce 2025 plánujeme dál zajišťovat terénní sociální služby v maximální možné míře při všech našich pěti Poradenských centrech LORM. Výběrové řízení na obsazení pozice terénního sociálního pracovníka do Prahy i Brna stále běží. Plánujeme pokračovat v depistáži a budeme pořádat klubová setkání. Dál se můžete radovat ze svého oblíbeného časopisu Doteky ve zvětšeném černotisku, Braillově písmu a zvuku. V letošním roce se klienti mohou těšit na dva týdenní pobyty. První proběhne v červnu v jižních Čechách v Zotavovně Pracov nedaleko Tábora, druhý pobyt se bude konat v září v hotelu Renospond ve Zderazi ve východních Čechách nedaleko Proseče u Skutče.
Takové jsou naše plány pro rok 2025. Držte nám prosím palce, ať na všechny sociální služby a projekty zajistíme potřebné zdroje. Ať jsme úspěšní ve vypsaných výběrových řízeních, bez kvalifikovaných kolegů to nejde. Věřte, děláme pro to maximum. A někdy nám pomůže i zázrak :-).

Petra Zimermanová
ředitelka LORM z.s.

Okénko metodičky

Milí čtenáři,

pojďme spolu nahlédnout do pracovní náplně lormácké metodičky. Všechno by se mi asi do článku nevešlo, takže nabízím takovou menší ochutnávku.
Co dělám nejčastěji? Hodně času spolkne administrativa. Kontroluji výkazy terénních pracovníků. Ti vyplňují měsíční výkaz práce a data z něj převádějí do statistického výkazu práce. Obvykle v tom množství údajů, které musí vyplňovat, objevím nějakou chybičku. Někdy je to trochu detektivka vypátrat, jak se tam dostala. Musí sedět každá vykázaná půlhodina, abychom mohli výsledky předat různým institucím, které je vyžadují. Práce s čísly není můj koníček, už na základní škole jsem pochopila, že jsou to živé bytosti, které mají schopnost volně se pohybovat, sdružovat se bez mého vědomí a funět mi za krk. O to větší mám radost, když nám všechno pěkně vyjde. Kromě toho podle potřeby připravuji třeba materiály pro školení zaměstnanců a také přednášky a prezentace pro studenty nebo pro konference, kterých se čas od času účastníme. Nedávno jsme u nás měli například studenty druhého ročníku lékařské fakulty. Doufám, že až se s nimi jednou potkáte v ordinaci, budou vědět, jak co nejlépe komunikovat s člověkem s hluchoslepotou.
Co mě baví? Moje pracovní náplň je celkem pestrá – a to je na tom to nejlepší. S tím souvisí i to, že se stále něco nového učím. A co se naučím, můžu předat dál. Těším se na společná setkání na pobytech, kde kromě průvodcovství občas vypomůžu i s přípravou edukační části programu. Snažím se vymyslet, jak si zopakovat Lormovu abecedu nějakou zábavnou formou, nebo jak si i s průvodci na chvíli vyzkoušet orientaci v prostoru bez zrakové kontroly. Loni jsme si všichni procvičili odhad vzdálenosti a chůzi přímým směrem, letos bychom mohli připravit nějakou pěknou cvičnou trasu (původně jsem chtěla napsat „překážkovou dráhu“, ale nechci nikoho odradit :-)).
Co mě šokuje? Zní to trochu dramaticky, ale mě to opravdu šokuje – kolik tabulek k vyplnění dokáží úředníci na vyšších místech vymyslet a rozeslat! A pořád přibývají. Množí se jak králíci. Vyskakují na nás z klobouku, ze schránky, z e-mailu… Víte například, že když vyplňujete v aplikaci Ministerstva práce a sociálních věcí roční statistiku a proklikáte se přes různé ikonky až do jejích temných hlubin, vyskočí na vás dotaz, v kterém patře budovy poskytujete služby? A kolik má budova celkem pater? Vyběhnete na chodník a spočítáte všechny byty nad kanceláří. A pak už jen uvažujete, k čemu je tato informace dobrá.
A bonus? Spolupráce na přípravě Doteků. Naformátuji články, zařadím je do jednotlivých rubrik, sleduji, jak se nám každé číslo pěkně zaplňuje, až nakonec začne přetékat. Snažím se vychytat všechny nedokonalosti, připravím verzi pro tisk, pro web, pro rozesílku e-mailem. Nově vytvářím i aktivní obsah. Pokaždé od minulého čísla zapomenu, jak se to vlastně dělá, ale většinou stačí podpořit mozek trochou čokolády navíc a on se rozeběhne… Práce na Dotecích mě moc baví a doufám, že Doteky baví i vás. Tak přeji příjemné počtení a těším se zase někdy na shledanou!

Hana Dvořáková
metodička LORM z.s.

Okénko do Libereckého kraje

Vážení a milí lormáci,

rád bych se s vámi podělil o zajímavý zážitek, možná vám tato zkušenost přinese inspiraci nebo užitečné rady, pokud budete někdy řešit podobnou situaci.
Jednoho dne se na mě klientka obrátila s prosbou o pomoc. Potřebovala nový signalizační systém, především k domovnímu zvonku, protože se často pohybuje doma bez sluchadel. Původní systém, který kdysi využívala, už delší dobu nefungoval a situace se stala obtížnou.
Nejprve jsem prozkoumal nabídky různých firem a připravil přehled možností. Po zvážení jsme se rozhodli pro společnost Widex, která má v Praze sídlo a se kterou mám dlouhodobé pozitivní zkušenosti. Klientka zvažovala různé varianty a nakonec se rozhodla pro signalizaci na domovní zvonek i mobilní telefon. Ačkoli existuje možnost žádat o příspěvek na takovou pomůcku, klientka se rozhodla náklady pokrýt sama, protože již v nedávné době žádala o příspěvek na dvě jiné hodně drahé pomůcky. Celkové náklady na systém činily přibližně 14 000 Kč.
Po objednání jsme museli několik týdnů čekat, protože zařízení bylo potřeba dodat ze zahraničí. Jakmile dorazilo, navštívil jsem klientku a společně jsme se pustili do instalace. U domovního zvonku jsem připevnil vysílač s mikrofonem, který zachytává zvuk zvonku, a další vysílač jsem umístil u pevné linky. Klientka dostala vibrační pager, který ji upozorňuje na zvonění nebo telefonní hovor. Pager při příjmu signálu vibruje, takže klientka vždy ví, že někdo zvoní nebo volá.
Při instalaci jsme ale narazili na problém – jeden z vysílačů nebylo možné propojit s kolébkou, do které se vkládá mobilní telefon. To znamenalo, že signalizace nefungovala pro mobilní hovory, což bylo pro klientku zásadní. Situaci jsem konzultoval s technikem z Widexu a podařilo se nám zařídit bezplatnou výměnu za jiný model vysílače.
Po instalaci signalizačního systému bylo potřeba doladit několik detailů, které se objevily během prvních dní používání. Při testování jsme zjistili, že vysílač u domovního zvonku někdy nezachytí zvuk zvonění dostatečně spolehlivě. Tento problém jsem vyřešil zvýšením citlivosti mikrofonu na vysílači, aby dokázal lépe reagovat i na tišší nebo rychlejší zazvonění.
Naopak u kolébky pro mobilní telefon se ukázalo, že její nastavení je příliš citlivé. To způsobovalo falešná upozornění, systém reagoval i na vibrace, které nebyly způsobeny příchozím hovorem. Tento problém jsem odstranil snížením citlivosti kolébky tak, aby přesně reagovala pouze na relevantní podněty.
Po těchto úpravách začal celý systém fungovat spolehlivě a přesně podle očekávání. Klientka nyní využívá signalizační zařízení s maximálním komfortem a cítí se mnohem jistější. Už se nemusí obávat, že by neslyšela, když někdo zazvoní u dveří, nebo že by jí unikl důležitý hovor na mobilním telefonu.
Doufám, že vás tento příběh zaujal a třeba i inspiroval, pokud zvažujete podobnou pomůcku. Věřím, že může být cennou informací pro každého, kdo hledá způsob, jak si usnadnit život nebo zlepšit jeho kvalitu.

