Příspěvek
Ročník: 2018
Kategorie: Próza
Číslo: 7
Autor
Jméno: Vítězslav Kryl
Typ a stupeň postižení: těžká slabozrakost, hluchota
Mým nejlepším přítelem je Jiří Hopp. Setkali jsme se poprvé v šesti letech v Ústavu pro hluchoněmé v Lipníku.
Vyučování jsme měli společně s děvčaty, ale bylo nás ve třídě jen 13. Dva roky nás učila dcera ředitele, vše bylo pro nás náročné. Problémy byly celodenní, bydlelo nás 25 na pokoji, výchova vojenská.
S Jirkou jsme vše zvládali velmi dobře i dalších sedm let na Svatém Kopečku u Olomouce. Domů jsme jezdili jen na prázdniny a vánoční a velikonoční svátky, já do Moravského Berouna, Jirka do Mohelnice, kde se pak vyučil nástrojařem. Já jsem se učil soustružníkem v Přerovských strojírnách, v této době jsme se v Olomouci často setkávali. Oba jsme se přibližně ve stejnou dobu oženili a nastěhovali do Havířova.
Naše kontakty se nikdy nepřerušily a jsem přesvědčen, že se nepřeruší. Naše téměř sedmdesátileté přátelství je vlastně zpečetěno těmi tvrdými cvičeními řeči a psaní, které jsme později velmi ocenili.