Komunikace

Obsah:

• Jak komunikovat s hluchoslepou osobou
  • První kontakt s hluchoslepou osobou
  • Komunikace s hluchoslepou osobou
• Komunikační systémy osob s hluchoslepotou
• Lormova abeceda
• Braillovo písmo
• Taktilní znakový jazyk
• Zásady průvodcovství

Jak komunikovat s hluchoslepou osobou

Přesná pravidla pro kontakt a komunikaci s hluchoslepou osobou nejsou daná. Záleží především na rozsahu postižení každého hluchoslepého jedince, na jeho schopnostech, aktuálním zdravotním stavu a ochotě pomoci intaktní veřejnosti. Níže uvedená vymezení jsou tedy pouze obecná doporučení.

První kontakt s hluchoslepou osobou

1. Osoby s hluchoslepotou mají různé povahové rysy, přednosti a nedostatky jako každý jiný bez postižení.
2. Při setkání s hluchoslepým se vyvarujte silných projevů soucitu nebo naopak poznámek, které osobu podceňují nebo zpochybňují její schopnosti.
3. V úvodu kontaktu hluchoslepou osobu vždy upozorněte na svoji přítomnost.
4. Kdykoliv vstoupíte do místnosti, ve které se hluchoslepá osoba nachází, představte se.
5. K hluchoslepému nepřistupujte náhle a zbrkle, aby se nevylekal.
6. Během oslovení se jemně dotkněte jeho paže nebo ho oslovte jménem, aby hluchoslepý věděl, že pozdrav patří jemu.
7. V komunikaci s hluchoslepou osobou buďte trpěliví a pamatujte na ztíženou možnost kompenzace jednoho smyslu druhým.
8. Při konverzaci se nebojte používat slova typu vidět, dívat se, prohlédnout si, číst si. Hluchoslepé osoby je běžně používají.
9. Při odchodu nezapomeňte upozornit hluchoslepého, že místnost opouštíte.

Komunikace s hluchoslepou osobou

1. Při komunikaci dbejte vždy na co nejtišší a nejméně hlučné prostředí. Vyloučí se tak rušivé vlivy a případná nedorozumění.
2. Než začnete hovořit, upozorněte hluchoslepého na svoji přítomnost dotykem na paži nebo oslovením.
3. Hovořte vždy čelem k hluchoslepému, není vhodné se během hovoru vzdalovat ani se otáčet.
4. Jestliže slyší hluchoslepá osoba pouze na jedno ucho, mluvte z té strany, kde je sluch zachován.
5. Během konverzace dbejte vždy na správné osvětlení místa, kde dochází ke kontaktu s postiženým. Stůjte výhradně čelem ke zdroji světla (okno, lampa), hluchoslepý nebude oslněn přímým světlem.
6. V úvodu konverzace se s hluchoslepým dohodněte na způsobu komunikace, začněte pomalou mluvou.
7. Používá-li hluchoslepá osoba ke komunikaci mluvené slovo, hovořte vždy s přirozenou intonací, neslabikujte. Vyslovujte pomalu a zřetelně, nezvyšujte hlas.
8. Nelze-li se dorozumět s hluchoslepým verbálně, pokuste se najít jiný způsob komunikace (písemná forma, abecedy do dlaně apod.), který zvládáte vy i hluchoslepý.
9. Mějte na paměti, že hluchoslepá osoba s vrozenou hluchotou může mít nedostatečnou slovní zásobu. Při písemné komunikaci pište jednoduché krátké věty, případně výstižná slova v 1. pádě.
10. Při konverzaci se vyhýbejte cizím slovům, složitým výrazům či ironii.
11. Účastní-li se vaší konverzace průvodce hluchoslepého nebo jeho rodinný příslušník, jednejte i přesto s hluchoslepou osobou.
12. Pro komunikaci s hluchoslepým je vhodné používat výraznou mimiku a gesta rukou.
13. Při verbální komunikaci byste neměli jíst, pít, žvýkat, podpírat si bradu či dávat ruce před ústa.
14. Nerozumíte-li sdělení hluchoslepé osoby, požádejte o zpomalení nebo zopakování.
15. Při konverzaci ve skupině je třeba sdělit hluchoslepému téma rozhovoru a průběžně ho informovat.
16. Během komunikace je důležitá zpětná vazba. Chcete-li vědět, zda vám hluchoslepá osoba dostatečně porozuměla, neptejte se, zda vám rozumí, ale co vám rozumí.