Václav Skalický
terénní sociální pracovník Liberec a Praha

Okénko do Jihočeského kraje

Milí čtenáři,

jak jistě víte, v LORMu pracuji již tolik let, že už je ani neumím spočítat. Všechny ty roky vám pomáhám mimo jiné vyřizovat nová sluchadla a naivně jsem si myslela, že znám správný postup. A to až do letošního léta, kdy jsem se snažila pomoci nové klientce na Vysočině. Mají tam pro mě do té doby neznámá pravidla, jak postupovat.
Nejdříve zopakuji postup, který je běžný a vlastně jednoduchý. Při pravidelné kontrole u svého foniatra se s ním domluvíte, že z nějakého důvodu potřebujete nová sluchadla. Nejčastějším důvodem je zhoršení sluchu a vaše sluchadla již nevyhovují. Nebo jsou vaše sluchadla již „letitá“ a neslouží tak, jak by měla. Lékař vám vyšetří sluch a dle výsledku navrhne možná sluchadla. Společně potom vyberete ta, která vám nejvíce vyhovují jak kvalitou zvuku, tak i cenou. Lékař je následně objedná, vy si je přijdete vyzvednout, zaplatíte rozdíl mezi cenou sluchadel a příspěvkem od zdravotní pojišťovny. Následně vám foniatr sluchadla seřídí a poptá se vás, jestli seřízení vyhovuje, a popřípadě nastavení upraví. A vy si odcházíte zvykat na nový zvuk i hlasitost sluchadel.
A teď pojďme společně objevovat „krásy nového“. Nová klientka mě oslovila právě z důvodu, že na sluchadla, která má, slyší velmi špatně. Na mou otázku, kdo je její foniatr, mi odpověděla, že žádného nemá, chodí pouze na ORL. Zatelefonovala jsem tedy její lékařce na ORL s dotazem, jak pomoci vyřídit nová sluchadla. A byl mi vysvětlen následující postup. Paní se objedná k nim, tam jí udělají potřebná vyšetření, tzv. audiogram. A následně se objedná k technikovi, který jí doporučí sluchadla a ta jí objedná. Další postup se již nemění od toho, který jsem popsala výše. Z důvodu dlouhých objednacích lhůt by k objednání sluchadel došlo až tak koncem roku. To klientka odmítla. Proto jsem začala telefonovat a žádat na tamní poměry nezvyklý postup: objednání na ORL i k technikovi ve stejný den. Stálo to hodně přesvědčování, ale podařilo se! Zádrhel nastal ve chvíli, kdy administrativní pracovnice u technika byla iniciativní a pár dní předem zavolala klientce, že ji očekávají u nich na výběr sluchadla a jestli má u sebe vyšetření z audiogramu. Paní odpověděla, že audiogram nemá, a již nedodala, že v den návštěvy ho mít bude. Administrativní pracovnice jí sdělila, že její návštěvu tedy ruší. Klientka mi toto, na štěstí zavčasu, zavolala. Nebudu vám líčit, kolik telefonátů a přesvědčování mě stálo, aby zrušení schůzky zrušili a paní si mohla vybrat sluchadla ve stejný den, kdy jí bude udělán audiogram. To se nakonec podařilo úspěšně dokončit. Jejich cena byla bohužel pro ni příliš vysoká, a tak jsme se domluvili, že jí pomohu požádat některou nadaci o příspěvek.
Ale o tom až příště. Ať se máte na co těšit a já nemusím „okusovat tužku“ při přemýšlení, o čem vám budu psát.

Jana Radová
terénní sociální pracovnice Jindřichův Hradec

Okénko do Moravskoslezského kraje

Tak o čem jsem do Okénka ještě nepsala? Třeba o výuce Lormovy abecedy. Pro ty, kteří nevědí, o co vlastně jde: jak už pojmenování abecedy napovídá, jedná se o něco, co je společné s názvem naší organizace. Určitě víte, že Hieronymus Lorm byl mimo jiné také hluchoslepým básníkem, který tuto abecedu vymyslel. V roce 1993 ji do české verze modifikovala naše společnost LORM z.s. Lormáci, kteří pravidelně jezdívají na pobyty, ji určitě skvěle ovládají, nebo minimálně vědí, jak na ni, i když si ji třeba celou nepamatují. Jak taková individuální výuka klienta vypadá? Pokud se na výuce s klientem domluvím, a to jak ve smlouvě, tak v individuálním plánu, tak nám formálně ve výuce nic nebrání. Spíš možná pravidelnost, ta je v každé činnosti důležitá. Určitě nestačí výuka 1x měsíčně, je dobré si Lormovu abecedu procvičovat i samostatně nebo s někým v blízkém okolí. K tomuto účelu je na první společné výuce pracovníkem předán předtištěný tiskopis s jednotlivými písmenky, čísly, háčky a se znázorněním, jak se třeba píše otazník. Také jsou zde vyobrazeny dlaně obou rukou s celou abecedou. Seznámím klienta s tím, co vlastně Lormova abeceda obsahuje a jak dlouho se jí spolu budeme věnovat, ať už v rámci několika hodin nebo v rámci delšího časového úseku. Vyhodnotíme spolu s klientem každý půlrok, jak se ve výuce posunul. Pro mne byla výuka Lormovy abecedy v roce 2024 první zkušenost, i já jsem se její systém musela naučit. Naštěstí jsem měla ve výuce dva zkušené klienty a ke konci roku se přidala ještě další klientka, partnerka jednoho ze stávajících „žáků“. U této dvojice nejde jen o procvičování paměti, ale do budoucna opravdu možná pouze o jeden jediný komunikační prostředek, který budou moci používat.
Než jedu ke klientovi na dohodnutou výuku, připravím si doma pomůcky a vše, co k výuce budeme potřebovat, například říkanky. S mojí první klientkou jsme nejprve musely trošku překonat ostych, moc si nevěřila a měla pocit, že je to vlastně k ničemu a že už na učení nemá „mladý mozek“. Ale zvládly jsme! S dalším klientem jde Lormova abeceda rychleji, takže tento rok mohu přidat i těžší varianty slov a vět. K výuce abecedy používám různé postupy, ale dávám si pozor, aby to nebylo jako ve škole, to by moji „studenti“ brzy ztratili trpělivost. Vymýšlím si různá přirovnání, kreslím do dlaní, používám „papírové ruce“ označené izolepou a klient se snaží slovo poskládat. Jestli čekáte na naší výuce něco vtipného, nemusíme chodit daleko, i to se samozřejmě stává. Když se někdo splete, budu to zaručeně já, ale klienti mi naštěstí vždy odpustili. Vlastně mají ohromnou radost, když moji chybu odhalí :-). Přeji všem, kteří se rozhodli lormovku osvojit, mnoho úspěchů a těším se s vámi při její výuce na shledanou!

