Příspěvek
Ročník: 2022
Kategorie: Poezie
Číslo: 3
Autor
Jméno: Olga Pírková
Typ a stupeň postižení: praktická slepota, středně těžká nedoslýchavost
Mám truhličku vzpomínek,
kde ukrývá se modrý kamínek,
který našla jsem na dně hluboké řeky,
tam měl snad také zůstat navěky.
Mám truhličku vzpomínek,
kde uložen je vlasů pramínek.
Na mého milého památka,
od něhož dostala jsem pozlátka.
Mám truhličku vzpomínek
a připomíná voňavý jasmínek,
kam jsem si s dětmi hrát chodila,
abych vůni bílých kvítků cítila.
Mám truhličku vzpomínek,
vedle ní komíhá se modravý plamínek.
Světlo na zaprášené obálky dopadá,
náhlý čtenář jejich četbu nevzdává.
Schovávám truhličku vzpomínek,
v ní je malý s paličkami bubínek,
po takovém jako dítě jsem snila,
avšak v jiné chvíli a době jsem žila.
Vzpomínám na maminčiny pohádky,
na kytičky z mojí rozkvetlé zahrádky,
na rozsypané blýskavé korálky.
To navěky v srdci uschovám
a truhličku otevřu,
když se v sobě nevyznám.
Každé slovo v sobě nese vzpomínku.
To osud mi dal darem do vínku.
Otevírám příběhy vody tekoucí z pramínků,
dívčiny s vlásky propletených copánků.
Proto s velkou láskou truhličku vzpomínek v srdci nesu.