Komunikační systémy osob s hluchoslepotou

Způsob komunikace s hluchoslepým člověkem závisí především na rozsahu jeho postižení. Někteří hluchoslepí lidé využívají zbytků zraku a sluchu a mohou tak číst zvětšené písmo a slyšet pomocí sluchadla, jinou kombinací je úplná ztráta zraku se zbytky sluchu či naopak – totálně neslyšící člověk se zbytky zraku. Zde se ke komunikaci s okolím využívá Braillovo písmo, znakový jazyk, taktilní znakový jazyk, daktylografika či prstová abeceda. Největší pozornost potřebují lidé zcela hluchoslepí, kteří se mohou dorozumívat Lormovou abecedou, případně dalšími dohodnutými způsoby.

Velkým přínosem pro osoby s hluchoslepotou je novelizovaný zákon č. 155/1998 Sb. o znakové řeči nazvaný „Zákon č. 423/2008 Sb. o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob“. Stručně definuje komunikační systémy a především dává hluchoslepým lidem právo na svobodnou volbu kteréhokoli uvedeného komunikačního prostředku.

Mezi nejčastěji využívané komunikační systémy hluchoslepých osob patří:

• Mluvená řeč

  Schopnost dorozumívat se mluvenou řečí je u jedinců s hluchoslepotou velmi rozdílná, je ovlivněna zejména strukturou a hloubkou sluchové i zrakové vady a dobou, kdy k postižení došlo. Obecně lze konstatovat, že příznivější prognózu pro rozvoj orální řeči lze očekávat u hluchoslepých osob s převahou zrakového postižení, které disponují využitelnými zbytky sluchu.

• Vizualizace mluvené češtiny (odezírání)

  Jedná se o zřetelnou artikulaci jednotlivých českých slov ústy tak, aby bylo umožněno nebo usnadněno odezírání mluveného projevu. Jde o méně využívanou formu komunikace, pro čtení ze rtů musí mít hluchoslepá osoba zachované velmi dobré zbytky zraku.

• Písemný záznam mluvené řeči

  Mluvený projev se převádí simultánně do písemné podoby tak, že se text podle potřeby patřičně zvětší nebo se zapisuje alternativně v Braillově písmu.

• Znakový jazyk

  Jedná se o komunikační prostředek vhodný pro hluchoslepé osoby s využitelnými zbytky zraku. Dorozumívací systém je tvořený specifickými vizuálně – pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu.

• Modifikovaný znakový jazyk

  Vychází ze znakového jazyka, ale je upraven podle potřeb a podmínek konkrétního hluchoslepého člověka. Jeho uživateli jsou nejčastěji lidé se zúženým zorným polem a od znakového jazyka se liší zejména zmenšením oblasti artikulace, zpomalením rychlosti pohybů, nižší mírou využívání nemanuálních prostředků apod.

• Taktilní znakový jazyk

  Vychází ze znakového jazyka neslyšících, znaky jsou specificky upraveny tak, aby bylo možné je odhmatat. Tento systém mohou jako sekundární využívat i osoby se získanou hluchoslepotou.

• Znakování ruku v ruce

  Jedná se o speciální způsob používání znakového jazyka, při kterém jsou oba komunikující neustále v kontaktu „ruku v ruce“, na rozdíl od taktilního znakového jazyka však nejsou znaky hluchoslepým příjemcem aktivně dohmatávány, ale jsou prováděny pomocí jeho rukou. Znaky jsou upraveny podle motorických schopností konkrétního hluchoslepého, čímž se liší od taktilního znakového jazyka.

