Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2012-proza-14

Co mi život odebral, na to se jenom vzpomíná… Mně vzal například mého dědečka, dále mého věrného vodícího psa Čakima, který mi byl po dědečkovi vším. Toto i mnohé další mi život vzal.

A co mně dal?

Bydlím v pěkném malém domku u jedné moc hodné rodiny, která mě má ráda jako vlastní, navíc mám nového vodícího pejska Henryho krásné smetanové barvy. Jsme spolu už skoro 2 roky a je s ním opravdu legrace. Dokonce umí i počítat a snaží se ve psí řeči i mluvit – když něco chce, umí se k tomu zvláštními rozličnými zvuky vyjádřit a já už mu rozumím a mockrát se ho snažím pochopit. Můj Henry nemá jen mě, má zde i psí kamarády: čuvače Tarzana, dvě malé fenky bišonka Sněhurku a Čučorjetku a bílého pudlíka Elenku. Rád si s nimi hraje a dovádí. Takže se můj pejsek ani trochu nenudí. Rád si hraje také s pískacími hračkami, nic nerozkouše, ani neroztrhá. Jednu dobu byl nemocný, ale už je díky doktorům a celému osazenstvu našeho domu zdráv jako rybička. Henry je holt moje chlupaté štěstí!

Takže tohle to všechno od života dostávám a snažím se i dávat – přátelům a kamarádům, kterých mám naštěstí dost také mezi Lormáky. Je to taková velká rodina, kde se setkáváme.

Co si můžu víc přát?

Ať je to tak stále a pořád dál, ať se máme rádi a vzájemně se obdarováváme!