Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2006-proza-9

Byl pěkný, skoro teplý prosincový den. Bylo odpoledne, a já jsem se rozhodl, že půjdu s jedním kamarádem do čajovny. Chodil jsem do jednoho stacionáře, kde byl na praxi jako student žurnalistiky. Podařilo se nám spolu se skamarádit, a oba dva jsme zjistili, že máme spoustu společných zájmů. Ten výlet, který jsme podnikli do čajovny byl neplánovaný. Rozhodli jsme se během dopoledne. Honza, tak se kamarád jmenoval objednal telefonicky v čajovně salónek, abychom tam měli soukromí. Přál jsem si vyzkoušet jak chutná vodní dýmka.

Konečně udeřila hodina, kdy už služeb mého kamaráda ve stacionáři nebylo třeba. Mohli jsme vyrazit vstříc zajímavým zážitkům.

Naše cesta vedla na tramvaj, kterou jsme se chtěli dostat na zastávku, z níž jsme pak chtěli dojít k čajovně.

Ve stacionáři se k nám připojila jedna slečna, která do stacionáře chodila jako klientka. Byla osobitá svojí výstředností, což se mi na ní líbilo. Proto čekání na tramvaj uběhlo rychle.

Cesta tramvají nebyla příliš zajímavá. Všude postávali lidé kteří spěchali z práce domů.

Asi po čtvrt hodině jsme vystoupili, a vydali se k čajovně. Předvánoční horečka byla v plném proudu, takže jsme potkávali spoustu lidí mířících na nákupy. Za krátkou chvíli jsme dorazili k vytouženému cíli.

Když jsme konečně vstoupili do čajovny tak nás přivítala příjemná směs vůní různých čajů.

Člověk, u kterého jsme si objednali salónek nás k němu navedl. Byla to malá místnost, která slibovala pohodlí a soukromí. Zuli jsme si boty, protože v místnosti byl koberec. Objednali jsme si čaje, a dýmku s jablečným tabákem. Přitom jsme si družně povídali. Snažili jsme se probrat co se dalo, proto nám čekání na čaj uběhlo rychle. Dali jsme si čínský kouřový čaj jehož vůně připomíná vůni táborového ohně.
Každému přinesli malou konvičku a malou mističku, ze které se čaj pil. Přivoněl jsem k nalitému šálku, a chvíli vychutnával jeho vůni a teplo, které stoupalo s šálku. S čajem nám přinesli dýmku, kterou zakrátko zapálili. Brzy každý z nás tří učinil první tah. Mnoho se už napsalo o škodlivosti tabáku, ale já si myslím, že lidi přitahuje i jeho vůně. První tahy nebyly nic moc. Po chvíli se mně však zmocnil pocit lehké opilosti. Byl to stav těsně před špičkou. Řekl jsem to Honzovi, a on mně ujistil, že je to normální. Po chvíli pocit zmizel. Tento pocit vystřídala příjemně uvolněná nálada. K této náladě také přispěla příjemná chuť čaje. V tu chvíli mi všechny starosti připadaly nicotné. Naše jazyky se více rozvázali, a nevyhnuli jsme se žádnému tématu. Nemyslím, že to bylo dýmkou a čajem. Spíše jsme si my tři chtěli popovídat. Čaj a dýmka však k naší náladě přispívali svým dílem.

Lenka, tak se slečna jmenovala nám vyprávěla o svém životě. Bylo na ní poznat, že se potřebuje vypovídat. Její výstřední chování nebylo všude přijímáno, tak jak by si přála. Byl jsem rád, že jsem někomu mohl naslouchat.

Při povídání nám rychle utekl čas. Dýmka byla dokouřená a čaj vypitý. Teď už zbývalo zaplatit, a odejít. Honza mně zavedl na Zvonařku, odkud mi jel autobus do mého bydliště. Při cestě domů má bunda byla nasáklá příjemnou směsí vůní z tabáku i čaje.

Bylo to příjemně strávené odpoledne, v příjemném prostředí, s dobrými lidmi, kde každý z nás mohl vyslovit svůj názor. Věděl jsem, že po dlouhá léta budu mít na co vzpomínat, a to je pro život moc důležité.