Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2022-proza-9

Co o ní napsat? Jako první mě napadne: Evoluce nebo Bůh? Bůh nebo evoluce? Věčná to otázka. Odpověď nechám na každém z nás, ale pravdou zůstává, že na naší planetě je život, život v různých podobách. Když si představím rozličnou květenu, od nepatrných barevných kvítků, trávy, keřů, různé druhy stromů, až po lidmi vypěstované obiloviny, plody, nádherné květiny, tak mě napadá otázka, jak se naše zelenající se planeta změnila od počátku zrodu po dnešní den. Je vypleněná zásluhou člověka a odumírá? A není to třeba naopak? Člověk se o přírodu stará, zušlechťuje ji a zachází s ní, jako by to byl náš nenahraditelný domov, který máme?

Co dělá člověk pro přírodu, využívá ji s rozumem, nebo nerozvážně ničí kácením stromů, odhazováním odpadků, vypouštěním chemikálií do potoků, jezer, včetně vypouštěním zplodin do ovzduší? Co na to jedna z forem života? Myslíte, že bude žít dál? Omlouvám se vám za mé otázky. Já sama na ně nedokážu objektivně odpovědět a můj názor není vůbec zapotřebí. Buďte prosím k mým otázkám shovívaví, i když budou možná ne moc příjemné.

Podívejme se spolu na druhou formu života. Jsou to různé druhy mikrobů, bezobratlovci, drobní živočichové, plazi, ještěři, sladkovodní ryby, mořští savci, velká suchozemská zvířata a tak dále a tak dále. Myslím, že by mi asi nestačil papír, abych popsala veškerý život této planety. Nesmíme zapomenout také na vyhynulá zvířata. Nabízí se opět jedna všetečná otázka. Proč vyhynula? Je to zásahem shůry, nebo je to postup civilizace? Máme se bát i o sebe a o svoje bytí? Nenaskakuje vám při této myšlence husí kůže jako právě teď mně?

Když si třeba vzpomenu na koně. V minulosti to byla nádherná volně žijící zvířata, která si člověk ochočil pro své potřeby. Od indiánů, kteří je odchytávali pomocí lasa, válečných výprav, kdy museli nést člověka v těžké zbroji, tažných koní, kteří museli zvládat nepřiměřenou zátěž za pomoci biče, až po dostihové koně, kteří byli stříleni, když si zlomili nohu při přeskoku překážky, kterou jim do cesty postavil člověk. Bylo a je to tak správné, aby zvířata sloužila člověku? Pro rozmary některých lidí, pro jejich touhu mít něco lepšího, nevšedního, než mají ostatní, byli zabíjeni plazi pro svou kůži na výrobu kabelek a vybíjeni sloni pro své mohutné kly. Maso těchto zabitých zvířat zůstávalo hnít na místě jejich skonu. Jen pro kůži a kly! A co třeba delfíni? Když si vybavím delfína ve výskoku ze zpěněné hladiny moře, jaká je to nádhera, ta volnost, radost, až mě to zahřeje u srdíčka. Ty si sice člověk naplno nezotročil, ale jsou zavíráni do delfinárií, aby se na ně lidé mohli chodit dívat, aby se s nimi potěšili zblízka. Kdo o tom tak rozhodl a kdo jim dal právo k takovému jednání? Viděli jste někdy mrtvého žraloka na pláži? Je o něm známo, že sežere i to, co nestráví, a proto není výjimkou, že v obsahu jeho žaludku jsou nalezeny plasty, konzervy, značky pro auta a podobně. Kde se vzaly tyto odpadky v moři? Kdo je tam odhodil? Je pro umírající druhy přínosem vystavovat je v zoologických zahradách, aby je mohly znát i naše děti? Není třeba lepší je odchovat a vypustit do volné přírody?

A tady se opět střetávají dvě formy života na naší planetě. Napadá vás v tomto okamžiku nějaká otázka? A co třeba člověk, kam patří, která je to forma života, je pánem tvorstva a celé naší, prozatím živé, planety? Jestli ano, nemá vůči ní taky nějaké povinnosti, aby naši nádhernou, rozmanitou planetu chránil před zkázou?

Už bylo dost mých otázek, a jestli jsem vám zamotala hlavičky nebo vás rozzlobila, prosím, odpusťte mi. A život jde dál. Má úplně poslední, ale nejdůležitější otázka zní… Ale jaký život?