Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2022-proza-10

Ze spánku mne probudila omamná vůně jehličí. Můj nos ucítil pronikavou nasládlou vůni cukroví. Náhle jsem si uvědomil, že je Štědrý den. Radostně jsem vyskočil z postele a běžel jsem se podívat na zasněženou krajinu. Nečekaná třpytivá záře mě prudce oslnila. Rychle jsem zavřel oči a uskočil jsem od okna. Když jsem je po chvíli otevřel, zjistil jsem, že vidím. Neviděl jsem už mlhavě, ale pěkně zaostřeně.

Štěstím a radostí jsem začal výskat. Moje hlasité radování probudilo maminku, která nechápala, co se stalo. Pověděl jsem jí tu radostnou novinu a ona se začala radovat se mnou. Splnil se mi můj nejtoužebnější sen. Konečně jsem mohl rozeznávat věci kolem sebe. Nádherné Vánoce mohly začít. Budu je prožívat jako nikdy předtím. Neudržel jsem svou zvědavost a běžel jsem se podívat na vánoční stromeček. Konečně jsem mohl vidět krásnou hvězdu na špičce stromku. Nikdy předtím jsem tam nedohlédl.

Když jsem si kromě stromečku prohlédl i celý obývák s vánoční výzdobou, běžel jsem se obléci do svátečního. Maminka mezitím připravovala snídani. Musel jsem ji odmítnout, protože jsem chtěl vidět zlaté prasátko. A tak moji porci zbaštil pes Grif. Celým bytem voněly různé pochoutky. Aby Grifa nehonila mlsná, šel jsem ho raději vyvenčit. Byl jsem zvědavý na tu nádhernou zasněženou krajinu.

Byla to nádhera, kterou jsem ještě nikdy neviděl. Začali jsme s Grifem v té bílé peřině dovádět. Když jsme se celí promoklí a zmrzlí vrátili domů, maminka už měla nachystané čokoládové figurky a ozdoby na stromeček. Zálibně jsem si každou figurku prohlížel. Hlad už mě trápil. Při pomyšlení na zlaté prasátko mě ale hlad přešel. Spolu s blikačkami, vůní purpury a koledami tu bylo nádherně. Zapálil jsem si i prskavku.

Abych zapomněl na hlad, šel jsem sledovat pohádky. Poprvé ve svém životě jsem nemusel sedět blízko obrazovky, ale mohl jsem sledovat nádherné pohádky z křesla. Byla to nádhera. Viděl jsem všechno krásně a barevně. Bytem se začala linout vůně smaženého kapra. V tu chvíli jsem si uvědomil, že pod stromečkem by nás měly čekat dárky. Z té velké radosti, že jsem začal vidět, jsem na dárky úplně zapomněl. Tento velký dar pro moje oči by mi úplně stačil. Ale i přesto jsem byl najednou zvědav. Grif zaštěkal a mamka zvala k večeři. Marně jsem hledal zlaté prasátko. Večeře byla báječná. Grif prasátko nehledal a s chutí se pustil do své misky s rybí polévkou. Ochutnali jsme všechny dobroty, co byly na stole, a najednou jsem uslyšel zvoneček.

Ovládla mě zvědavost. Pod zářícím stromečkem bylo plno dárků. Grif okamžitě našel ten svůj – voňavou kost – a skryl se pod stůl. Přes několik drobností jsem se dostal k obrovské krabici. Když jsem dárek uviděl rozbalený, málem jsem omdlel radostí. Byly to klávesy, po kterých jsem už tři roky toužil.

Mamka mi je pomohla zapojit a já jsem na ně radostně začal hrát. Hrál jsem pro maminku a Grifa a všechny, které znám. Hrál jsem všem lidem a zvláště těm, kteří byli na Vánoce sami a byli smutní. Hrál jsem všem lidem, kteří nedostali na Vánoce dar vidění. Naplněn hudbou jsem se propadal někam do tmy.

Najednou jsem ucítil vůni jehličí a pronikavou nasládlou vůni vánočního cukroví. Neodvažoval jsem se otevřít oči. Po chvíli jsem je však otevřel a s hrůzou jsem zjistil, že vidím přesně tak jako den předtím. Náhle jsem si uvědomil, že je Štědrý den. Vše, co jsem prožil, byl bohužel jen přenádherný sen. Vánoce, které jsem prožil ve snu, byly jako z pohádky. Takové bych chtěl jednou doopravdy prožít.