Marcela Kazíková
terénní sociální pracovnice Ostrava

Stalo se aneb pohled z druhé strany

Rok 2013

Odečteme-li od dnešního letopočtu 12 let, dostaneme se k roku 2013. A právě o něm vám dnes budu povídat. Tedy přesněji řečeno vám předložím, co mi z něho ve spojitosti s LORMem uvízlo v paměti. Pokaždé, když si pročítám příslušné podklady pro tuto rubriku, nestačím se divit, co všechno jsme stihli, zvládli a prožili (božínku, kde jsme na to brali sílu, elán, energii?). A jak málo si z toho člověk zapamatuje, až na nepodstatnosti, přesněji události, které se staly zcela neplánovaně, zato zůstávají nezapomenutelné.
Tak kupříkladu tandemy a turistika v Třeboni. V tom roce bylo po velkých a dlouhodobých deštích, následkem čehož se přemnožili komáři, nenávidění a neporazitelní. Jako každé léto jsem se na pobyt vyzbrojila elektrickým odpuzovačem, který sice smrdí jak tchoř, zato skvěle funguje. V místnosti. Ať jsme se venku hnuli, kam jsme se hnuli, mračna krvežíznivých potvor s námi. Jakmile jsme zastavili konvoj, vypadali jsme během chvilky jak pole napadená sarančaty. Nejhorší bylo popisovat během jízdy na tandemu cestu a okolí, to jste byli rázem po obědě i večeři současně, pokud jste nestihli tyto hnusné bzukavé tvorečky obratem vyplivovat. A tak se pokyny i popisy omezily na uhmm, hmmm, éééé, uááá, íííí a podobně. Obdivuhodné bylo, že tandemisté vzadu reagovali přesně jak hodinky, z čehož usuzuji, že někdy slov netřeba, i neartikulované pokyny dokáží situaci plně vystihnout.
V září 2013 se konal ve Vyškově 4. ročník Lormolympiády, v zimním čísle Doteků na ni účastníci pěli ódy, dle mého názoru zasloužené, vizte úryvek z dopisu Lenky Křepinské: „ … Líbilo se mi, že hned v počátku soupeření byli zapojeni průvodci, kteří museli porovnat své síly. A pak došla řada na nás… Musím smeknout klobouk před mnohými klienty, hlavně ženského pohlaví. Některé jemné ženy na první pohled ukázaly, že se s ničím nepářou, a daly opravdu slušné výkony! Je dobré vědět, že za námi klienty někdo stojí a dává pomocnou ruku v jakékoli situaci. Že víme, že se máme na koho obrátit a pracovníci LORMu nás nenechají ve štychu. Myslím, že to není jen o tom, že to mají v popisu práce, ale protože chtějí a dělají to rádi. Tím chci vyjádřit velký dík všem, co se podíleli na Lormolympiádě či na jiných akcích, programech, setkáních…“ Krásná pochvala, hned má člověk dušičku v peříčku! A radost nezkazí ani tištěné postřehy dobrovolnice Pavly Kluzákové (zdravím tě srdečně, Pavli!), která mně a paní ředitelce Petře s vytřeštěnými zraky počítala množství zkonzumovaných věnečků na večerním rautu, navíc s nejapnými poznámkami typu, že takovou soutěž v požírání ještě neviděla a kam se na nás dvě hrabe Lormolympiáda!
K dalším pro mě nezapomenutelným zážitkům tohoto roku patří bezesporu zimní pobyt na Vysočině v Milovech v hotelu Devět skal. Jak v létě pršelo, tak v zimě sněžilo, a taky fest! Ta dřina, když musel člověk jako první v zástupu běžkařů prošlapávat stopu, po níž se ani nedalo vrátit, protože okamžitě za posledním zadkem zapadala sněhem! Museli jsme každé ráno zatraceně dobře namazat (ne sebe, lyže!), jinak se pod lyží utvořila obrovská „bota“ sněhu a bylo nejen doklouzáno, ale i došmajdáno. Vzpomínám, jak jsme zmordovaní jednoho dne konečně dorazili do jediné hospůdky, kterou jsme během týdne navštívili (jó, přátelé, to nebyl Kuklík, Kadov, Kadovánek… J), zpocení až na bambulích čepic, a hned poprosili obsluhující slečnu o džbánek vody na stůl, než si objednáme další občerstvení. Sdělila nám nevlídně, že vodu z vodovodu nepodávají a ať si ji u ní koupíme balenou. Napili jsme se tedy na toaletě a občerstvovnu na protest opustili. Neobčerstvení. Ale byl to překrásný týden, plný pohybu, zábavy a kamarádství. Také na něj, stejně jako na ty všechny ostatní, pasuje výstižná báseň Jarky Žákové, vytvořená na lyžáku ve Škrdlovicích:

ÓDA NA VEDOUCÍ ZIMNÍHO POBYTU
Zdena má hlas jako zvon,
kde se objeví, tam je shon.
Den nám naprogramuje,
zasměje se, vtip poví,
věru těžko by nám bylo bez ní.

TRASÉR PAVEL
Pavel je kučeravý hoch,
dlouhý jako věž.
Na běžkách za mnou pokřikuje:
„Rovno, Jarko, za mnou běž.“
Vesele si pohvizduje,
z příkopu mě vytahuje.
Při tanečku lehce piruetu udělá,
je to zkrátka šikula.

BÁSEŇ NA UVÍTANOU PRO PRŮVODKYNI „BORŮVKU“
Pojď dívko luzná,
pojď dál v můj háj.
Neboj se, nekousnu tě,
neboť falešné zuby mám.

