Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2014-proza-5

Zpět na seznam příspěvků

Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2014-proza-5

Cena Hieronyna Lorma (logo)

Příspěvek

Ročník: 2014
Kategorie: Próza
Číslo: 5

Autor

Jméno: Lenka Křepinská
Typ a stupeň postižení: praktická slepota, těžká nedoslýchavost

Formy lásky

Láska… Tento pojem je určitě pro každého odlišný a vnímá jej jinak. Jako každý ho vnímá jinou hodnotou a měrou.
Jinak vám odpoví puberťák, kterému je14 let a směje se slovu láska, popřípadě nechápavě zakroutí hlavou. Jinou odpověď dostanete od moudré babičky, která ví co je život. Pokud využiji dnešní vyhledavače, odpověď zní, že se jedná o silnou emoci či vztah vyjadřující hluboké osobní zaujetí a náklonnost k subjektu lásky. Ale ať vezmu jakéhokoliv jedince, každý lásku prožívá jinak, jinou silou a projevy. Malé miminko se s důvěrou tulí k mamince, a ta mu s láskou dává svou náruč. Nebo dítě, které se nebojí jít domů s poznámkou a s důvěrou se může obrátit na své rodiče. Či osoba, které se něco nepovedlo a ví, že když se obrátí na svého partnera, tak společně zvládnou problém vyřešit.
Láska mezi partnery je dnes silně pomíjivá záležitost, neustále čteme statistiky o rozvodech. Kde jsou ty páry, jako je můj dědeček s babičkou? Statečně spolu oslavili diamantovou svatbu a radují se z pravnoučat. Je pravda, že se někdy hádají jako malí, ale když vidím, jak spolu vaří, uklízí a sdílí jiné běžné činnosti, je to taky určitá forma lásky, ne?
Myslím, že jsou kladeny čím dál větší nároky na lidi, ty se pak musí přetvařovat a předělávat, aby obstáli „s kůží na trhu“. A pak už není prostor na cit. Je třeba se stále umět se radovat z maličkostí a umět tuto radost předat dál. Proto každé ráno po probuzení bychom měli si najít důvod se usmát a s radostí se dívat do nového dne. Hezky se to říká, ale těžko se to plní. To vidím na svých vlastních zkušenostech.
Mezi mé nové zážitky patří hlavně nová životní situace a to hluchoslepota. Ta mě dnes a denně učí a vysvětluje, jak se mám k sobě a okolí chovat a jak se okolí má chovat ke mně. Musím si dokola opakovat, že to není hendikep. Naopak vše zlé je pro něco dobré. Musím se učit mít se ráda i přes to všechno, co mi život přináší, naučit se v tom šlapat. Nevztekat se, když nemohu něco najít, anebo když mi někdo chce pomoct ne zrovna vhodným způsobem. Nermoutit se při vědomí, že nemohu na místo schůzky dorazit autem. Když můžu jít pěknou procházkou na čerstvém vzduchu.
Nevím, co mě čeká zítra, nebo za hodinu. Musím se ale snažit koukat na vše z té lepší stránky, protože věřím tomu, že bude líp.

Zpět na seznam příspěvků