Příspěvek
Ročník: 2018
Kategorie: Poezie
Číslo: 3
Autor
Jméno: Olga Pírková
Typ a stupeň postižení: praktická slepota, střední nedoslýchavost
Vydávám se tam a zase zpátky
cestou nekonečnou a spletitou,
putuji do veliké dálky
celým svým prostým životem.
Bloudím pěšky
za světla i za tmy, vždy sama,
za sucha i v dešti,
tak jako v tajůplném labyrintu tápu.
Rozplétám klubko života,
které občas se dokonale zamotá
nebo také je to jistota,
že nesejdu předčasně ze světa.
Cestou tam získávám zkušenosti
a cestou zpět zjišťuji, zda jich bylo dosti.
Chybami poučím se přece,
vystoupí už jen lidské ctnosti
a snad i čisté dobré srdce.
Na konci zjistím,
zvládla-li jsem tu svou túru,
poznala-li jsem štěstí či smůlu,
smutek či pravou radost
či učinila-li jsem všemu zadost.
Každá překážka napoví,
kdo a kde svou šanci zahodí.
Ten náš život je velmi krátký,
proto užiji si ho
a neohlížím se příliš zpátky.
Musím chovat se však trochu krotce,
ať to se mnou nejde příliš z kopce.
Občas ztrácím hlavu,
co zůstává za mnou vzadu.
Každý máme labyrint svůj,
musíme jím projít každý,
proto vydej se hned, stůj co stůj,
ať chceš či ne, nezastavuj.