Zdena Jelínková
šéfredaktorka Doteků

Příspěvky čtenářů

S vodicím psem v obchodě

Nedaleko od mého bydliště stojí jediná velká prodejna, kde lze koupit docela vše. Další obchod je tak půl hodiny od domova, pro mě rizikovou cestou.
Jednoho dne na jaře jsem si ráno uvařila kafíčko a vidím, že krabička na kávu je skoro prázdná.
„Tak, Ozíku, dnes půjdeme do Penny, co na to říkáš?“ promluvila jsem ke svému psímu parťákovi. Neříkal nic, jen radostně vrtěl ocasem.
Kafe jsem dopila, popadla obojek, reflexní vestičku s nápisem VODICÍ PES, sobě na záda batoh, do ruky hůl a vodítko.
Po cestě do Penny uvažuji, co mi krom kilové kávy ještě chybí. Než jsem si promyslela co a jak, už jsme stáli u vchodu do Penny. Ihned jsem Ozzymu vodítko zkrátila na potřebnou délku, aby mi byl u nohy a měla jsem ho pod kontrolou. Vešli jsme do obchodu. Rovnou jsem, bez košíku jako vždy, šla do regálu, kde jsem najisto sáhla do míst, kde jsem zvyklá, že moje značka bývá. Popadnu kilovou kávu a spokojeně se otáčím k regálu s ovocem a zeleninou. Ale než jsem se stačila otočit, náhle ke mně někdo přistoupil.
„Dobrý den,“ slyším mužský hlas.
„Dobrý den,“ odpovím v domnění, že je to někdo z personálu, aby mi jako vždy pomohl s nákupem.
„Je mi to líto, ale nesmíte tu s pejskem chodit,“ řekl pán.
„Promiňte, nevím, s kým mluvím,“ já na to.
„Jsem ochranka prodejny,“ odpověděl slušně.
„Aha, pak asi jste tu nový a nevíte, že já tu se svým vodicím psem smím chodit,“ nedala jsem se.
„Nejsem nový a znám vás, ale už 14 dní je tu nová vyhláška. Vím, že nevidíte, proto vám to říkám, že na dveřích u vchodu je nápis: Vodicí pes vstup pouze s náhubkem.
Chvíli stojím, v ruce držím kávu, u nohou mi sedí můj pes. Točí se mi hlava. Nevím jak dál, co dělat, jak reagovat, přemýšlím. Nic mě nenapadá, jen nechápavě kroutím hlavou. Měla jsem chuť s tou kilovou kávou praštit a odejít. Ale neudělala jsem to… Klid… dýchej… počítej… Musíš být klidná, zachovej rozvahu. „Prosím, mohu aspoň tu kávu zaplatit?“ Nic lepšího mě nenapadlo.
„Ano, doprovodím vás k pokladně.“ Doslova jsem cítila, jak mě vehementně chce z prodejny dostat.
Doma sedím na křesle, nechápu to, to není možné, kam jít do obchodu, abych si koupila základní potraviny? Uvařím si znovu kafe a dávám se dohromady.
Po chvíli přemýšlení volám Milanu Dvořákovi pro radu. Je to ředitel výcviku vodicích psů. Nebere mi to. Co teď? Napadlo mě zavolat kamarádovi Láďovi Holbovi, má také psa. Sláva, vzal mi to! Líčím, co se mi stalo před malou chvíli, a prosím o radu. Divil se, řekl, že je to blbost, že přišel z Tesca a nikdo mu nic neřekl. Hmmm, říkám si, je to divný. Pak mi radil, ať zavolám inspekci nebo napíši stížnost. Nic takového jsem po rozhovoru neudělala. Byla jsem v nenáladě a rozhozená. Rozhodla jsem se, že tam nevkročím. Nákupy si nechávám dovážet domů z prodejny Tesco. Sem tam si skočím do obchodu Hruška, který je půl hodiny cesty od domova. Za pár dní po události mě navštívil kamarád. Já mu o všem, co bylo v Penny, řekla. Rozzlobil se, a prý že tam půjde a promluví s vedoucí. Byl tam, dokonce dveře ofotil s nápisy kde – co – jak, ale žádnou informaci o zákazu vstupu nenašel. Ba ani ochranka tam nebyla, ani vedoucí. Řekl, že až příště dorazí na návštěvu, tak tam zajde. Z nějakého důvodu k tomu nedošlo. Za čtvrt roku mi zas došla káva. Co teď? V Hrušce kilovou kávu nemají, nezbývá než jet do města, třeba do Kauflandu nebo Tesca, ale v tom tropickém horku se mi nechtělo vláčet se tramvají do centra. A tu mě napadlo, co když to zkusím, jít do Penny. Udělám mrtvého brouka, jakože jsem na to zapomněla. Ano, tak to udělám. Půjdu pozdě odpoledne, kdy není v obchodě už tolik lidí. Obleču „kluka“ do reflexní vesty, popadnu hůlčičku, vodítko a jde se. Cestou si plánuju, jak se zachovat a jak jednat, kdyby mě ochranka kontaktovala. Dveře se otvírají, zhluboka se nadechnu a popadnu Ozíka na krátké vodítko. Nenápadně sleduju na levé straně budku, kde bývá ochranka. Zdá se tam být. Já ale nešla do prodejny, ale k pokladně. Chvíli stojím a čekám, až zákazník zaplatí. Pak prodavačka zavírala pokladnu a držela v ruce krabičku s tržbou.
„Dobrý den,“ pozdravím.
„Jé, dobrý den, dlouho jsem vás tu neviděla, byla jste nemocná?“
„Ne, nebyla. Jen jsem kvůli tomu zákazu radši nechodila.“
„O čem to mluvíte?“ divila se.
A já na nic nečekala a řekla jí, jak to bylo posledně. Stála, pokyvovala hlavou a pak řekla: „Chvíli tu stůjte, já se hned vrátím.“ Za chvíli se vrátila, ale nebyla sama. Přišla i s vedoucí prodejny. Začal výslech, jak a co bylo. Už jsem se potila, bylo mi trapně a nepříjemně. Pak se mě zeptala, zda bych toho pána poznala, a já řekla, že trošku ano. Popsala jsem ho, velký, silný, tmavé vlasy. Víc to popsat nešlo, ale hlas poznám hned. Poté zavolala toho pána z ochranky a dle hlasu jsem ho poznala, i popis seděl. Řekl, že o ničem neví. Ale ona mu řekla, že se to nesmí opakovat, jinak má výpověď, a to platí i pro toho druhého. Po tom všem, co se to tam probíralo, se přeci jen přiznal. Paní vedoucí mě doprovodila k pokladně s tím kilem kávy, která mi doma došla, a pak mi dala jednu radu.
„Příště, cokoliv někdo bude namítat, ihned si mě zavoláte a já vám osobně potvrdím nebo vyvrátím fakta.“
„A… a… ano,“ koktala jsem radostí. „Moc a moc vám děkuju!“
Byla jsem tak nadšená, že jsem tu ženu objala. Dala mi najevo, že má radost se mnou.
Už se nebojím. A Ozzy může správně pracovat. Kdybych mu nasadila košík, tak mu v tom zabráním. Často nepostřehnu, že mi něco upadne, on mi to hned radostně podává. Jak bych to mohla sama najít? Ozzy je můj zrak i sluch a rozhodně bych ho nemohla nechat někde u vchodu. Teď už je v Penny všechno v pořádku.

