Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2018-proza-4

Měla jsem krásné povolání. Řadu let jsme pracovala jako dětská sestra na dětském oddělení chomutovské nemocnice, a práci s malými pacienty jsem měla ráda. Ale moje oční vada se zhoršila natolik, a dokonce se přidala i sluchová vada, že nezbylo jiné řešení, než plný invalidní důchod a dobře míněná slova, že se se skutečností musím nejen smířit, ale dokonce naučit žít.

Jenže když se barevný svět propadá do šedi a mlhy a člověk slyší zvuk, ale nerozumí, tak se spíš lituje, než bojuje, a uzavírá se do samoty. Jednou jsem si povzdechla před přítelkyní, jak se mi po dětech stýská. Prohodila pohotově: „Opatři si pejska.“ Nebrala jsem tu radu vážně, ale náhoda tomu chtěla, že v té době v Chomutově otevřeli psí útulek, a já, spíš ze zvědavosti, než z touhy po pejskovi, jsem si šla psí útulek prohlédnout.

A najednou malá psí chlupatina spustila radostný vítací štěkot a byla to vzájemná láska na první pohled! Fenečka dostala obojek, vodítko, jméno Majda a nový domov. Brzy jsem poznala, že Majda má ráda děti, a začaly jsme chodit na cvičák, kam přijížděly i děti z dětského domova, Majdu si oblíbily.

A zase tomu náhoda chtěla, že v té době založili cvičitelé z České Lípy organizaci Canisterapie Sever a hledali vhodné pejsky. Majdu, tehdy tříletou, vybrali a ještě s osmi chlupáči jsme jeli do České Lípy na čtrnáctidenní školení, kde nás cvičitelé učili, jak s pejskem pracovat a jak správně chápat jeho potřeby, jak ho i motivovat. Pes musí být především zdravý, řádně očkovaný a hlavně přátelský a poslušný. Musí si nechat líbit i to, že ho cvičitelé tahají za uši i ocásek a nesmí zavrčet nebo se ohnat. Záleží na tom, jak spolupracuje pes s páníčkem a jak rozumí pokynům, pochvale i pokárání.

Zkoušky jsme s Majdou udělaly na výbornou a s čerstvým diplomem začala společná práce, především u dětí z dětského domova v našem městě, ale chodily jsme i mezi školáky, a také mezi důchodce. A jak taková spolupráce s Majdou vypadala?

Majda byla takový psí kašpárek. Uměla na povel štěknout, na pozdrav podat pacičku, dělat kotrmelce, válet sudy, chodit po předních pacičkách a hlavně se nechat od dětí i muchlovat. Když byla Majda vyčerpaná, vyprávěla jsem dětem, jak se mají k zvířatům chovat, a protože jsem v té době chodila s bílou holí, zasvěcovala jsem děti do problematiky zrakově postižených a učila je jak pomáhat. U důchodců byla práce podobná, jen s tím rozdílem, že zde šlo spíš o to, aby se mohli vypovídat a zavzpomínat.

Canisterapeutický pejsek léčí stýskání a dodává chuť do života. S mojí Majdou jsme rozdávaly radost řadu let, a tak jsem se rozhodla vyprávět o Majdě z psího útulku – že i obyčejný voříšek léčí lidskou duši! Majda se dožila 16ti let.