Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2018-proza-14

Milí bratři a sestry, hovoří Jenda a jeho řeč je přímá.

Vzpomínám na mládí jako na něco, co dodává člověku sílu žít. Je to doba, kdy lidské srdce přetéká spoustou nápadů. Je to také doba, kdy člověk se snaží jít přímou stezkou, doba touhy po čestnosti, opravdovosti a přátelství. Jak člověk putuje životem, tak poznává, že je stále větší umění držet se vytyčené stezky. Je to jako stezka v divočině, která je zarostlá bujným rostlinstvem. Jen ten, kdo touží po opravdovosti, se této stezky drží. K mládí patří také jásot, zpěv a plnost slunečního svitu. Tyto věci máme dané od Stvořitele, abychom se ze života těšili.

V mém životě byli přátelé, kteří se mnou šli společně kousek stezky. Byla to doba, kdy jsme svá těla vystavovali slunečním paprskům, kdy se našich těl dotýkal déšť, kdy jsme cítili vůni lesa a vůni táborového ohně. Tenkrát kytara rozezvučela naše srdce a zpěv pozvedal naše hlasy k nebi. Tehdy jsem chodil s přáteli ruku v ruce krajinou a oheň přátelství nás hřál v našich srdcích.

K tomu patří také léto, které mám rád. Jako malý chlapec jsem jezdil s taťkou na motorce, jedli jsme lesní jahody, mamka sbírala houby, a potom jejich vůně provoněla celý náš dům. V té době tíha starostí nedoléhala na mé srdce. Jak jsem kráčel cestou života, tak jsem si vůně přírody a léta uvědomoval a víc si jich vážil. Když jsem kráčel letní krajinou, slyšel jsem zpěv ptáků a cítil vůni lesa.

Před časem jsem našel ženu, která je mojí kamarádkou, družkou životem a manželkou. Aby se lidi mohli mít rádi, musí být přáteli a hluboké přátelství tvoří lásku. Je to ta stezka, po které se snažím jít, kdy vzpomínky na mládí posilují mé srdce, kdy vůně léta mi přináší spoustu nápadů a člověk nechce stárnout.

Výzva pro starší: Dejte nám kus svého mládí, ať projde vašimi ústy a vytvoří slova, která lidské srdce zahřejí a vzchopí k dobrým činům. Tak bude u nás plát oheň přátelství, věčného mládí a životní síly. Za to budiž dík našemu velkému Stvořiteli!