Dagmar Kopáčová

Morava krásná zem

Druhý pobyt LORMu v roce 2024 se uskutečnil opět na jižní Moravě – v Češkovicích u Blanska. Ubytováni jsme byli v Rekreačním zařízení Vyhlídka. Procházky v okolí byly pěkné a všechny jsem je zakončila hlazením oslíků.
V sobotu byl takzvaný mokrý program, zopakovali jsme si průvodcovství. Odpoledne jsme vyráběli vánoční přání pro naše sponzory. V neděli nás čekal autobusový výlet na zámek Lysice. Naše průvodkyně byla šikovná, zahrála nám na klavír Mozartovu skladbu. Na zámku mě nejvíce zaujal orientální salón a zbrojnice, kde se nacházejí zbraně od gotiky po romantismus, jsou tu unikátní samurajské meče a raritou je meč z protáhlé hlavy ryby pilouna obecného. V cukrárně, která je v místě bývalé konírny, je od roku 2005 vystaven historický kočár, který používala lysická šlechta při slavnostních příležitostech.
Úterní autobusový výlet začal ve Křtinách. Křtiny mají pouze 800 obyvatel, ale je tu poutní areál s kostelem Jména Panny Marie podle projektu Jana Blažeje Santiniho. Pan farář pro nás připravil prohlídku a informoval nás o postupné rekonstrukci kostela. Prohlídka byla zakončena zvonohrou na nádvoří kostela, kterou tvoří 27 zvonů a je řízena počítačem. Po tomto krásném zážitku jsme jeli do Boskovic. Boskovice mají židovské památky se synagogou, lázněmi a hřbitovem. Synagoga je barokní stavba s malbami na stropě ze 17. a 18. století od umělců z Polska a Ukrajiny. Židovský hřbitov byl daleko, tak snad ho navštívím někdy příště. Poslední zastávkou byla Olešnice, a to komentovaná prohlídka modrotiskové dílny. Všichni si zde nakoupili dárky, např. kalendáře, vánoční pohledy a srdíčka s levandulí.
Během pobytu jsme navštívili několikrát Blansko, na zámku je muzeum, pak je tu kostel sv. Martina, ale myslím, že nezapomenutelný zážitek pro všechny byl dřevěný kostelík, který nyní patří farnosti Církve československé husitské. Kostel byl do Blanska dovezen vlakem z Podkarpatské Rusi rozebraný na jednotlivé části v roce 1936. Během tří měsíců byl znovu sestaven a v roce 1937 otevřen. Od roku 1964 je kulturní památkou ČR. Je to nejstarší kostel tohoto typu u nás. Nad vstupem do kostela je čtyřboká věž se čtyřmi nárožními věžičkami. Uvnitř je dochována část původní pravoslavné výzdoby – ikony. Byly instalovány tři nové zvony: Cyril, Metoděj a Mistr Jan Hus. Pan farář měl pro nás nachystané povídání a hlavně různé předměty na prohlídku hmatem – např. figurky z betléma z olivového dřeva přivezené z Betléma. Na závěr naší návštěvy zazněly zvony a v našich srdcích bude uložena milá vzpomínka.
Vedoucí pobytu Marcela Kazíková pro nás domluvila dvě zajímavé besedy, a to se speleologem a s dobrodruhem a cestovatelem. Je velká škoda, že jsme některou jeskyni nemohli navštívit, protože byly zatopené. Cestovatel nám řekl mnoho zajímavého o pěším putování po ostrově Papua-Nová Guinea. Cestu dlouhou 300 km zdolali s manželkou za jeden týden. Přivezl nám ukázat mnoho suvenýrů ze svých cest.
Závěrem děkuji všem za příjemný týden a mnoho zážitků. Už se těším na pobyty v roce 2025!

Marcela Peterková

Rozhovor

Problémy jsou od toho, aby se řešily

Milí čtenáři,

ani bych nespočítala, kolikrát jsme v Dotecích psali o psech. Odhaduji, že by všechny články s touto tematikou naplnily minimálně dvě celá čísla. Proč tomu tak je? No přece proto, že pejsánci, psi, hafani, raťafáci i lordi, zkrátka čtyřnozí parťáci, jsou nedílnou součástí našeho světa. A ti vodicí teprve! Pro mnohé z vás, jejich majitele, je život bez nich nepředstavitelný. Pomáhají, slouží, pracují, hřejí u srdce, hladí duši, zamilovaně a vytrvale na svého páníčka či paničku hledí, oddaně jim hledají cestu – reálnou i tu pomyslnou. Mít takového parťáka ovšem není jen tak, někdo ho do jeho vysoce odpovědného psího poslání musí vychovat, vycvičit a připravit. A já si vám dnes dovolím představit ženu v tomto oboru jednu z nejpovolanějších, paní inženýrku Hanu Jasenovcovou.

Paní Hano, výcviku vodicích psů se věnujete dlouhých 35 let, v současnosti v Nadačním fondu Mathilda (www.mathilda.cz). Základním předpokladem, jak předpokládám, je láska ke zvířatům. Formovalo vás v tomto směru dětství, rodina, prostředí?
Ano, k mé práci mne dovedla láska ke zvířatům a asi také učitelská tradice v naší rodině. Doma v Praze jsme psa neměli, ale vždycky jsem se ke psům nebo i k jiným zvířatům nějak dostala. Vyrůstala jsem v psích boudách u sousedů, o prázdninách v kozích chlívcích nebo na pastvinách mezi kravami. Psy v okolí domu jsem podle štěkotu poznala všechny. Profesně jsem mířila na venkov, do zemědělství a svého prvního psa jsem si pořídila až na vysoké škole, byla to fenka středního knírače Betinka. Nakoupila jsem knihy o výchově a výcviku, teoreticky jsem se zodpovědně připravila, ale víc asi vychovávala Betinka mě než já ji. Za léta praxe jsem se toho naučila spoustu nejen o psech, ale i o lidech, zejména těch, kteří špatně vidí nebo nevidí vůbec. O tom, jak se žije bez zraku, co je možné poslepu dělat a co ne, jaké možnosti má nevidomý člověk v samostatné chůzi, jak se může dostat bezpečně z domova do práce… Dnes můžu dokonce říct, že mám víc přátel mezi nevidomými než vidícími.

Jak vybíráte budoucího skvělého vodicího psa? 
Psi musí být ochotni ke spolupráci s člověkem, přiměřeně citliví a dobře zvladatelní, zároveň odvážní a rozhodní. V současné době začínáme již speciálním chovem vhodných štěňat pro výcvik, poté pokračujeme výchovou štěněte a kolem jednoho roku se z psího dorostence stane „psí student“, který se po dobu šesti až devíti měsíců vzdělává. 

