Příspěvek
Ročník: 2008
Kategorie: Próza
Číslo: 21
Autor
Jméno: Silvie Vymazalová
Typ a stupeň postižení: nedoslýchavost, slabozrakost
Kdysi dávno jsem se starala o ptáčka jménem andulka. Dostal jméno asi Pepík, ten si sotva v rodině zvykl, tak začal chodit loudit do talíře, že jsme se až moc divili, že mu to chutná. Pak jsem odešla do ústavu a tam jsem se starala o zatoulané kočky, jež přespávali u ústavu, tak se nám odměňovaly malýma koťátkama.Některá zvířata vycítí, že je člověk má rád, jindy si je člověk musí ochočit. Když se o zvíře stará, tak ho má rád a neutíká od něho. Zvířata se hlavně nesmí mlátit, mají taky právo na klidný, spokojený a harmonický život! I pes, který chce svou přízeň napřed svýho pána poprosí, ale nejdřív se prosík musí naučit.