Příspěvek
Ročník: 2014
Kategorie: Poezie
Číslo: 5
Autor
Jméno: Marie Doležalová
Typ a stupeň postižení: slepota, těžká nedoslýchavost
Dobré ráno!
pozdravil mne S LÁSKOU milý můj a řekl mi:
„Nastav ruku!“
Pak do mé dlaně pár drobných kvítků položil.
Ne, nemusel mi říkat jaká že to kvítka jsou
vždyť ona se mi sama představila,
svou něžnou jarní vůní fialkovou.
Uprostřed té krásné lásky jsem proto mohla psát s optimismem slova, jako jsou tato:
Zdálo se mi zdálo
že slunce místo ráno večer vychází,
z oblohy že hvězdy na zem sestoupily,
mezi lidmi se prochází.
Ten sen trval stále dál a dál,
mohla jsem vidět, jak se měsíc na nebi
tuze rozhněval
že i on na zem také sestoupil
a těm neposlušným hvězdám
za trest pěšky na nebe jít nařídil.
Když jsem se z toho snu probudila
že slunce ráno vychází se přesvědčila,
nastal tak pro mne hezký den
měla jsem radost
že ten zmatek na nebi
byl pouhý sen