Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2008-proza-2

V prvním ročníku na střední škole jsem za odměnu dostala možnost zúčastnit se mládežnického výstupu na Rysy. Tehdy jsem poprvé poznala kouzlo Vysokých Tater a současně pochopila význam textu Slovenské hymny – Nad Tatrou sa blýská: po 4,5 hodinách výstupu na vrchol, kdy byla cesta místy zasněžená bez ohledu na letní měsíc – bylo to v srpnu, jsme se dostali k Teryho chatě. Nejnáročnější úsek pod Teryho chatou, kdy jsme museli zdolat sněžná pole pomocí řetězů a mnoho z nás si sáhlo na dno svých sil, jsme překonali a na vrcholu jsme byli odměněni pohádkovým pohledem na tehdy ještě naše horské velikány. A tento okamžik byl pro mě zrodem celoživotního přátelství k horám: pocítila jsem obdiv a úctu k horám a zároveň pokoru a lásku.
V životě jsem měla to štěstí, že jsem svou lásku k horám přenesla i na mého muže. Po našem prvním společném výstupu propadl jejich kouzlu i on a od té doby se do hor při každé možné příležitosti vracíme – Krkonoše, Tatry, Západní Roháče, Krušné hory, Šumava, Jeseníky, Beskydy…
Vzhledem k mému handicapu zraku a sluchu, který se u mě začal projevovat kolem 30 let věku, je pro mě zdolávání hor stále více obtížnější a náročnější a jen díky manželovi, který je nejen mým životním průvodcem, ale i horským vůdcem, dokážu prožívat nadále ten krásný pocit překonat hranice sama sebe.