Příspěvek
Ročník: 2018
Kategorie: Poezie
Číslo: 2
Autor
Jméno: František Hynek
Typ a stupeň postižení: slepota, nedoslýchavost
Řeknu vám to, děti, zkrátka:
Fryšávka i řeka Svratka
na své pouti Vysočinou
překrásnou krajinou plynou.
Potkaly se spolu obě
v klidném místě, v Jimramově.
Krásnější městečko není
nikde jinde k nalezení.
Louky, lesy, stráně, kopce,
podívat se může, kdo chce.
Náměstí, kostelík, řeka,
všechno tady na vás čeká.
Tady kdysi dávno býval,
na všechno se dobře díval,
jeden hodný vážený pán.
Do přírody chodíval sám.
I světlušky už ho znaly,
večer si s ním povídaly.
A jak že to všechno bylo?
V knížce se to usadilo.
Broučci si tam povídají,
v knihovně tu knížku mají.
Napsal ji pan Karafiát,
každý Brouček musí to znát.
Dneska doba však je jiná,
obava mě z toho jímá:
Lucerničky už nemají,
potmě někam popadají!
Jak se potmě vrátit domů?
Světýlko je třeba k tomu.
Oni si však vědí rady:
Mobil svítí támhle, tady.
Támhle také brouček letí,
za ním druhý, tam zas třetí.
Když na sebe zavolají,
v mobilech to světlo mají.
Noc je plná těch světýlek.
Než půjdou spát do postýlek,
budou se ptát Broučka dědy,
čím si svítil tenkrát, tehdy.
Tenkrát přece nebyly
k mání žádné mobily.