Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2008-proza-6

Nejlepší kamarádka nejen moje, ale celé naší rodiny je Maruška. Dnes je jí 48 let, má tři dcery a jmenuje se Nováková. Všechno ovšem začalo už dávno, kdy ještě nebyla Nováková a bylo jí 18 let. Mně tenkrát byly asi tři roky. V širém okolí vypukla žloutenka, a protože postižení se už nemohli vejít na infekční oddělení nemocnic, byli umisťováni do různých ubytoven a podobně. Tak i já jsem se ocitla na ubytovně v Kostelci. Přestože se dodatečně zjistilo, že žloutenku nemám, už jsem tam byla a ven to nešlo.Tam mne právě Maruška, také jedna pacientka, objevila, protože jsem byla nejmenší a ona měla malé děti vždycky ráda. Ochočila si mne natolik, že jsem se jí, když skončila karanténa a rodiče pro mne přijeli, nechtěla pustit. Vřískala jsem, až okno drnčelo.

To však nebyl konec přátelství. Tenkrát jsem to tak ještě nechápala, ale s rodičem jsme Marušku často navštěvovali a stále navštěvujeme, přestože to máme dobrých 40 kilometrů. Byli jsme na její promoci, svatbě, křtinách všech tří děvčat – Marušky, Blanky, Pavlínky. Jsme u nich, když něco slaví. Stejně tak navštěvují i oni nás. Navštěvujeme se o svátcích i jen tak, během roku. Bývala jsem u Marušky i o prázdninách. A když jsem byla v nemocnici v Jihlavě, zašla za mnou skoro každý den. Takže první pozdrav z Latinek jsme poslali právě Marušce.