Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2014-proza-16

Když o tomto námětu přemýšlím, dala bych na první místo lásku rodičovskou, která neváhá přijmout postižené dítě a obětavě se o něho starat. Nevyčítat si vzájemně kde a po kom ta vada, to postižení je, ale umět to postižené dítě milovat.
Vzpomínám si na vyprávění mojí babičky. Její kamarádka, tehdy mladá zamilovaná a šťastně vdaná, čekala první děťátko. Těšili se s manželem. Připravovali výbavičku a ani prarodiče nezůstávali v těšení pozadu. Vždyť to mělo být jejich první vnoučátko. Konečně přišel čas a šťastnou mladou maminku odvezli do porodnice a děťátko se chystalo na svět. Co to bude, jaké bude? Místo mohutného křiku nového občánka se ozvalo slabounké, jako když ptáče píská a pak rychle děťátko odnesli. Teprve za dva dny se maminka dověděla, že se narodila holčička, ale že je tak postižené, že by snad bylo lépe, kdyby nevydržela. Jenže maličká se měla k světu a tak zde byl návrh ústavní péče. Když maličkou ukázali rodičům a prarodičům skoro souhlasili a lékař je ujišťoval, že jsou rodiče mladí, zdraví, že mohou mít zdravé a krásné děti. Otec děvčátka skoro souhlasil, ale maminka řekla rozhodně, že je to jejich dítě a jestli ji má manžel skutečně rád, že ji přijme i s tím děťátkem. Holčičku Janičku si odnesli domů a věnovali jí opravdovou lásku. Měli další tři zdravé děti, které měly Janinku také rády. Byla hodná, chytrá, pěkně zpívala, jen pohyb vázl. Vozila se v kočárku, a když se jí děti posmívaly, vyřídili si to s nimi sourozenci pěstmi. A lidé z vesnice si na malou Janu zvykli. A když na ně upřela krásná modrá kukadla a promluvila milým hláskem, měli ji snad i rádi.
Běžela léta, děti odrostly, odešly z rodné chalupy, aby si založily své rodiny, jen malá drobná nepohyblivá Janinka zůstala a svým dobrým srdíčkem splácela rodičům lásku. V té době otec onemocněl leukémií a nutně potřeboval kostní dřeň. Přes ochotu všech dětí i příbuzných se vhodný dárce nenašel a k údivu všech chtěla i Janinka podstoupit testy. A jedině ona byla nakonec dárce kostní dřeně a zachránila otce.
Snad to zní jako pohádka se šťastným koncem, ale takový už je život, že se splácí láska za lásku.