Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2010-proza-7

Řeka mého života plynula klidně, někdy také bouřlivě a během své cesty začala odnášet mnohé. Lásky, milá setkání, ale i vše, na co jsem si přála zapomenout. Avšak přinesla mi také mnoho radosti a štěstí. Nejhorší chvíle přišly, když mi začala odnášet mé nejbližší. Rodiče a ještě později přítelkyně. Najednou jsem zjistila, že mi voda odnesla všechno a zůstala jsem sama. Sama na všechny obtíže, s děsivou představou budoucna. Položila jsem si otázku, zda by nebylo lepší nechat se také řekou odnést do zapomenutí. Na přednášky, do kina, na různé akce jsem již nemohla chodit, poškození zraku a sluchu už bylo závažné. Ztrácela jsem naději, chuť do života, byla jsem v depresivním stavu. A nikde nikdo, komu bych se mohla svěřit, kdo by mě chápal.
A jednoho dne se mi podařilo najít organizaci, která mi vlastně zachránila život. Najednou jsem začala mít pozitivní postoj k životu, najednou jsem viděla, že nejsem sama, kolem mne jsou lidé, s kterými o všem mohu hovořit, našla jsem přítelkyně, znovu jsem se začala zvedat a za pomoci kamarádek a všech Lormáků zjišťuji, že ten život není přece jen ztracený. Na společných akcích a zvláště na pobytech využíváme příležitosti být spolu, poznávat nové přátele, poznávat okolí, radovat se z úspěchu, z arteterapie, je toho hodně, co nás spojuje. A nejen to, navštěvujeme se a stávají se nám veselé historky jako třeba tato.
Jaruška přijela na návštěvu do Prahy a společně s Vášou a Janičkou jsme strávily opravdu pěkné dny. Když se přiblížil den odjezdu, u autobusu jsem měla vybrat doprovod, který by se staral o Jarku a její zavazadlo v autobusu a byl jí nápomocen při výstupu. Vybrala jsem mladšího muže, který neměl jízdenku a on rád souhlasil. V Jablonci pomohl Jarce vystoupit, a protože nevěděl, jak se vodí nevidomí, vzal ji za ruku a vedl ji před autobus, kde si ji vyzvedl syn, který se nedůvěřivě díval, jak se jeho matka vede za ruku s mladým mužem a znovu se přesvědčoval dotazy, zda opravdu byla v Praze u kamarádky. Po nějakém čase Jarka opět jela do Prahy a zase nedůvěřivé dotazy, zda jede ke kamarádce a že tam jezdí nějak moc často. Při odjezdu jsem si už dala pozor a vybrala jsem jednu studentku. Vždycky se nasmějeme, když na tuto epizodu vzpomínáme.
A takových příhod máme hodně.
A tak díky všem, kteří mě přijali mezi sebe a bez kterých se dnes už neobejdu.
Život mi toho vzal hodně, ale ne všechno. Našla sem znovu smysl života, a i když vím, že těžké chvíle ještě přijdou, nebudu na ně sama.