Příspěvek
Ročník: 2016
Kategorie: Poezie
Číslo: 6
Autor
Jméno: Jana Dopitová
Typ a stupeň postižení: slabozrakost, těžká nedoslýchavost
Když jsem byla mladá,
zpívala jsem tuze ráda.
Každý den písničku novou,
ne však veselou – spíše smutnou.
Jak jsem se jen cítila slabá!
Ale oči ještě sloužily,
uši ještě slyšely – dobře.
Bylo to přec radostné,
s ostatními sdílení.
Na učňáku přátel mnoho,
veselo a činorodo,
vědomosti a kdo z koho.
Jak jsem se však nesnášela,
nešťastná – a přec veselá.
Byl to život po životě,
omezený nejen hmotně.
Zato jako – sůl nad zlato!
Truchlivé a i veselé bytí,
těžko bylo svůj koláč dobýti…
Však mládí hřálo,
které stáří pronásledovalo
a týralo.
Tak nakonec prohlásím bodře – bejvávalo
zkrátka dobře!
Jen dobrá vzpomínka
je lepší než žádná myšlenka…
Zpívám tu písničku novou – ne
smutnou už,
ale tu veselou,
Do druhé půlky života,
ne smutná ale veselá.