Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2010-proza-11

Budu vám vyprávět příběh, který se nestal přímo mně, ale jedné mé známé, se kterou jsem se seznámila při pobytu v nemocnici, kde mi ho vyprávěla. Příběh je nezapomenutelný – je v něm jedna velká ztráta a později i radostný nález.
Příběh této mé známé, budeme jí říkat třeba Andulka, je myslím veselý, přestože nám v té době nebylo vůbec dobře.
Andulka byla starší dáma – zábavná a jak už to u starších dam bývá, byla občas hezky popletená. Sluch jí dostatečně nesloužil, tak nosila závěsné sluchátko. A věkem i ten chrup ji pomalu opustil, tak používala zubní protézu.
Jednoho dne hledala Andulka sluchadlo, které si pravidelně večer odkládala na noční stolek vedle postele. A ejhle! Sluchadlo nikde. Nezbylo nic jiného než začít hledat: prohledat postel, natřepat peřiny, polštář, obrátit matrace, zalézt pod postel, což v jejím úctyhodném věku bylo dost obtížné – ale úspěch žádný. A tak rozladěná zamířila do kuchyně přichystat snídani. Když bylo jídlo hotové, automaticky sáhla pro protézu do skleničky. K jejímu překvapení vytáhla z vody ztracené sluchadlo.
Tady příběh zatím končí, protože přes samý smích už nebylo možné pokračovat. A co ta protéza? Ta se nakonec našla na zemi pod nočním stolkem.