Takže kvalitní rodiče by teoreticky měli mít kvalitní štěňata s předpokladem kvalitního vodicího psa. Ale kde takové rodiče najít?
Vlastní chov štěňat je v současné době základem úspěšného výcviku vodicích psů. Nutná je hlavně mezinárodní spolupráce v chovu, kterou umožňuje Mezinárodní federace vodicích psů (International Guide Dog Federation – IGDF). Velké zahraniční školy se již desítky let zabývají chovem labradorských retrívrů zaměřeným právě na práci vodicích a asistenčních psů. Vědecké týmy zkoumají dědičnost nejenom zdravotních problémů psů, ale i povahových vlastností.
V rámci IGDF existuje v současné době široká platforma chovatelské spolupráce s jednotným testováním zdraví i povahových vlastností psů určených pro chov. Nám se daří skvěle spolupracovat, máme chovné feny i psy pocházející z USA, Francie, Belgie, Maďarska, Austrálie… A i my naopak poskytujeme štěňata pro chov nebo krytí chovných fen zahraničním i domácím kolegům.
Musím říci, že díky chovatelské práci je to neuvěřitelný pokrok v kvalitě a schopnostech psů, které cvičíme dnes a se kterými jsme pracovali, když jsem začínala.

Jaké povahové vlastnosti by měl či musí takový budoucí psí vodič mít?
Pro výcvik psa jako průvodce nevidomého se hodí empatičtí, vyrovnaní a klidní psi s pevnou nervovou soustavou, odolní vůči stresu, naprosto tolerantní vůči okolí. Je potřeba počítat s tím, že vycvičený pes je většinou předán člověku, který má jen částečné nebo vůbec žádné kynologické zkušenosti a navíc omezenou možnost kontroly psa. Proto je ideální, když se pes pouze naučí jednotlivé cviky, následně je zvládne spojovat a pochopí, co je podstata jeho práce. Pokud je nutné psa při výcviku zklidňovat, odnaučovat nežádoucím reakcím a chování (např. štěkání na psy, na lidi, honění zvířat, přehnané čichání a slídění, silný tah), přinese to budoucímu uživateli psa menší či větší problémy. Schopný cvičitel to zvládne, ale vše, co je přeučené, násilně cvičené nebo dokonce zlomené, se v chování psa u nevidomého majitele opět vrací. Opravdu kvalitní budoucí vodicí pes je zvíře klidné, pracovité, ochotné a psychicky odolné, protože psychická náročnost jeho práce je obrovská. S věkem jsou vodicí psi stále zkušenější a lepší, ale častěji přichází únava. Obvyklý věk, kdy je třeba myslet na „psí důchod“, je deset let psa. 

Když přijde čas na „psí důchod“, kam vodicí pes putuje na dožití?
Nejčastěji pejsek-důchodce zůstává u nevidomého nebo v jeho rodině, jsou to celoživotní parťáci, nechtějí se rozejít. Pokud z nějakého důvodu pes u svého pána zůstat nemůže (např. bydlí ve 3. patře bez výtahu a pes má pohybové potíže), jsme připraveni pejskovi najít klidné a bezpečné místo na dožití.

Už jsme pomalu u psího důchodu, ale ještě nevíme, jak takový výcvik vodicího psa probíhá :-). A jaká je vlastně role vedoucího výcviku?
Prací vedoucího výcviku je, aby vše popsané fungovalo. Aby bylo dost štěňat a jejich vychovatelů, aby do výcviku postoupili jen povahově a zdravotně vhodní psi, aby cvičitelé měli odpovídající kvalifikaci a zkušenosti. Psy ve výcviku mají v naší organizaci cvičitelé doma, výcvik vedou samostatně, vedoucí musí mít o výcviku přehled, také hodnotí povahové testy i závěrečné zkoušky psů, má hlavní slovo ve výběru psa pro konkrétního klienta. To znamená, že musí mít všechny informace o klientech, kteří o psy žádají, kteří jsou v procesu předávání psa i těch, kteří už svého vodicího psa mají. Podílí se i na péči o klienty po předání psa, řešení případných problémů (servis po předání psa) včetně akcí pořádaných pro majitele vodicích psů. 

A teď k samotnému výcviku: 
První rok života prožije štěně v „psí školce“, které se říká předvýchova. Tam získá spoustu zkušeností a nějaké základy výcviku. Přibližně v roce věku už může začít i výcvik speciální, který trvá obvykle šest až osm měsíců. Ten provádějí zvlášť vyškolení trenéři. A věřte, že toho pes musí zvládat opravdu hodně! Celkem se musí naučit třicet čtyři dovedností, které jsou ukotveny ve vyhlášce 388/2011 Sb., a to v různorodém prostředí od klidného venkova až po rušné ulice hlavního města. Základem výcviku je schopnost psa dlouhodobě se soustředit a nerozptylovat se okolím, což není při jeho přirozené zvídavosti lehkým úkolem. Musí zapomenout na svůj vynikající čich, sledovat svět před sebou očima a podle zraku se rozhodovat. Pes má obecně skvěle vyvinutý orientační smysl a snadno se orientuje tam, kde žije a často se pohybuje. Nicméně má bez patřičného výcviku tendenci prozkoumávat okolí a sledovat vše, co se kolem něj děje. Cílem výcviku je mimo jiné i to, aby se pes soustředil jen na podstatné věci a nerozptyloval se okolím včetně například cizích psů nebo jiných zvířat okolo sebe. To je asi nejkomplikovanější částí výcviku vodicího psa. Tím nejzákladnějším pravidlem výcviku je to, že pes musí být pouze pozitivně motivován a nikdy nesmí být fyzicky trestán! Pes musí svou roli přijmout jako přirozenou část svého života a zároveň vycvičeného psa musí jeho práce bavit.
Stejně jako lidé, je každý pes trochu jiný. Různé povahy psů potřebují ve výcviku různý přístup a také správné umístění k budoucímu majiteli. Je nezbytné být se psy stále v kontaktu a dobře je znát. Díky tomu lze psa pečlivě vybrat pro konkrétního člověka a postupně pracovat na výcviku „na míru“ dle potřeb klienta.

Vodicí pes prošel náročným výběrem, výchovou a výcvikem, je připraven sloužit do roztrhání těla. Jestlipak podobným výběrem, výchovou a výcvikem prochází i jeho budoucí „páníček“? 
Samozřejmě! Pro zdárnou spolupráci mezi psem a klientem musí každý nevidomý žadatel o psa podstoupit aktivní přípravu, jedině tak se mu dostane všech informací, které potřebuje. Zároveň je více než důležité, aby nám každý žadatel předal co nejvíce informací o sobě. Jiného psa bude potřebovat mladý muž, který má zaměstnání, rodinu a je celkově aktivní, jiného starší dáma žijící sama klidným způsobem života. O vodicí psy si žádají studenti, lidé středního věku i lidé ve věku důchodovém. Nejdůležitějším hlediskem při výběru psa pro člověka je temperament a rychlost chůze psa vzhledem k potřebám konkrétního člověka, tyto vlastnosti jsou neměnné.
Dále je důležité znát, v jakém prostředí žadatel o psa žije. Vodicí psi jsou významnými pomocníky pro lidi z velkých měst i malých vesnic, je proto nutné prostředí, ve kterém člověk žije, znát a výběr a výcvik psa mu přizpůsobit.
Přijmout zodpovědnost za život zvířete znamená mnohdy významně změnit svůj dosavadní život. Péče o psa přináší řadu povinností, které by neměly být v soužití komplikací. Vodicí pes musí být pro každého uživatele vylepšením jeho života, skvělým pomocníkem i parťákem. Neměl by se stát jeho zátěží, nikdy by k sobě pes a člověk nenašli ten správný vztah, který je k průvodcovské službě psa tolik důležitý.

