Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2010-proza-13

Můj příspěvek bych začal „Co mi život vzal“ a popsal můj stručný životopis.
Narodil jsem se jako dvojče s těžkou zrakovou vadou, silná krátkozrakost. Můj bratr dvojče byl úplně zdráv. Ve svých klukovských letech jsem byl ošizen o klukovské hry, kopaná, střílení z praku, lezení po stromech a podobně. Ve 3 letech jsem začal nosit brýle, 22 dioptrií. Ve škole jsem sice seděl v první lavici, ale na tabuli jsem neviděl. To bylo příčinou, že jsem musel 2 ročníky opakovat.
Jako kluk jsem věřil, že se stane zázrak a já budu vidět a budu moci dělat řidiče nebo opraváře strojů. Zázrak se bohužel nekonal a já se musel smířit s tím, že můj sen se nikdy nesplní.
Po ukončení školní docházky na základní škole nastal další problém – co budu dělat. Ošetřující oční lékař ve Zlíně doporučil rodičům pobyt v ústavě slepců v Chrlicích u Brna, kde byla kartáčnická a košíkářská dílna. Na košíkářskou práci jsem měl příliš citlivou kůži na prstech, a tak jsem se vyučil řemeslu kartáčník a po závěrečné zkoušce jsem obdržel tovaryšský list. A opět nastal problém s dalším uplatněním.
A nyní bych pokračoval druhou částí, „Co mi život dal.“
V lednu 1949 jsem začal pracovat jako dělník v PSSS – podpůrný spolek samostatných slepců na Chaloupkově ulici v Brně – Králově Poli. Po krátké době jsem byl poslán do Ostravy, kde měl PSSS prodejnu „U slepců“. Zde jsem pracoval jako skladník – přebírání zboží od různých dodavatelů, zejména od invalidních družstev a doplňování zboží do prodejny. V době nemoci některé prodavačky jsem musel nastoupit v prodejně jako prodavač. Více jak po roce mi bylo smutno po kamarádech, a tak jsem se vrátil do Brna a opět pracoval v Chaloupkové. Po necelém roce jsem se opět vrátil do Ostravy jako dočasný vedoucí prodejny, nyní družstva Drutěva, nežli seženou nového vedoucího. Touto odpovědností svěření mi prodejny jsem získal sebedůvěru a pocit, že nejsem zbytečným člověkem pro tuto společnost a snažil jsem se tuto funkci dělat k plné spokojenosti družstva. Tuto funkci jsem zastával téměř 3 roky. Pak se v Ostravě vytvořilo nové družstvo invalidů a toto pak prodejnu převzalo.
Opět následovala cesta do Brna. Od roku 1956 jsem nastoupil jako telefonista v Královopolské strojírně. V této době to byla velmi vyhledávaná práce pro nevidomé. V roce 1957 jsem se oženil a za rok se nám narodila zdravá dcera. Pro špatně placenou práci na telefonní ústředně jsem se zase vrátil na Chaloupkovou, ale tentokrát to bylo již družstvo Brněnská Drutěva. Zde jsem pracoval jako skladový dělník, přípravář – řezání materiálu a 4 roky jsem zastával funkci dílenský mistr. Pro zhoršování se zrakové vady jsem opět pracoval jako dělník. Mnoho let jsem byl členem dílenské a ústřední komise „Péče o členy“.
V roce 2003 se mi postupně začal zhoršovat sluch, ale i zde zásluhou LORMu jsem získal sluchadla, která mi zlepšují tento problém.