Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2008-proza-32

Můj pes Atila, já mu říkám Atíku, je mým skutečným přítelem. Je to kříženec zlatého retrívra a labradora. Jeho rodokmen sahá do Anglie, odkud jeho otce přivezla do Čech hraběnka Nosticová. Je z pěti štěňat, jeho bratr Aramis byl dvakrát mistrem republiky ve výkonu vodících psů. Všech pět štěňat (dvě fenky a tři psi) bylo vycvičeno jako vodící psi. Teď už je Atík sám, sourozenci jsou již ve psím nebi. Jako vodícího psa ho mám již téměř deset let. Zažili jsem spolu za tu dobu již mnoho. Atík musel řešit nejednu svízelnou situaci, která se nám přihodila a tak vám jednu povím.

Žiji v podkrkonoší v malé vesničce, která se jmenuje Horní Javoří. Chaloupky jsou na kopci, je to, jak se u nás říká, „vídrholec“. Asi dva kilometry je vzdálená druhá vesnička Arnoštov. Obě vesničky patří ke střediskové obci Pecka. Dokud byla v Arnoštově vyhlášená hospoda s vynikající kuchařkou paní Máslovou, rád jsem tam chodil na pobytí. Scházela se tam různá společnost. Myslivci, turisté, rekreanti, lázeňští hosté z nedalekých Lázní Bělohradu a v zimě lyžaři.

Bylo to v zimě a v hospodě bylo rušno. Při družné zábavě čas utíkal a já nepostřehl, že začalo hustě sněžit a zesílil vítr a rozpoutala se vánice. Když jsme s Atíkem vyšli ven, leželo na zemi již téměř půl metru čerstvého sněhu. Po silnici nebylo ani stopy. Tímto směrem nikdo nešel, šli jsme sami. Jediné, na co jsem se v tu chvíli zmohl bylo, že jsem řekl: „Atíku, teď je to na tobě, jdeme domů!“ Oba jsme se brodili hlubokým sněhem, silný vítr nám zalepoval oči, stále jsem myslel na to, co si počneme, sejdeme-li z cesty a netrefíme domů. Mobil jsem ještě neměl. V tomto počasí se zdála být cesta nekonečná. Podvědomě najednou cítím, že stojím před nějakou překážkou. Atík se zastavil a já holí zjistil, že stojíme přede dveřmi chalupy. Zaradoval jsem se a radostí a dojetím se mě hrnuly slzy do očí. Tahám klíče z kapsy, ale jak jsem byl promrzlý, pustil jsem je do sněhu. Atík je okamžitě ze sněhu vyhrabal a držel je v tlamě. Čenichem mě šťouchal do ruky.

Mezi námi je veliké přátelství. Z jeho psího pohledu bezmezná oddanost. Je to skutečně dobrý pomocník a přítel a já mu tímto skládám hold.