Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2012-proza-3

Rád bych napsal pár řádek o svém životě.

Když jsem byl mladý, rád jsem sportoval – hrál fotbal, volejbal, běhal… Prostě do osmnácti let bezstarostný život! Pak přišla vojenská základní služba. A s ní povinnosti, kázeň, odpovědnost. Když mladý kluk nastoupí na vojnu, dva roky je pro něho dlouhá doba, ale dá se přežít. Půl roku před koncem vojny jsem poznal dívku, s níž jsem se po roční známosti oženil. Narodili se nám dva synové. Bylo to šťastné období, ve kterém přišla jak změna bydliště, tak i zaměstnání. Až nakonec jsem se vrátil do jižních Čech, konkrétně do Českých Budějovic, tady jsem sehnal práci v Motoru Jikov v lakovně. Děti povyrostly, manželka šla do práce. Po čase přišla krize – žena si našla přítele a rodina se rozpadla. Toto období nebylo z nejšťastnějších, kdo si tím projde, ví, že je to peklo. Trpí nervy, psychika, co dál? Rozbitá rodina, kde bydlet? Začít znovu! Jak a kde? Peněz taky moc nebylo a člověk se snaží udržet se při životě. Začnou se přidávat nemoci. Jak asi víte, s těmi se nepočítá. A zase musíte přehodnotit svůj život. A znovu bojovat a žít. A pak začnete ztrácet sluch a zrak a znovu se učíte jiné věci, jak komunikovat, orientovat se kolem sebe.

Ale zpět k zaměstnání, tam jsem totiž poznal člověka jménem Tonda. A tady začalo naše velké kamarádství. On odešel do starobního důchodu, já do invalidního. Chodili jsme spolu na plovárnu, pěší turistiku, úřady, k doktorům a podobně. A poznal jsem organizaci LORM, nabídli mi pobyt ve Vranově. Poznali jsme nové lidi, všichni mají postižení zraku a sluchu, ale tak rozdílná, že kdybych je měl všechna vyjmenovat, byl by to dlouhý sloupec.

Říká se: teď se mi otevřely oči, ale mně se otevřela mysl. Všichni chceme žít co nejlépe, ale jsme odkázáni na pomoc druhých. My jsme rádi za každou pomocnou ruku od přátel, kamarádů, dobrovolníků, rodinných příslušníků. Jsme rádi, že na úkor svého času se nám věnují, v některých případech i 24 hodin denně, prostě bez nich to nejde. Ale to jsem odbočil. Můj kamarád Tonda má bezvadné vlastnosti: skromný, nenáročný a snadno manipulovatelný v tom dobrém smyslu, snaží se splnit moje přání a já si uvědomuji, že si musím dát pozor, abych ho nevyužíval. A taky ho musím chránit od nepoctivců, těch mnoha lidí, kteří Tondu poznali a závidí mi spolehlivého kamaráda. Slovo závidí není správné, já bych takového člověka přál spoustě lidí. Škoda, že je neumím vyrábět. A velkou pravdou je, že se mi s ním žije lehčeji, aktivněji, pomáhá mi i na akcích pořádaných LORMem.

Jsem nesmírně rád za LORM, vytvořili pro mne takové podmínky na akcích, kde skutečně žiji s radostí, cítím se s nimi bezpečný. Mám hodně krásných vzpomínek z rekondičních pobytů i z klubů s naší terénní pracovnicí. Vážím si i lidí ve vedení a věřím, že s nimi prožiji ještě mnoho krásných zážitků a poznám mnoho nových přátel a kamarádů!