Příspěvek
Ročník: 2022
Kategorie: Próza
Číslo: 8
Autor
Jméno: Milena Košťálová
Typ a stupeň postižení: těžká slabozrakost, lehká nedoslýchavost
Život se skládá z drobných i větších radostí a díky nim se má člověk pořád z čeho těšit. Tak například my jsme si před 11 lety pořídili pejska bišonka, abychom neměli dlouhou chvíli. Tím nám začaly povinnosti jako venčení, krmení, stříhání, to alespoň každé tři měsíce…
Procházky jsme s novým kamarádem určovali oba, jelikož Ben je tvrdohlavý, prostě svůj. Ale já jsem si také musela vydobýt svá práva! Jedno hezké odpoledne jsme se vydali na obchůzku. Prošli jsme lesoparkem, spíš lesíkem na venčení psů, který je vzdálený od našeho domu asi 60 metrů. To odpoledne jsme procházeli kolem zahrádek. Zastavili jsme se u poslední, až za zatáčkou. Najednou slyším nějaký šustot. Ze zatáčky se vyřítilo něco na koloběžce, v tmavém rozevlátém plášti, vlasy tomu též vlály, vypadalo to jako vodník Česílko, jenom to bylo bílé jako sníh. Prosvištělo to jako vítr kolem pečovatelského domu, frrr a bylo to pryč. Říkám si, co to bylo? Přízrak?! Chvíli jsem zírala, ale pak jsem se začala smát, protože mi došlo, o koho jde – byl to bývalý policista, který jel na koloběžce na benzinovou pumpu k automatu pro kávu. No řeknu vám, že potkat takový přízrak za tmy, nevím, co by to se mnou udělalo!
Teď už jsme si na jeho výjezdy v naší ulici zvykli, ale tehdy, poprvé, jsem se nejdřív pořádně vyplašila a hned na to od srdce pobavila. Kdoví, co s Beníkem zažijeme příště…