Máme vycvičeného ideálního pejska pro ideálního klienta. Může dojít k předání. Jaký je postup?
Předávání psa probíhá několik týdnů, přizpůsobuje se možnostem klienta a také tomu, aby zvykání psa na nového člověka a člověka na psa probíhalo co nejklidněji. Klient se učí se svým novým psem postupně základy chůze, péči o psa a hlavně konkrétní trasy, po kterých se budou společně pohybovat. Před samotným předáváním každého klienta navštívíme u něj doma, vezmeme s sebou alespoň dva psy různého temperamentu a vyzkoušíme, jaké tempo chůze psa bude klientovi vyhovovat. Často se nám po první návštěvě povede vytipovat konkrétního psa, se kterým klienta již během výcviku seznámíme. Klient tak má možnost trochu nahlížet do průběhu výcviku psa, cvičitel jej opakovaně navštěvuje, seznamují se s pejskem postupně a budoucí majitel zároveň dostává teoretickou přípravu na převzetí psa. My máme šanci poznat jeho způsob života a v určité fázi i zapůjčíme psa na krátký (víkendový) pobyt, aby si oba vyzkoušeli, jak se jim bude spolu žít. Po tomto pobytu už bývá většinou jasno, následuje docvičení psa a předávání.

Jak dlouho přibližně trvá samotné předávání vodicího psa novému majiteli?
První týden obvykle cvičitel zůstává v místě bydliště klienta (hotel, penzion v okolí) nebo denně za klientem dojíždí a nacvičují základní trasy, které bude klient potřebovat. Každodenní trénink může být pro některé klienty (starší, s kombinovaným postižením…) náročný, tehdy se předávání rozdělí na více týdnů. Cvičitel zůstává s klientem v úzkém kontaktu obvykle asi dva měsíce, dojíždí za ním a řeší všechny potřebné situace a případné problémy. Na „svého“ cvičitele se klient může obracet po celou činnou službu psa.
Velmi oblíbená jsou mezi klienty i letní soustředění (zpravidla probíhají dva turnusy během léta). Jedná se o týdenní pobyty, kde si majitelé vodicích psů pod dohledem zkušených cvičitelů mohou procvičit poslušnost svého psa, osvěžit jednotlivé dovednosti při práci v terénu apod. Cílem těchto soustředění není jen výcvik vodicích psů, ale i setkání a navazování nových přátelství mezi lidmi, kteří se denně potýkají s podobnými problémy.

Koncem minulého roku jste na pozvání vedení LORMu navštívila Poradenské centrum LORM v Praze, abyste naše natěšené pracovníky seznámila se základy výcviku vodicích psů a činností nadace Mathilda. Zajisté nejen mě zajímá, jestli se vaše výcvikové středisko věnuje také výcviku vodicích psů pro hluchoslepé klienty?
Ano, předali jsme několik psů lidem, kteří kromě zrakového postižení mají i problémy se sluchem. Nikdo z nich ale není úplně neslyšící, takže jsme ve výcviku postupovali podle stejné metodiky jako u ostatních vodicích psů. 

Jsou ve výcviku nutné nějaké specifické postupy pro tuto cílovou skupinu? Pokud ano, můžete stručně nastínit jaké?
U všech lidí s kombinovaným postižením je potřeba při výcviku psa zohlednit jejich individuální potřeby. To znamená větší podíl výcviku psa „na míru“ pro konkrétního člověka. Například to může být schopnost vyslovit jednotlivé povely, schopnost orientovat se a pohybovat po trasách nebo i při výběru psa hledět na to, aby byl pes přirozeně kontaktní, aby pokud možno nenastaly problémy při přivolání psa z pohybu na volno…

Máte ve svém životě nějaké motto, krédo, oblíbený citát, přísloví, ke kterému se vracíte, když je občas, někdy, něčeho příliš?
Problémy jsou od toho, aby se řešily… 🙂 A to mě naučili všichni klienti, které jsem poznala a kteří se se svým osudem dnes a denně statečně perou. A že jich bylo, několik stovek… Všechny je srdečně zdravím a děkuji.

Paní Hano, děkuji vám za čas, který jste nám věnovala, a jménem nás všech, kteří si hluboce vážíme vaší nelehké práce, bych vám ráda popřála hodně zdraví a úspěchů jak v pracovním, tak osobním životě!

Zdena Jelínková
šéfredaktorka Doteků
Zdroj: https://www.ecanis.cz/clanky.html?klic=2188e

 

Sociálněprávní novinky

Změny pro pacienty v roce 2025

MÉNĚ DOPLATKŮ V LÉKÁRNÁCH
Od ledna se změnil systém doplatků za léky na recept. Pokud dříve pacient zaplatil maximální roční částku (u dospělých je to pět tisíc korun ročně), v lékárně se pro něj nic nezměnilo. Doplatky za léky takový pacient platil i nadále. Přeplatky pak dostával zpětně poštou nebo na účet od zdravotní pojišťovny.
Tohle ale v roce 2025 končí. Pacient ušetří rovnou v lékárně. Pokud přesáhne roční limit, zkrátka přestává platit započitatelné doplatky za předepsané léky. Pozor, neplatí to ale absolutně. V lékárnách budou pacienti i nadále platit ostatní doplatky za léky. Volně prodejné léky si pak také pacient hradí sám.

Věk                               Ochranný limit, ročně
Děti do 18 let                        1 000 Kč
Dospělí 19–64 let                 5 000 Kč
Dospělí 65–69 let                 1 000 Kč
Dospělí starší 70 let               500 Kč
Invalidita 2. a 3. stupně          500 Kč

RESTART TELEMEDICÍNY
Konzultace s lékařem po telefonu je už dnes celkem běžnou věcí, do zákonů se ale dostala až v listopadu 2024. Od ledna 2025 by pak měla platit k tomu připravená vyhláška.
Řeší zabezpečení komunikace, ale také ověření identity pacienta. Obecně by ale měla tato změna zajistit větší rozšíření poskytování péče i na dálku. Určitě to neznamená, že vymizí přímý kontakt lékaře s pacientem. Stanoví se ale jasnější postup třeba pro využití chytrých technologií při monitorování pacientů s chronickými potížemi.

(kráceno)
Zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-doplatky-v-lekarnach-jinak-a-lecba-na-dalku-zmeny-pro-pacienty-v-roce-2025-266855#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=4&utm_campaign
=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Občankou v mobilu už je možné se prokázat i u notářů a na poště

Od ledna 2025 je možné se elektronickou občankou prokázat na dalších místech, kde doposud byla zapotřebí plastová kartička. Mobilní aplikaci eDoklady akceptuje Česká pošta, všechny obce a jejich příspěvkové organizace, volební komise, školy, banky, zdravotní pojišťovny, notáři a zastupitelské úřady.
Aplikaci spravuje Digitální a informační agentura (DIA). Spustila ji v ostrém provozu před rokem a od té doby si eDoklady stáhlo 577 363 lidí.
„V posledních týdnech roku 2024 probíhala intenzivní podpora všech nových ověřovatelů eDokladů. Zvláštní pozornost věnovala DIA obcím prvního a druhého typu a jejich příspěvkovým organizacím,“ říká Ondřej Menoušek, ředitel odboru služeb eGovernmentu DIA. Pro volební komise pak ve spolupráci s Ministerstvem vnitra vznikla celá nová metodika ověřování totožnosti voličů s eDoklady. Ty jsou předstupněm k zavedení plánované evropské peněženky digitální identity pro celou Evropskou unii.

