Příspěvek
Ročník: 2014
Kategorie: Poezie
Číslo: 3
Autor
Jméno: František Hynek
Typ a stupeň postižení: praktická slepota, nedoslýchavost
Lásko má, přelude krásný,
přelude krásný, nedostižný, kde jsi?
Lásky mé, lásky nedostižné,
přeludy vzdálené, víly lesní
ze svitu Luny stvořené,
proč nikdo vyrušit vás nesmí?
Proč obraz váš se k ránu rozplývá?
A proč moje srdce tolik teskní,
a teskní víc, jak roků přibývá?
Snad proto si vás znovu kreslím.
Krása hebká, něžná, svádivá,
proč se vzdaluje a rozplývá
jak krásný sen po probuzení?
Byl to jen sen, a není k uchopení.
Duše má hledá a hledá,
přelud však chytit se nedá!
Ruce mé zas prázdné mám,
jako vždy jen vzpomínám.
Ba i včerejší ten den
je už jenom pouhý sen.
Včera byl a dnes už není,
i dnešek se zvolna mění.
K večeru když den se sklání,
zase mám to stejné přání:
Do noci já budu rád
o vílách si nechat zdát.
Moc by se mně chtělo žít,
blízko dobré víly mít.
Mezi lidmi budu dál
hledat to, co jsem si přál.
Díky za každičký den,
díky za každičký sen.
Víly odpustí mi snad,
že jsem žil i sníval rád.