Příspěvek
Ročník: 2010
Kategorie: Próza
Číslo: 2
Autor
Jméno: Dana Kubišová
Typ a stupeň postižení: oboustranná hluchota, praktická slepota
Život mi dal, abych tak řekla, především sám sebe.
Co dál je životní dar a co ne,
to je velmi relativní.
Žiji ráda, kdo by nežil. Dostala jsem od života spoustu šancí, nějaké ty lekce,
i výhry a kopance. Asi jako všichni.
Život mi dopřál dobré přátele, prima rodinné zázemí i milované dítě. Co víc si přát.
Samozřejmě mám tyhle lidičky moc ráda,
takže jejich výhry a prohry jsou i mými.
Život mi ovšem do vínku nadělil
i genetickou nemoc.
Proč to udělal, co tím chtěl vlastně říct?
Asi nechtěl říct nic, protože život není člověk.
Je to děj, příběh někoho živého. A ten příběh potřebuje mít zápletky, aby to o něčem bylo.
Zřejmě každý by si přál zažívat jen ty kladné zápletky, ale to se asi nikomu nepodaří.
Protože život je koloběh, aby mohl dávat,
musí i brát.
Proto je tak smutno – veselý.
Věřte, stojí za zkoušku!