Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2014-proza-9

Kočka umí očekávat, když přijíždím. Jistě už na vzdálenost padesát metrů před domovními dveřmi cítí, že přicházím. Očekává mne u dveří. Jakmile otevřu, stává se z ní kočka vodicí. Na nohou cítím její ocásek. Ví, že první kroky cesty jsou na toaletu a do koupelny – to čeká přede dveřmi.
Za všechno se musí platit, ovšem kočička je velmi málo náročná, stačí pohlazení a čerstvé jídlo. Zůstává mi přítelem i přes to, že na ni často šlápnu, to varovně zamňouká, nebo si na ni sednu, když spí na gauči na mém místě – a nikdy se za to nemstí, všechno mi odpustí.
Zdá se, že touží, tak jako vodicí pes, vyjít někdy do terénu, a tak proklouzne pod nohama škvírou mezi dveřmi, já si to neuvědomím a zabouchnu dveře a ona už je venku. Na rozdíl od psa ale netrefí bezpečně, někdy čeká u jiných dveří v jiném patře. To nám pak sousedi řeknou, že sedí u jejich dveří.
Na dlouho se jednou ztratila při novoročních ohňostrojích. V šoku se ukryla do takového zákoutí, že jsme ji nemohli najít, takže jsme ji hledali i kolem domu, i sousedi svítili pod auta a do temných koutů. Objevila se až na Nový rok, střízlivá, ale hladová, takže si pochutnala na zbylých jednohubkách. Ještě že nemám tygra, ten by toho sežral a ocasem by mě asi porazil! Když obírám maso z kuřátka, rád nechám jakoby z nepozornosti trochu masa na kostech, které pak kočička dostane.
Poté co jsme přestěhovali její WC z obýváku pod umyvadlo v koupelně a někdy z nepozornosti přivřeme, probudí nás mňoukáním, jak se tam pacičkami snaží dostat a snaží se nás probudit.
Stalo se, že mě potkal houser (ústřel, ischias), a tak jsem si vzpomněl na kočičku, že by se mi hodil její kožíšek – ale ani ve vedrech mi ho nepůjčila a slunila se i s ním.
Když k nám přišel jednou na návštěvu pejsek, naše kočička se tak lekla, že utekla do obýváku a z místa vyskočila na skříň vysokou skoro dva metry. Asi měla nějaký šok, dvě hodiny jsme ji nemohli s manželkou přilákat dolů.
Setkal jsem se s vozíčkářem, který říkal, že za průvodce se platí sto dvacet korun. To se mi zdá hodně. Manželka po nemoci se na procházkách zastavuje, pro mě je to obtížné, musím se přizpůsobit jejímu tempu. Psy a kočky, naše průvodce, nijak neplatíme a oni se stále přizpůsobují nám.
Chcete-li, přátelé, mít dobrého, nenáročného kamaráda, volte, tak jak už jste to mnozí udělali, psa nebo kočičku. A já se přimlouvám za kamaráda mňoukavého.