Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2008-proza-23

Ráda bych napsala něco o tom, že nejlepším a nejvěrnějším přítelem člověka je pes. Určitě i takový, který nikam by mě asi nezavedl. Možná jen proto, že prostě není k tomu vycvičený. V tomto směru jsem ale stejně zvyklá spoléhat vždy raději na nějakého dobrého člověka. Moje tři fenky většinou však nikam nespěchají, na rozdíl od lidí mívají ony vždycky dost času. Myslím, že to je od nich moc hezké. Když si s nimi povídám, pak nejspíš podle toho asi poznají, mám-li zrovna dobrou nebo nějakou horší náladu. Zdá se, jako by úplně všechno prožívaly zároveň se mnou. Když je mi smutno, všechny tři mě pak i beze slov ujišťují o tom, že bude zase líp. Jsem moc ráda, že většinou mívají pravdu. Své psí kamarádky, tedy Kapinku, Hanýšku a Lesinku, nevyměnila bych, jak se říká, ani za pytel buráků. Snad každý ale ví, že to se říká jen tak z legrace. Já však mám svoji malou psí smečku vážně moc ráda a nevyměnila bych ji tedy za nic na světě.