• Znakovaná čeština, taktilní znakovaná čeština

  Jde o uměle vytvořený komunikační systém vycházející z češtiny a využívající její gramatické prostředky. Současně s hlasitě nebo bezhlasně artikulovanými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány jednotlivé znaky převzaté z českého znakového jazyka nebo taktilního znakového jazyka. Znakovaná čeština v taktilní formě může být využívána jako komunikační systém hluchoslepých osob, které ovládají český jazyk.

• Prstová abeceda, dotyková prstová abeceda (daktylotika)

  Komunikační systém, při kterém se používá různých poloh a postavení prstů k vyjádření písmen. Jednotlivá písmena je možné zobrazit pomocí obou rukou (dvouruční prstová abeceda) nebo pouze jedné ruky (jednoruční prstová abeceda). Hluchoslepí mohou využívat taktilní (dotekovou) formu jednoruční i dvouruční prstové abecedy, která spočívá v odhmatávání prováděných písmen.

• Daktylotika do dlaně

  Jedná se o formu jednoruční prstové abecedy, při níž se poloha a postavení prstů neznačí do prostoru, ale jednotlivá písmena abecedy se vtiskávají do dlaně příjemce.

• Braillovo písmo

  Bodové slepecké písmo je určené hluchoslepým osobám s praktickou či totální slepotou. Kombinace šesti bodů ve dvou sloupcích o třech řádcích tvoří jednotlivá písmena. Bodové písmo se čte pomocí hmatu. Taktilní forma umožňuje zobrazovat písmena abecedy ustálenými dotyky na dvou prstech jedné ruky příjemce využitím kódového systému Braillova písma.

• Daktylografika

  Velká tiskací písmena jsou vpisována příjemci do dlaně. Tento způsob dorozumívání je využíván zejména hluchoslepými se ztrátou zraku a sluchu v pozdějším věku.

• Lormova abeceda

  Doteková dlaňová abeceda, kdy mluvčí vyznačuje jednotlivá písmena do dlaně a na prsty ruky příjemce. Každé písmeno abecedy má na dlani a prstech své jedinečné místo, jednotlivá písmena se vyznačují ustálenými body a pohyby.

• Tadoma (taktilní odezírání)

  Tato metoda spočívá v „hmatovém čtení mluvené řeči“. Hluchoslepý se palcem ruky dotýká rtů mluvící osoby a vnímá tak i pohyby čelistí a jazyka. Ostatními prsty téže ruky odhmatává vibrace na tvářích, čelistech a krku mluvčího. Výběr jednotlivých dorozumívacích systémů je individuální, jejich volba záleží mimo jiné na době vzniku postižení, závisí na věku, vývojové úrovni a na psychickém a fyzickém stavu.

Obrázky převzaty z: Souralová Eva. Vzdělávání hluchoslepých II. Praha: Scientia, 2000. ISBN 80-7183-226-X.

Lormova abeceda

Jeden ze základních komunikačních systémů hluchoslepých. Byla vytvořena hluchoslepým básníkem, filozofem a spisovatelem, rodákem z jihomoravského Mikulova, Hieronymem Lormem (vlastním jménem Heinrich Landesmann).

Úpravu provedla řádová sestra Aquina Anna Sedláčková. První českou verzi Lormovy dotekové abecedy sestavil Jan Špička (1872-1958), ředitel zemského ústavu pro nevidomé v Brně. Za základ považoval neustálý dotek rukou příjemce a mluvčího. U obtížně vnímatelných hmatových znaků používal místo doteků stisky.

