Příspěvek
Ročník: 2018
Kategorie: Próza
Číslo: 8
Autor
Jméno: Zuzana Urbánková
Typ a stupeň postižení: střední slabozrakost, praktická hluchota
Prvotně rodiče, protože jsme vždy o dovolené jezdili na různá místa po republice – na zámky, pod stan, k rybníkům. A mou lásku k trampingu vlastně vyvolala kamarádka ze střední školy.
Poznaly jsme se díky našim mamkám, které se znaly ze zdravotnictví a která se shodou okolností taky jmenuje Zuzka. Na střední škole byla o rok výš než já. Začala jsem s ní jezdit na „intr“, tenkrát byly pracovní soboty a nám nestálo za to ze severní Moravy jezdit na jižní na jeden den. Tak jsme vždycky v neděli vyrážely do přírody.
První místo, kam jsme takto společně vyjely, byly Pulčínské skály nedaleko Vsetína. Ty nám ukázali naši mistři odborného výcviku. Jeden z nich spal jako správný tramp u ohně pod širákem, ale protože byl už trochu starší, tak si z něho ráno kolega dělal srandu, když ho bolela záda. „No jo, to jsou ti trampi, kteří pohrdají stanem.“
Se Zuzkou jsme lezly na kopečky, protože její táta byl vysokohorský turista a Zuzka měla spoustu vědomostí o rostlinách, stromech a bylinkách, takže všechno, co mohla, co věděla, mi ukazovala. Díky ní jsem viděla na vlastní oči v Manínské soutěsce jedovatý lýkovec, tam jsem taky poprvé uviděla mloka skrvnitého. A aby to nebylo takové idylické, vzpomínám, že vždy, když jsme se škrábaly do kopce, prskala jsem a nadávala, že se musím škrábat nahoru a zase dolů. Tak obdivuju svojí kamarádku, že to se mnou vydržela, když jsem taková protivná a uprskaná baba.
Byly jsme na Manínské úžině, na Roháčích. Procestovaly jsme Vysočinu, to už jsme nejezdily samy, ale s partou trampů. Vytvořili jsme partu, se kterou jsem jezdila tři, možná čtyři roky, a pak se kluci rozhodli pro amatérskou jeskyňařinu (speleologii) a začali jezdit na jednu skoro neobjevenou jeskyni, kde kopali a hledali různé průlezy a mě to přestalo bavit. Tak jsem začala jezdit jinam, vždy jsem se k někomu přidala…
Po 33 letech jsme měli s původní partou setkání a bylo to zajímavé – v mládí byli kluci různorodí a dali se rozeznat, ale ve stáří už ne. Všichni mají bříška, šedivé vlasy i vousy, dokonce i ti, co v mládí vousy neměli. A když potřebovali něco přečíst, všichni měli brýle.
Zrovna minulý týden jsme se potkali na vandru a zjistila jsem, že Zuzka se vrátila ke svému původnímu stylu toulání. Děti vyrostly a ona jezdí křížem krážem po celé republice i proti vůli manžela, tomu se to prý moc nelíbí.
Trampům zdar!