Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2014-proza-13

Láska je všechno kolem nás! Tedy opravdu všechno co vidíme, hmatáme, cítíme…
Jsou to i negativní věci – i to je žel nějak pootočená, překroucená láska. Všechno je láska a z lásky je všechno – co děláme, děláme silou lásky a musíme se naučit všechno milovat.
Pro mnohé je to snadné, někdo si to neumí představit a je to pro něj nemožná věc. Ale i to je Láska.
Je to jako číst knihu nebo si uvařit něco dobrého k jídlu, na poli pěstovat úrodu nebo mluvit spolu a pospolu. Celý vesmír a celé bytí do sítí lásky se chytí! Když si ráno vyjdu na procházku a užívám si každé minuty na slunci i v chládku, když se modlím za své bratry, za život a bytí tam i tady.
Láska jsou stromy v hlubokém lese, ale i skály na břehu moře. Na své procházce se snažím přijímat i dávat ze sil, co jsem načerpala z věčného bytí blaha. Snažím se – a moc se snažím – abych nás všechny viděla tak jak nás Bůh vidí: všichni jsme dokonalí a svatí. A všechny boje, války a hádky, všechno to špatné, to zlo v nás, je nepochopená síla lásky, neschopnost milovat sebe sama. Jsou to lidé, kteří potřebují naši pomoc, kterou nenašli ve své rodině. Jsou to lidé, kteří zasluhují a potřebují náš soucit a naši lásku, aby se dali do pořádku. Všichni a všechno tedy je Láskou.
Tomu věřím!