Dnešní podoba české verze Lormovy abecedy vznikla na psychorehabilitačním setkání o.s. LORM v červnu r. 1993 společnou prací hluchoslepých účastníků a odborných pracovníků o.s. LORM. Zveřejněna byla v 1. čísle časopisu „Doteky". Společnost LORM se rozhodla používat pro komunikaci hluchoslepých osob modifikovanou německou verzi Lormovy abecedy. Vedly k tomu následující důvody:

• rychlost komunikace (jiný způsob dotekové abecedy, tzv. daktylotika, je pomalejší)
• snadnost učení (vhodná pro děti i dospělé)
• snadnost hmatového vnímání a orientace jednotlivých hmatových znaků
• rozdíl ve frekvenci hlásek v českém a německém jazyce není výrazný

Ke komunikaci se využívá dlaňová strana libovolné ruky. Mluvčí vyznačuje prsty jednotlivá písmena do dlaně a na prsty ruky příjemce dle následujícího schématu:

• A – bod na špičce palce
• B – čára po ukazováčku od špičky prstu k dlani
• C – bod na zápěstí
• D – čára po prostředníčku od špičky prstu k dlani
• E – bod na špičce ukazováčku
• F – současné stisknutí špiček ukazováčku a prostředníčku ze strany
• G – čára po prsteníčku od špičky prstu k dlani
• H – čára po malíčku od špičky prstu k dlani
• CH – současné stisknutí špiček prsteníčku a malíčku ze strany
• I – bod na špičce prostředníčku
• J – stisk špičky prostředníčku ze strany
• K – bod čtyř špiček prstů do dlaně
• L – čára po prostředníčku od špičky prstu přes dlaň k zápěstí
• M – bod pod malíčkem
• N – bod pod ukazováčkem
• O – bod na špičce prsteníčku
• P – čára po vnější straně ukazováčku od dlaně ke špičce ukazováčku
• Q – čára po vnější straně malíčku od dlaně ke špičce malíčku
• R – postupné pokládání ukazováčku, prostředníčku a prsteníčku do dlaně
• S – ukazováčkem kruh na dlani
• T – čára po palci od špičky prstu k dlani
• U – bod na špičce malíčku
• V – bod pod palcem
• W – dvakrát bod pod palcem
• X – čára podél zápěstí zleva doprava
• Y – čára pod prsty směrem od ukazováčku k malíčku
• Ý – čára pod prsty směrem od ukazováčku k malíčku a pokračovat po vnější straně malíčku směrem ke špičce malíčku
• Z – šikmá čára přes dlaň od palce k malíčku

Dlouhé samohlásky – krátká čára na špičce prstu pro příslušnou samohlásku směrem nahoru

Háček nad písmeny – bod mezi palcem a ukazováčkem před příslušnou hláskou

Čísla – lze vyjádřit dvěma způsoby:

1. arabské číslice napsat obrysově do dlaně; označení tisíc, milión, miliarda zkratkou (tis., mil., mld.)
2. použít značení jako v Braillově písmu: 1=A, 2=B, 3=C, 4=D, 5=E, 6=F, 7=G, 8=H, 9=I, 0=J, před číslicí použít čáru obráceného „L" (dlouhá čára od zápěstí směrem ke špičce prostředníku)

„Nerozumím“ – zavřít dlaň

Upozornění na omyl – lehké klepnutí do dlaně

Mezera mezi slovy – plochou ruky přejet jedenkrát po dlani

Otázka – na konci věty ukazováčkem do dlaně obrys otazníku

Konec věty – plochou ruky přejet dvakrát po dlani

Ke komunikaci touto abecedou lze využít rukavici s vyznačenými písmeny. V praxi tuto rukavici používají zejména osoby, které Lormovu abecedu neznají a chtějí se s hluchoslepými osobami tímto způsobem dorozumět.

Braillovo písmo

Od počátku existovaly pro osoby se zrakovou vadou dva typy slepeckého písma. Písmo reliéfní převážně s latinkou, které umožňovalo čtení také vidomým a písma speciální, tedy bodová, která byla pro čtení pomocí hmatu zcela jistě výhodnější. Záleželo především na autorovi písma, zda byl vidomý či nevidomý a který typ písma upřednostňoval.

