Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2012-proza-15

Dostala jsem do opatrování kocourka. Pojmenovala jsem ho Macíček. Když mi ho přivezli, začal po bytě šmejdit a hledal místečko, kde by mohl spinkat.

Macíček je hravé a divoké kotě, na všechno je zvědavý. Skáče na stůl, na skříň, na okno i na nástěnné hodiny. Nejraději si hraje se mnou od rána, kdy já vstanu, odpoledne spinká a v noci řádí jako střelený.

Jednou jsem vařila večeři – špagety s omáčkou. Než jsem dala hotové jídlo na stůl, šla jsem ještě pro kečup, Macíček si hověl nahoře na skříni a zřejmě špatně odhadnul výšku, skočil rovnou do talíře se špagetami s  omáčkou. To už jsem měla oči v sloup, a tak celého omotaného špagetami a upatlaného omáčkou, popadnu a nesu do sprchy vytahat ty blbé špagety a umýt. On mě kousal a škrábal. Pak jsem uklidila ze stolu, jídlo z talíře vyhodila a musela se spokojit s namazaným chlebem. Na Macíčka dělám ty ty ty, ty to budeš platiti.

Jsem ráda, že mám společníka, alespoň mi není tak smutno, zvlášť když je s Macíčkem legrace. Dávám mu masíčko z kapsičky Kitekat. To mu chutná nejvíc.