Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2012-poezie-7

Moje druhá polovina srdce opuštěna jest,
ta druhá půlka schovaná nadlouho bude.
Jak ten smutek, který teď kráčí životem, mám jen snést?
Vzpomínky, pocity, touha ve mně zbude.
Žádný hněv ani zášť necítím,
nad ničím jiným než na něho teď nemyslím.
Doufat už žádnou cenu jistě nemá.
Jsem bez něho jen chvíli a vydržet se to nedá.
Hledám cestu jak se dostat nazpět,
obejmout se s ním ještě jednou naposled.
Cesta ztracená už asi navždy zůstane,
nic jiného než čekat až ta bolest přestane.
Čekat až zapomenu, než smířím se s tím.
O vzpomínkách, o ničem jiném teď nesním.
Vzpomínky, to je jediné, co mi teď pomáhá.
Pomáhá vžít se zpátky a být zase chvíli s ním.
Bolest mne teď v srdci štípe a dloubá.
Tajně doufám, stále sním…
Nevrátí se, už to vím.
Temná propast srdce svírá,
z lásky rozchod, tak to bývá.
Přišlo to z nenadání, jako úder blesku,
rozťal mi mé srdce v půli za velikého třesku.
Pomoz mi a nenech mě hnít,
abych mohla v klidu dál žít.