Velký zlom nastal zejména v 19. století. Pro usnadnění komunikace a zdokonalení četby nevidomých vytvořil francouzský nevidomý student Louis Braille slepecké bodové písmo – tzv. Braillovo písmo. Pravděpodobným rokem vzniku Braillova písma je rok 1825.

Část odborné veřejnosti jistou dobu bránila rozšíření tohoto písma s odůvodněním, že písmo izoluje nevidomé od ostatních a učitelé ústavů pro nevidomé se je odmítali učit. Od druhé poloviny 19. st. do 20. let 20. století bylo ovšem toto písmo postupně přijato téměř všemi národy světa, včetně arabských či asijských.

Adaptace Braillova písma pro český jazyk proběhla mezi roky 1873-1891, definitivní podoba písma byla přijata až v roce 1922. (zdroj: Smýkal Josef: Pohled do dějin slepeckého písma. Praha: Česká unie nevidomých a slabozrakých, 1994).

Bodové písmo pro nevidomé a hluchoslepé slouží k psanému dorozumívání a získávání informací. Lze ho psát pomocí Pichtova psacího stroje, Pražské tabulky nebo na počítači s braillskou tiskárnou.

Základem bodového písma je kombinace šesti bodů ve dvou tříbodových sloupcích postavených vedle sebe. Sestavení jednotlivých bodů tvoří konkrétní znak, jehož velikost plně vyhovuje možnostem vnímání bříškem ukazováku. Braillovo písmo je plně ortografické a rovná se tak kterémukoliv jinému písmu. Má vlastní znaky pro interpunkci i velká písmena. Písmo lze také velice snadno přizpůsobit pro většinu jazyků a bez problémů se dají zapisovat i matematické výrazy či noty.

U Braillova písma s využitím taktilních technik se písmena abecedy zobrazují ustálenými dotyky na dvou prstech jedné ruky nebo více prstech obou rukou s využitím kódového systému Braillova písma.

Toto písmo se obtížněji učí osoby, které ztratily zrak v pozdějším věku. Problémem bývá také nedostatečná citlivost v konečcích prstů v důsledku diabetes mellitus (cukrovka).

Obrázky převzaty z: Souralová Eva. Vzdělávání hluchoslepých II. Praha: Scientia, 2000. ISBN 80-7183-226-X

Taktilní znakový jazyk

Znakový jazyk je jedním z nejdůležitějších komunikačních systémů neslyšících osob. Jestliže mají navíc tyto osoby přidruženou i zrakovou vadu, je nutné tuto komunikaci upravit dle individuálních potřeb. Hluchoslepá osoba totiž vnímá jednotlivé znaky do značné míry pouze hmatem a neverbální složky této komunikace jsou jí znepřístupněny. Z tohoto důvodu jsou nemanuální prvky (např. doprovodná mimika) nejčastěji vyjádřeny diferencovaným svalovým napětím při artikulaci znaku či různou silou a frekvencí dotyků. Manuální komponenty znaku (místo, kde se znak artikuluje, tvar a pohyb ruky/rukou, která znakuje, orientace prstů a dlaně) jsou transformovány do podoby, která umožňuje jejich vnímání hmatem. V průběhu komunikace dochází ke vzájemnému kontaktu jedné nebo obou rukou komunikujících.

Taktilní znakový jazyk je primárním komunikačním systémem u těch hluchoslepých, kteří mají vrozenou nebo v raném věku získanou sluchovou vadu, tzn. jako první si osvojili komunikaci znakovým jazykem. Jako sekundární komunikační systém ho mohou využívat i osoby se získanou hluchoslepotou.

