Příspěvek
Ročník: 2008
Kategorie: Próza
Číslo: 31
Autor
Jméno: Michaela Marešová
Typ a stupeň postižení: slepota, lehká nedoslýchavost
Jak to všechno začalo?
Začalo to nevinně: v 16 letech jsem na střední škole potkala přísnou vychovatelku Zdenu. Za její přísností se skrývala férová žena s velkým srdíčkem, která mě v mých telecích letech postrkovala dopředu, často mě podporovala slovy „Ty na to máš“ a věřila mi.
Díky Zdence jsem s dozvěděla o organizaci pro hluchoslepé LORM, a tak jsem se ocitla v létě 2004 na svém prvním pobytu na Třech Studních. Tam jsem poznala mezi hluchoslepými novou a opravdovou kamarádku Barču Teskovou. Zjistila jsem, že Barča je člověk, kterému se mohu se vším svěřit a nikdy mě nezradí.
Na pobytu jsem si díky Nadě Tomsové rozšířila své obzory o Vesmíru a astrologii. V té době jsem procházela těžkým obdobím a moc mi tehdy pomohla psycholožka LORMu, Magda Zurinková! Nikdy jsme se osobně nesetkaly, ale více jak rok jsem byla s Magdou v kontaktu přes e-mail. Mé osobní problémy se časem vyřešily díky pomoci ze strany Magdy i Zdeny a já dokončila školu a přestěhovala se do Opavy, kde jsem začala vést samostatný život. A tam jsem, světe div se, narazila na další prima Lormačku. Hádejte koho? Ano, byla to Borůvka alias Barbora Hluchníková. Vyklubala se z ní obětavá a fajn kamarádka, která mi pomohla se dobře orientovat nejen v Opavě, ale i v životě.
Všechna setkání s Lormáky mi dodávají energii, a to pravé a nefalšovaném přátelství. Díky Lormu jsem ve své duši odkryla vesmír, kde se galaxie sbližují a vytváří mezi sebou silná pouta, která se hned tak nezničí.