Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2008-proza-29

Před 15 lety pro mě přátelství, kamarádi znamenalo jedno posezení u kafíčka a pár legrací a kolotoč kolem dětí a rodiny.

Když jsem zjistila od lékaře, jaká budoucnost mi čeká a navíc po smrti nejmladšího syna jsem ztratila vše, rodinu, kamarády i vlastní děti. Ztroskotala jsem natolik, že jsem byla i psychicky na dně a nikterak jsem se nepokoušela myslet na sebe ani na budoucnost, měla jsem v srdci tolik bolestí, že jsem došla tak daleko, vyhýbala jsem se všem.Zůstala jsem jen já sama se sebou myšlenkami mezi 4 stěny. V očích kanuly slzy, trápení nad osudem a bolesti, jak budu žít slepá a hluchá bez pomocí a opory. Párkrát jsem měla nápad,že s životem skoncuji, neměl pro mě samotný život žádnou cenu. Ale byla jsem natolik zbabělá, že jsem to nedokázala.

Potom jsem se i rozvedla a v ten moment jsem se rozhodla podat inzerát. Psala jsem o sobě, že hledám přítele, který by mě dokázal postavit na nohy. Takový přítel se na inzerát i našel a byl to osud. Dnes se i přiznám, že to pro něho nebylo jednoduché. Z počátku mě prosil, abych zašla do klubu a zapojila se mezi nevidomé, abych pochopila, že nejsem sama. Také s osudem a ztrátou rodiny se snažil z mé myšlenky vyprostit. Šlo to velmi špatně. A náhle se stalo, že jsem měla velmi silné bolesti a nedalo se to vydržet, tak jsem byla nucená jít do nemocnice a ti mi řekli, že se musím léčit, neboť to bylo z nervového původu jinak se rozpadnu a nic už nepomůže. Bylo zle pochopila jsem, že musím zápasit a dělat něco pro sebe, ale jak a kde, to jsem neměla tušení. Můj přítel to věděl a nevzdával to, nejen, že mě měl a má rád, ale chtěl, abych dokázala se postavit na nohy a byla Šťastná. Potom jsem si pořídila vodícího psa a život se pomalu obracel jiným směrem. Můj pes je i jako mé ztracené dítě, přítel oporou a klub Lorm, kde pravidelně chodím, má rodina.
Radost ze života mám natolik, že i rozdávám úsměv, štěstí i radu. A co se týče mé bývalé rodiny? To nechám osudu, budou-li chtít ozvou se, nebudou, nic se neděje, já už rodinu mám hodně velkou. Dokonce tak velkou, že nevím jestli to dokáži spočítat. Jsem šťastná a mám radost, že jsem se z toho všeho dostala.

Dnes se jen nad tím trochu zamýšlím, ta ztráta sluchu a zraku byl osud a možná i měl trochu i význam, jinak bych dnes nemohla být obklopená tolika přáteli, které jsem nikdy neměla.

CITÁT

Přátelství je jako hvězdy, nevidíš je pořád
ale přesto víš, že existují