V České republice nebyla tato komunikace plně rozvinuta. Proto o.s. LORM od roku 2004 spolupracuje sdružení LORM s doc. PhDr. Evou Souralovou, Ph.D. a dalšími odborníky z Ústavu speciálněpedagogických studií při Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a Katedry speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně na projektu, jehož cílem je přiblížit hluchoslepým zájemcům tento způsob komunikace a uvést jej u nás do života. Sdružení realizovalo 6 týdenních výukových pobytů zaměřených na výuku a rozvoj tohoto komunikačního prostředku mezi hluchoslepými a pro své klienty zajišťuje individuální výuku komunikace v taktilním znakovém jazyce na regionálních pobočkách o.s. LORM. Spolupráce také vyústila ve vydání dvou dílů výukového CD-ROMu a Manuálu s multimediálním CD-ROMem.

Výukové CD-ROMy, které připravil Mgr. Jiří Langer, Ph.D. se svými spolupracovníky z Univerzity Palackého v Olomouci a Masarykovy univerzity v Brně, slouží jako metodická pomůcka lektorům znakového jazyka, ale také samotným hluchoslepým osobám a jejich rodinným příslušníkům k prohlubování znalostí, které si již osvojili na kurzech taktilního znakového jazyka pořádaných sdružením LORM. Proto jsou oba díly CD-ROMu připraveny tak, aby byly dobře uživatelsky přístupné pro hluchoslepé se zbytky zraku. Uživatel si například může zvolit velikost písma i barvu pozadí nebo upravit rychlost předvádění znaků. Jednotlivé znaky jsou zde ukázány v běžném provedení, taktilním provedení a v detailu a navíc jsou řazeny tematicky i abecedně. Formou testů si lze rovněž ověřit získané vědomosti.

Autoři CD-ROMu při výběru znaků vycházeli z potřeb a požadavků hluchoslepých, proto některé oblasti slovní a znakové zásoby převažují v 1. dílu, který obsahuje celkem 408 znaků. Vyváženost znakové zásoby zajišťuje 2. díl výukového CD-ROMu obsahující 409 znaků. Srozumitelnost jednotlivých znaků byla ověřována na výukových pobytech, kde volbu konkrétních znaků a nejvhodnější způsob jejich artikulace posuzovali nejen hluchoslepí, kteří již taktilní znakový jazyk při dorozumívání používají, ale také ti, kteří s výukou teprve začínají. Všichni se shodli na tom, že pro vzájemné porozumění je nezbytné, aby znaky byly používány jednotně, neboť i malá změna při provádění znaků může velmi znesnadnit jejich pochopení.

Tištěný manuál s vloženým CD-ROMem je určený pro výuku a studium taktilního znakového jazyka u osob s hluchoslepotou. Jedná se o metodickou pomůcku, která má doplnit všem zájemcům, současným i budoucím lektorům i uživatelům taktilního znakového jazyka důležité teoretické znalosti. V textu lze najít odpovědi na tři základní otázky: Co je taktilní znakový jazyk, Co je dobré znát, abychom se s ním dobře domluvili a Jak lze při komunikaci využít český jazyk. Manuál, který navíc obsahuje doporučení pro výuku a odkazy na odbornou literaturu, ocení především lektoři, kteří učí osoby s hluchoslepotou, jak si osvojit taktilní znakový jazyk. Součástí tištěné brožury je i vložený multimediální CD-ROM, který je určen zájemcům se zrakovým postižením. Na CD-ROMu je totožný text i odkazy na stejné doprovodné ilustrace, jaké jsou v tištěném manuálu, při jeho přípravě jeho autoři mysleli na to, aby byl dobře uživatelsky přístupný pro osoby se zbytky zraku.

Výukové CD-ROMy i Manuál s CD-ROMem si lze objednat v Poradenském centru LORM Praha, Zborovská 62, 150 00 Praha 5, tel/fax: 257 325 478, e-mailem na adrese kancelar@lorm.cz anebo nebo přímo ze stránek www.lorm.cz prostřednictvím webového formuláře. Cena 1. dílu CD-ROMu je 150 korun, 2. díl stojí 50 korun. Cena manuálu s CD-ROMem je 100 korun. Osoby s hluchoslepotou mají všechny materiály zdarma.

