Příspěvek
Ročník: 2014
Kategorie: Poezie
Číslo: 2
Autor
Jméno: Milan Koklar
Typ a stupeň postižení: těžská slabozrakost, nedoslýchavost
Srdce – to lidské, bože přebože!
Tolik zloby mám v sobě
jako bodláčí, které kvete.
Proč? Já takhle žít nechtěl.
Chtěl jsem žít skromně,
ale vesele – radovat se z každé maličkosti,
z květin, stromů, vody, slunce,
zvířat, ptáků, brouků,
oblaků a jarního vánku.
Ptám se svého srdce:
proč vnímáš ty city nepěkné?
Bože, udělal jsi svět krásný,
barevný a veselý,
po této lásce touží mé srdce.
Pro tu stojí žít a skonat!