Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2010-proza-9

V jednom domku na pokraji malého města žila kdysi stará paní, široko daleko známá svou velkou spořivostí. Společnost jí občas dělal pouze vnuk Čenda, který babičku miloval, tak s ní trávil každé prázdniny. V době, kdy z Čendy vyrostl statný jinoch, babička odněkud vyndala vkladní knížky se svými celoživotními úsporami, které si pak společně prohlíželi. Vnukovi Čendovi babička slíbila, že až úspěšně dostuduje vysokou školu, tak mu je daruje a k tomu zdědí její domek.
Uplynulo několik let a stařenka se odebrala na věčný odpočinek. Hned po pohřbu babičky vešel Čenda do opuštěného domku, kde všechno pečlivě uklidil a vzpomínal na dětská a studentská léta. Postupem času ho také napadlo podívat se, kde by mohly být ukryty babiččiny vkladní knížky. Hledal po celém domě, prošmejdil i zaprášenou půdičku, ale kromě několika stokorun, nalezených ve starém džbánu v kuchyňce na kredenci, nic nenašel. Po vkladních knížkách jako by se slehla zem. Pak se Čenda dozvěděl, že v domku pobývali místní pobudové, kteří před vloupáním do něho vypáčili vstupní dveře a přespávali v něm. Čenda ihned po zprávě od policistů přestal pátrat po cennostech v domnění, že mu byly ukradeny. Do domku však Čenda jezdil i nadále, i když už jen ve svátečních dnech a o víkendech, neboť měl pracovní povinnosti v hlavním městě.
Časem si Čenda do domku přivedl i svou budoucí ženu a společnými silami jej dále zvelebovali. Jenomže o pár dalších let později byl starý domek určen k demolici kvůli výstavbě nového obchodního domu, což byla pro Čendu další těžká rána. Nezbývalo mu nic jiného, než celý domek během několika týdnů ve dnech svého pracovního volna celý vyklidit. Činil tak svědomitě až do jednoho sychravého podzimního podvečera, kdy byl domek kompletně vyklizený. Když se Čenda s těžkým srdcem loučil se starým domkem a chystal se odjet svým automobilem domů do hlavního města, ucítil nepříjemné nutkání. Ještě odemkl dveře již zcela prázdného domku, aby si mohl odskočit na záchod. Když vykonal svou potřebu, chtěl navyklým způsobem po sobě spláchnout, ale ouha! Stařičká šňůra u splachovače se okamžitě přetrhla a překvapenému Čendovi bezvládně visela z ruky. Naštěstí ho napadlo koupit náhradní šňůru, dojít ke kamarádovi pro štafle a splachovač uvést naposledy do provozu. Vystoupal po štaflích nahoru, protože tato součást hygienického zařízení byla zavedena až těsně pod vysokým stropem a jal se zvednout a sundat víko splachovače. Šlo to nečekaně ztěžka, neboť k víku byla dovedně přišroubována červená bakelitová krabička. Čenda ji od víka opatrně vyšrouboval, strčil do kapsy u montérek a teprve potom se věnoval opravě splachovače. Nakonec ještě vypnul elektřinu a uzavřel přívod vody do domku, zamkl dveře a celý nedočkavý se odebral ke svému plechovému oři, aby se mohl podívat na obsah krabičky.
Po jejím otevření měl obrovskou radost, jelikož babička použila splachovač coby důmyslnou skrýš pro svoje úspory před zloději, a ten posloužil jako nedobytný trezor. V nalezené krabičce objevil nevýslovně šťastný Čenda opravdový poklad. Kromě svázaného štosu zažloutlých dopisů a listin obsahovala také po několik let hledané vkladní knížky, všechno bylo ještě důkladně zabalené do nepromokavé folie. Čenda sice ztratil milovaný domek, ale celková suma na vkladních knížkách mu na koupi nového domu bohatě stačila a navíc se svou nastávající odjel na svatební cestu do balkánských zemí.