Příspěvek
Ročník: 2012
Kategorie: Próza
Číslo: 6
Autor
Jméno: Zdeněk Sedláček
Typ a stupeň postižení: těžká slabozrakost, nedoslýchavost
Když jsem byl malý chlapec, maminka si dopisovala anglicky téměř do celého světa. Nejraději si dopisovala s lidmi z Nového Zélandu.
Jedna její kamarádka mi poslala pokladničku a mince na hraní mi poslali její synové. Měl jsem z toho velkou radost do té míry, že jsem se pak věnoval sbírání mincí.
Přemýšlel jsem, čím bych to oplatil. Zrovna jsme se stěhovali a právě jsem přemýšlel, jaký dárek jim poslat. Při přebírání hraček mi padl zrak na figurku Krakonoše, kterého jsem dostal od dědečkova bratrance. Tak mě napadlo, že by bylo dobré jim věnovat právě tuto figurku. Maminka mi řekla, že je to výborný nápad.
Byl předvánoční čas a maminka dostala další balíček. Balíček byl určen pro mou malou sestru, obsahoval oblečení a hračky pro miminka. Tatínek jim zabalil Krakonoše a jiné hračky. A za měsíc kamarádka psala, že měli obrovskou radost právě z figurky Krakonoše, kterého se nemohli nabažit! Tento příběh je starý téměř 43 let a přesto na něj dodnes pořád vzpomínám…