Zásady průvodcovství

Každý hluchoslepý člověk se dostává do situace, kdy potřebuje pomoc druhého. Zde je několik návodů a rad, jak se správně zachovat, potřebuje-li hluchoslepý vaši pomoc a vy mu ji chcete nabídnout.

1. Zdá-li se vám, že hluchoslepá osoba potřebuje pomoci, zeptejte se jí. Pomoc nabízejte taktním, nenuceným způsobem a pomáhejte tehdy, jestliže hluchoslepý o pomoc stojí.

2. Během oslovení se jemně dotkněte jeho paže nebo ho oslovte jménem, aby hluchoslepý věděl, že pozdrav patří jemu.

3. Pokud má hluchoslepý člověk zachované zbytky sluchu, je nutné mluvit pomalu a zřetelně vyslovovat. V případě, že nereaguje na mluvený projev, je vhodné se zeptat, zda rozuměl. Neplatí zde předsudek, že se musí na hluchoslepého křičet. Na formě komunikace je třeba se oboustranně dohodnout, vždy se vychází z možností postiženého a je nutné se přizpůsobit.

4. Při poskytování pomoci se zeptejte na vhodný způsob a ověřte si, zda odpovídá potřebě hluchoslepého člověka.

5. Jako průvodce jděte před hluchoslepým vždy o krok vpředu.

6. Hluchoslepý se drží vašeho nadloktí a přirozeně tak následuje vaše pohyby.

7. Hluchoslepý člověk se do průvodce nezavěšuje, nedrží ho za rameno nebo části oděvu.

8. Hluchoslepého nikdy nepostrkujte, ani se do něj nezavěšujte.

9. Rychlost chůze udává vždy hluchoslepý.

10. Hluchoslepý jde vždy na bezpečnější straně (dále od vozovky, vyčnívajících překážek apod.).

11. Nezapomeňte upozornit včas na nerovnosti terénu (výmoly, obrubník apod.).

12. Informace sdělujte konkrétně a přesně (př. vlevo dole, dva kroky před vámi), nepoužívejte slova typu tady a tam, pozor, kousek od vás.

13. Při vstupu do místnosti hluchoslepého dveřmi neprotlačujte. Při chůzi zúženým prostorem natáhněte svoji paži za záda, hluchoslepý se tak zařadí za vás.

14. Dveřmi prochází hluchoslepý vždy na straně pantů. Upozorněte, kam se dveře otevírají a položte svoji ruku, za kterou se hluchoslepý drží, na kliku. Hluchoslepý si volnou rukou kliku najde a dveře otevře. Jako první jděte vy, hluchoslepý dveře zavře.

15. Před vstupem na schodiště upozorněte na směr schodiště (nahoru/dolu) a na první a poslední schod. Na schodiště je nutné vstupovat kolmo.

16. Chce-li se hluchoslepý posadit, položte svoji ruku, za niž se hluchoslepý drží, na opěradlo židle. Hluchoslepý po ruce sjede k opěradlu a zorientuje se. Druhou rukou si prohlédne sedadlo, zjistí polohu židle a posadí se.

17. Při nastupování/vystupování z tramvaje, autobusu či vlaku doveďte hluchoslepého ke dveřím vozu a položte svoji ruku na madlo. Můžete říci počet schodů a zda jsou vysoké.

18. Jestliže doprovázíte hluchoslepého s vodicím psem, udávejte přesné slovní pokyny hluchoslepému. Ten je převede do pokynu pro psa. Vodícího psa nehlaďte a nekrmte bez vědomí majitele.

19. Během průvodcovství nabídněte hluchoslepému popis okolí a nevynechávejte informace včetně barev.