Příspěvek
Ročník: 2008
Kategorie: Próza
Číslo: 19
Autor
Jméno: Božena Bízová
Typ a stupeň postižení: nedoslýchavost, totální slepota
Před 17 roky jsem měla velmi těžký úraz pravé ruky. Když jsem přišla z nemocnice, tak nastal problém, s kým budu chodit na rehabilitaci. Mám sice hodnou rodinu, ale vnuci byli malí, syn se snachou chodili do práce…
Prostřednictvím kamarádky jsem získala hodnou paní, která ochotně a za každého počasí přišla, zavázala boty, zapnula kabát – bylo to totiž v zimě a vždy nebylo hezké počasí. Ta hodná paní je Jiřinka Fučíková. Rehabilitace trvala půl roku! Jí děkuji, že mám ruku téměř funkční. Za nějaký čas těžce onemocněl manžel. Musel na těžkou operaci a zase – teď už Jiřinka – přispěchala na pomoc. Chodila se mnou do nemocnice, když neměla rodina čas. Spolu pak chodili na kontroly a pro výsledky. Zkrátka byla to naše dobrá duše. Loni na podzim se manželův stav prudce zhoršil a musel opět do nemocnice, prodělal několik operací. Jiřinka byla opět s námi a vždy ochotně pomáhala. Letos v březnu manžel zemřel.
Jiřinka mě nikdy neopustila.
Chodí se mnou k lékaři a jezdíme na rekondice. Našla jsem v ní vzácnou přítelkyni a perfektní kamarádku. Doufám, že i já pro ni něco znamenám a že nám naše přátelství vydrží co nejdéle.
Ještě jednou za málem celoživotní přátelství a nezištnou pomoc co nejsrdečněji děkuji.