Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2012-proza-1

Bytelné, perfektní kožené zimní boty. Precizní ruční práce. Něco takového dnes už neuvidíte. Dostal jsem je od svého vzdálenějšího příbuzného, a zadarmo. Udělal je speciálně pro mne. Byla to prvotřídní, doslova mistrovská práce! Vydržely mnoho. Vždycky, když jsem si je obouval, tak jsem si na strejdu, vlastně prastrýce, vzpomněl.

Občas jsem za strejdou chodíval, jen tak na kus řeči nebo si s ním zahrát šachy. Byl dobrým šachistou, ale mezi námi byl věkový rozdíl dvou generací.

My mladí jsme tenkrát brali šachy jako jednu z mnoha jiných zábav.

Nestudovali jsme žádné šachové příručky. Příliš zaplněná šachovnice nám nevyhovovala, vadila nám složitostí a pro nás značnou nepřehledností. My jsme se figur raději rychle zbavovali, aby byl na šachovnici lepší přehled.

Ale on hrál rozvážně, nabízené figury neměnil, a tak mi vždy vnutil svůj poziční způsob hry.
Prohrával jsem. Pak jsem přišel na to, že se nemusím pouze bránit, a že při budování obrany mohu zároveň připravovat útok. Byla v tom jistá dávka lstivosti, to přiznávám. Tak se stalo, že jsem partii vyhrál. O jeden jediný tah. Dodnes si to tak trochu vyčítám, protože k další partii už nedošlo. Měl jsem mnoho jiných zájmů, a po pravdě řečeno, o další porážky jsem ani moc nestál.

Starý pán odešel z tohoto světa a mně po něm zůstaly jím vlastnoručně vyrobené perfektní zimní boty. Sloužily mi dobře ještě mnoho a mnoho let.

Vždycky, když jsem si je obouval, na starého pána jsem si vzpomněl, na jeho rozvážnost a moudrost. Ale vždy jsem měl a mám dosud jakýsi nepříjemný pocit viny, že něco dlužím, co už nikdy nebudu moci splatit. Že jsem neudělal to, co jsem udělat měl, a co už nejde napravit.

Zůstaly jen boty, boty jako vzpomínka na hodného člověka, ale zároveň i jako připomínka jakéhosi dluhu. Ale i ty boty už nejsou, a já vlastně ani nevím, kde a jak po těch desítkách let skončily. A přeci něco zůstalo. Hmotné boty zanikly tak, jako zaniká a pomíjí všechno hmotné. Zůstala však vzpomínka na jednoho člověka, zůstal nehmotný přesah jeho osobnosti. A v tomto přesahu je obsažena i jeho rozvážnost, vlídnost a moudrost, kterou rozdal všem kolem sebe, zejména mladým.

A co my všichni? Nedlužíme někomu něco?