Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2008-proza-18

Snad dovolíte, abych se s vámi podělila o jeden podivný živý sen.

Stalo se to asi před půl rokem. Usnula jsem právě prvním hlubokým spánkem. A najednou stál u mě. Malý, cizí, neznámý človíček, zjevil se z jiné planety či galaxie. Vydával podivné zvuky, ale současně se ozýval i hlas, který mi jeho řeč tlumočil.

„On se ptá, co to je přátelství. Vysvětli mu to!“ ozval se hlas. A já jsem se slyšela, jak odpovídám: „Přátelství je jeden z nejdůležitějších mezilidských vztahů.“ Pokračoval v otázkách: „A co láska?“ A tak jsem spustila: „Ta, samozřejmě, je také velice důležitá. Je mnohotvárná – mateřská, rodinná, milenecká, u věřících lidí je důležitá i láska k Bohu. Ale přesto přátelství má nezastupitelnou roli.“

„Povídej dál“ řekl človíček svou podivnou řečí. Tak jsem mu vysvětlila, že kdybych měla sestrojit pyramidu společenských vztahů, přátelství by bylo jistě na vrcholu. Nebylo dalších dotazů, tak jsem pokračovala: „Kam až lidská paměť sahá, existovaly krásné přátelské svazky.“ A abych dodala svému tvrzení váhu, snažila jsem se vzpomenout si na nějaký příklad. „Určitě byli dobří přátelé pánové Hanzelka a Zikmund, kteří nejen spolu několik let studovali, cestovali, pak vše sepsali a také později, kdy jejich společné práci bránilo společenské klima, jejich přátelství vytrvalo a přečkalo mnoho obtíží. Prostě chtěli být spolu. Ano, <b>touha být spolu</b> je důležitý atribut přátelství.

„A další?“ chtěl vědět človíček. Samozřejmě byly takové neobyčejné případy i v historii a básníci o nich psali. Že pan Zeyer sepsal obsah hrdinského eposu o přátelství dvou vazalů Karla Velikého z 12. století, to je Amise a Amila, známé z literatury. „Nezdálo se mi, že by Tomyho návštěvníka mohlo zajímat, ale on dychtivě poslouchal. Tak jsem pokračovala: „Ale rozhodně je lepší být v moderní době. Příkladem dlouhého, pevného přátelství, je známá dvojice V+W, pánové Jiří Voskovec a Jan Werich. Z původního školního přátelství na Gymnáziu v Praze Křemencově ulici, dospěli do přátelství tvůrčího v dobách kolem Osvobozeného divadla, přečkali spolu i válečný exil v Americe a jejich přátelství vydrželo i dlouhodobé odloučení od r. 1948 po celý další život. Jejich korespondence, která nedávno vyšla tiskem, dokazuje, jak pevné to bylo pouto a krásně dokumentuje vše, co k přátelství patří.
„A co tedy?“ ozval se monotónní dotaz. Snažím se ze všech sil to vystihnout: „Řekla bych, že je to <b>vzájemná otevřenost</b>. Nic před sebou neskrývat. Pánové V+W v době, kdy nebylo možno, aby si vše sdělovali bez obav, že na to tvrdě doplatí Jan Werich žijící v totalitním režimu, hledali cesty k otevřeným dopisům. Využívali každý Werichův pobyt, či cestu do svobodného světa, aby si volali nebo alespoň psali.

S tím jistě souvisí nutnost <b>důvěry</b>. Přátelé si musí věřit, nepochybovat o sobě, o tom, že ten druhý mi rozumí, mé postoje, city a jednání chápe, a že je nezneužije. Společné zážitky jistě přátelství posilují, ale je mnoho důkazů, že věrné přátelství přetrvá i v odloučení. Ne nadarmo tolik významných autorů se problematikou přátelství zabývalo.“

Můj návštěvník byl nějak neklidný. „On by chtěl opět nějaké příklady,“ ozval se hlas. Tak z posledních sil usilovně vzpomínám na známé citáty.

„Např. M. T. Cicero, ten napsal o přátelství celý spis. A tam jsou opravdové perly.

„Před uzavřením přátelství je nutno rozvažovat, potom věřit.“

„Bez přátelství není života, čím je spánek pro tělo, tím je přátelství pro ducha.“

„Přátelství může trvat jedině mezi dobrými lidmi.“

Chápu to tak, že přátelství je obrovskou posilou a stane-li se něco např. nemoc, úraz nebo jiné neštěstí, prokáže se opravdovost přátelství.

Ne nadarmo P. O. Naso ve spise Žalozpěvy říká:

„Dokud budeš šťastný, budeš mít mnoho přátel. Až se časy zhorší, budeš sám.“

Je známé úsloví, že přátelství násobí radost a dělí žal. Také ruské přísloví říká: „Jaké přátelství, takový život.“

A současně napomenutí: „Objevíš-li nové přátele, nezapomeň na staré.“

Ještě jeden příklad v němčině: „Řekni s kým se stýkáš a já ti povím, kdo jsi.“

A s čím se přátelství neslučuje? <b>Se žárlivostí, závistí a nepřejícností</b>. V přátelství se nesoutěží o úspěch a obdiv.

Už jsem byla vyčerpaná, umlkla jsem. Zaslechla jsem poslední otázku: „A ty máš přátele?“ Chystala jsem se kladně odpovědět a vysvětlit mu, že jsem ve svém životě už prožila řadu obtížných situací a že právě přátelé mi vždy pomáhají přežít.

Ale nějak jsem se otočila, návštěvník zmizel a já jsem se probudila. Chvíli jsem nevěřícně zírala do pokojového šera a pak jsem si uvědomila, že to byl sen.

A skutečnost? Druhý den jsem se chystala k návštěvě mé přítelkyně z Brna. Naše přátelství trvá již 13 let, máme spolu společné zájmy – cestování a také zrakový handicap, díky kterému jsme se seznámily.

A sen, ten mě navštívil asi jako reakce na to, že jsem před usnutím usilovně přemýšlela, co bych Táně měla přivézt, čím bych jí udělala radost a těšila jsem se na naše setkání.