(upraveno)
Zdroj: https://www.lupa.cz/aktuality/obcankou-v-mobilu-uz-je-mozne-se-prokazat-i-u-notaru-a-na-poste/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

 

Zdraví

Stargardtova choroba

Stargardtova choroba je autozomálně recesivní onemocnění sítnice. Patří mezi tzv. makulární dystrofie, při nichž dochází vlivem porušení výživy sítnice k jejím nevratným změnám a poruše vidění.
Jedná se o dědičné onemocnění vznikající mutací genu pro membránový protein. Tím dochází k poruše látkové výměny, hromadění zbytků metabolismu vitaminu A a hromadění lipofuscinu.

DIAGNOSTIKA
Na rozdíl od makulárních degenerací, jejichž vznik je podmíněn věkem, se toto onemocnění manifestuje již v dětství či dospívání.
Mezi příznaky se řadí např. vidění skvrn a poruchy ostrosti centrálního vidění, které se nezlepší ani po korekci dioptrické vady. Osoby jsou světloplaché a trpí výpadky zorného pole (skotomy).
Změny pozorované na očním pozadí zahrnují vzhled makuly přirovnávaný k tepanému bronzu, výskyt žlutých skvrn v oblasti makuly, její ztenčení a zjizvení. Pro nejspolehlivější diagnostiku Stargardtovy choroby se využívá autofluorescenční metoda či vyšetření OCT (Optical Coherence Topography).

LÉČBA
Specifická léčba zatím není známá. Experimentálně se zkouší genová terapie, léčba kmenovými buňkami či blokáda vzniku toxických reziduí metabolismu vitaminu A.
Je vhodné se vyvarovat doplňků stravy s vitaminem A či betakarotenem, které mohou vést ke zhoršení stavu.
Dále se doporučuje používání vhodných slunečních brýlí. Ty by měly poskytovat 100% ochranu před UVA a UVB zářením, aby se zabránilo dalšímu poškození sítnice.
Polarizovaná skla mohou pomoci redukovat odlesky, a tak zvýšit kontrast, což může být užitečné pro lidi s nízkou úrovní kontrastu vidění.
Někteří lidé s Stargardtovou chorobou mohou preferovat specifické barvy čoček, které jim pomáhají zlepšit kontrast. Často jsou doporučovány oranžové, žluté nebo ambrové čočky, protože tyto barvy mohou zvýšit kontrast a snížit oslnění.
Brýle s bočními štítky nebo s obvodovým designem mohou poskytnout dodatečnou ochranu před světlem a UV zářením z boků. Pro lidi se zvýšenou citlivostí na světlo mohou být užitečná také zatmavovací skla, která automaticky ztmavnou při silném osvětlení a zjasní se při slabém světle.

(upraveno, kráceno)
Zdroj: https://www.wikiskripta.eu/w/Stargardtova_choroba

Dětský pacient poprvé dostal implantát, který mu může dát sluch

První dítě v Česku dostalo kmenový sluchový implantát. Unikátní operaci provedli lékaři v motolské nemocnici. Přístroj vložili malému pacientovi přímo do mozku.
Kmenový sluchový implantát je elektronické zařízení, které umožňuje zajištění sluchu u hluchých pacientů, u kterých nelze použít klasický kochleární implantát. Jedná se o případy, kdy není vyvinuté vnitřní ucho nebo není přítomen nerv odvádějící informace z vnitřního ucha do mozku. Rovněž lze kmenový implantát použít u pacientů, u kterých nefungují již implantované klasické kochleární implantáty. Kmenový implantát se skládá ze zevní části, kterou tvoří procesor, mikrofon a cívka. Vnitřní implantovaná část je tvořena tělem implantátu, vnitřní cívkou a elektrodou, která se zavadí do oblasti mozkového kmene. Operace se provádí v celkové anestezii ve spolupráci ORL lékaře a neurochirurga.
Pětiletý Tadeáš se s rodiči dorozumívá znakovou řečí. Problém se sluchem odhalili lékaři hned po narození. „Hned v nemocnici zkoušeli, jestli slyší, a tam to vždycky vyšlo negativní,“ vzpomíná jeho matka Kateřina Schlöglová.
Tadeáš má vrozenou vadu, málo vyvinuté nervy, které vedou informace z vnitřního ucha do mozku. Před časem dostal kochleární implantáty, ani ty nepomohly. Lékaři proto navrhli kmenový implantát. „Je složen z těla, z cívky, z magnetu a pak má elektrodu, která má na konci plošku a ta se zavede do místa v mozkovém kmenu, poblíž sluchových jader,“ popsal přednosta Kliniky ušní, nosní a krční 2. LF UK a FN Motol Zdeněk Čada.
Jedná se o velmi citlivou oblast. Tomu odpovídá i náročnost operace, na kterou dohlíží multioborový tým. „Ta oblast je velmi citlivá, protože tam jsou jádra veškerých hlavových nervů. Centrum pro zvracení, pro srdeční činnost. V málokteré oblasti mozku je taková koncentrace důležitých struktur jako právě tady,“ upozornil přednosta Neurochirurgické kliniky dětí a dospělých z motolské nemocnice Vladimír Beneš.
Tadeáš je prvním dětským pacientem, u kterého se lékaři pro tento typ implantátu rozhodli. Samotné operaci předcházela zhruba roční příprava. Operovalo se v půlce října a o šest týdnů později lékaři přístroj nastavili. Tadeáš poprvé v životě uslyšel zvuky.
Je to úspěch, zároveň ale jen začátek cesty. Klíčová teď bude rehabilitace. „Musí pomoct logoped, aby se dítě naučilo mluvit. Vývoj řeči většinou ustává nebo je ukončen kolem šestého, sedmého roku,“ vysvětlila Zdenka Aksenová z Foniatrické ambulance a centra kochleárních implantátů ve FN Motol.
„Mým osobním cílem bylo to, aby vůbec něco slyšel a dokázal poznat zvuky nebo tóny od otce a matky. Ono se ukazuje, že už rozezná i jiné zvuky,“ libuje si přednosta Čada. Rodiče Tadeáše doufají, že pokud vše dobře půjde, jednou by místo znaků mohli používat slova.

Zdroj: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/detsky-pacient-poprve-dostal-implantat-ktery-mu-muze-dat-sluch-12330
https://orl.lf2.cuni.cz/centrum-kochlearnich-implantaci/kmenova-sluchova-neuroproteza

Informace