Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2008-proza-9

Věčné téma…
Představte si opak přátelství – nenávist, hádky, války a tak. Je to hrůza, že? A vděčné téma přátelství je dokonce nad zdraví! Nevěříte? Představte si, že jste nemocní a bez přátel byste jenom chátrali. Když k vám někdo přijde do nemocnice na návštěvu, je to úleva, že nejste sami…
Jsou přátelství, která nám zkrášlují život. Stane se, že i s přáteli se pohádáme a zase se po čase usmíříme. A je to třeba k něčemu dobrému, že se lidi poznávají, poznávají různé charaktery. Lidé jsou pestří a to je dobře. Představte si, že by všichni měli stejný charakter, jak by to bylo nudné…
Náš společný život s Lenkou.
Moje přítelkyně Lenka, bych řekl, že je charakter za všechny různé lidi v jedné osobě. Když jsem ji poznal, tak se ráda vztekala a zlobila. To nejen na mne, ale také i na mne, když kypěla žárlivostí – nezáviděníhodnou! Když si myslela, že pokukuji po dalších ženách. Chtělo to čas, aby si konečně uvědomila, že přátelství k ostatním ženám není takové osobní jako s ní. Čas nás zocelil tak, že mi dokonce dává k dispozici jiné ženy! S Lenkou mám pestrý život v tom smyslu, že dokáže být hodná, zároveň se zlobit pro nic za nic tak, že by člověk vyskočil z kůže. Poznala další lásku, a přesto byla mi věrnou přítelkyní do té míry, že se s láskou rozešla a vrátila se ke mně. Teď žijeme tak důvěrně, že si rozumíme i ve tmě. Na mne se už nedokáže zlobit, když je tam nějaký náznak, tak na chvíli ode mne odejde a vždycky se mi vrátí. Nesnáší ode mne zlobení, to vždycky zkoprní. Myslím si, že z její strany je na mne takové spolehnutí, že se od ní neodloučím. Dává mi takovou volnost v domnění, že si nenajdu jinou ženu. Tak není to přátelství na život a na smrt?