Hlavní strana/Aktuality/Doteky 117 (Zima 2023)

Doteky 117 (Zima 2023)

8. 12. 2023

V jedné ze svých poetických básní paní Pavla Sykáčková, naše stálá dopisovatelka, říká: „Zase jsou tady Vánoce s vůní vanilky a skořice…“
Ano, je tomu tak, opravdu jsou zase tady. Nebo aspoň úplně za dveřmi, i když vás zimní číslo Doteků ještě zavede zpátky na letní pobyty, podzimní kluby nebo třeba na první lormáckou olympiádu. A až poté k vánočním svíčkám v Příběhu nebo sváteční dobrotě v Receptech. Ani tentokrát nebude chybět sociálněprávní poradenství, zajímavé články o zdraví, informace z domova i ze světa a další a jiné. Takže vlastně už chybí jen jedno – upřímné přání veselých Vánoc, šťastného nového roku a dobrého zdraví!

Verze ke stažení:

Doteky č. 117 (PDF, 549 kB)
Doteky č. 117 (DOC, 294 kB)

Časopis LORM z.s., Zima 2023

Z obsahu tohoto čísla:

• Verše
• Slovo šéfredaktorky
• Zprávy z LORMu
  • Když vánoční nadílka přijde už v říjnu 
  • Okénko do Prahy
  • Okénko do Libereckého kraje
  • Okénko do Jihočeského kraje
  • Okénko do Moravskoslezského kraje
• Stalo se aneb pohled z druhé strany
  • První Lormolympiáda
• Příspěvky čtenářů
  • Vzpomínka na Týniště
  • Jaroměřice nad Rokytnou
  • Sedm let jsem u vás sloužil… 
  • Ježek hrdina
• Příběh
  • Všechno zlé je k něčemu dobré
• Sociálněprávní novinky
  • Sociální komise: Kdo v ní je a co hodnotí?
  • Průkazy ZTP, ZTP/P a TP: Výhody, nárok a jak podat žádost 
• Zdraví
  • Postižení očí u lupusu 
  • Kdy vám může lékař napsat přepravu sanitkou?
• Informace
  • Díky diplomce poznají české památky i nevidomí
  • Mýty o zrakově postižených kolují neustále
• Osobnosti ze světa hluchoslepých
  • Jack Clemo
• Ze světa
  • Tinnitus v hudbě
  • Opera pro neslyšící
• Vzkazy moudrých
• Recepty

Verše

Advent

Miluju
když časně se smráká
když promoklé listí zalehne mráz
když sníh hustě cukruje sněhuláka
když prosinec advent přivádí zas
Tu dobu mám ráda
předvánoční čas
když adventní nálada
rodí se v nás

Nebe je o málo šedší než splín
sušená máta a rozmarýn
v kuchyni na plotně kroutí se ovoce
křížaly přivoní na dosah Vánoce
Tu dobu mám ráda
předvánoční čas
když adventní nálada
rodí se v nás

Ještě je času dost
na svařák na dárky
na přání splněná
na záblesk Polárky

Sychravou vůni luk vytlačí zima
zkřehlou tvář k paprskům zbytečně vzpíná
ten kdo si tepla kus nezamknul v sobě
je chladno i útulno v adventní době
Tu dobu mám ráda
předvánoční čas
když adventní nálada
rodí se v nás

Ježci a jabloně, kulaté mraky
k spánku se uloží a země taky
pomalu plíží se poklidná doba
krásu jí večerní světlo lamp dodá
za chvíli skončí se adventu moc
ke slovu hlásí se kouzlo Vánoc.
Tu dobu mám ráda
předvánoční čas
když adventní nálada
rodí se v nás…

Zdena Jelínková
šéfredaktorka Doteků

Slovo šéfredaktorky

Řeknu vám, vážení čtenáři, že tak krásný říjen, který panuje v tomto roce, ani nepamatuji. Polovina podzimního měsíce – a venku teplo, ba horko jak v létě. Nebo na jaře. Pozdním. Zkrátka teploměr stoupá daleko přes dvacítku, zahrady kvetou, stromy se zelenají, úplný blázinec. Kdopak by se zamýšlel nad tím, že za dva měsíce budou pro mnohé z nás nejkrásnější svátky v roce… Ale budou. V čase, kdy listujete Doteky, už jsou za dveřmi. Je sníh? Mrzne? Prší, nebo svítí slunko? Ale ono je to v podstatě jedno, větru, dešti stejně neporučíme, natož sněhu, aby napadl na svátky a vydržel ještě pár týdnů v dalším roce, tak co se tím zaobírat. Hlavně že máme na dosah náš oblíbený čtvrtletník a můžeme díky příspěvkům čtenářů vzpomínat třeba na letošní pobyty nebo klubovou činnost, zasnít se nad vánočními verši či se pobavit příběhy o zvířatech. A taky samozřejmě poučit a dovzdělat díky odborným článkům a statím v různých rubrikách, pomyslně si zkusit první ročník Lormolympiády, zamyslet se, zda jako každoročně upéct rohlíčky, nebo pro návštěvy vyzkoušet nepečený dort, inspirovat se příběhem později ohluchlé paní Evy Vontrobové. Je toho pěkného a zajímavého čtení opravdu hodně, ostatně jako pokaždé. Mě kupříkladu rozradostnil hned první článek z pera naší paní ředitelky Petry Zimermanové o dvou krásných peněžních darech vám, klientům LORMu – v dnešní nesnadné době čin laskavý a obdivuhodný. Anebo nadšení pro pobyty kolegy Václava. A taky obrovské a dlouhodobé pracovní nasazení ostatních kolegyň. A jiné a další, však uvidíte sami, čtěte a poslouchejte. Hlas zvonů táhne ze závějí, zve na mši půlnoční, na adventním věnci dohořívá poslední svíčka a za pevně zavřenými okny zlehounka poletuje první sníh. Jsou tady jako každoročně – Vánoce. Prožijte je v klidu, v míru, v dobré vůli a v naději!

Zdena Jelínková
šéfredaktorka Doteků

Zprávy z LORMu

Když vánoční nadílka přijde už v říjnu

Milí čtenáři,

je 12. října a tento článek vám píšu s vědomím, že vyjde až před Vánoci. Za okny teprve doznívá léto, vždyť včera odpoledne bylo v Praze krásných 25 stupňů Celsia, podzim nám ještě pořádně ani nezačal. A já se mám ladit na zimu, adventní čas a Vánoce?
Ono to tento týden vlastně nebude vůbec těžké. Víte proč? Včera a dnes nám přistály na účtu dva velmi štědré, nečekané a o to víc drahocenné dary. A dárky k Vánocům přece patří. Navíc příběhy obou darů si zaslouží, abych se s vámi o ně podělila.
Tuto neděli 8. října mi kolem poledne pípla v mobilním telefonu zpráva od kamarádky Šárky, s kterou se přátelím už od „gymplu“. Tehdy jsme ještě ani jedna netušily, kam nás život zavede. Šárka, kterou osud zavál do německého Koblenze za manželem Lotharem, nás podporuje od mých úplných začátků v LORMu. Ještě když žila v Praze, tak například na jeden z vánočních klubů vyrobila a klientům osobně donesla domácí vánoční čokoládu, jednotlivé kousky krásně zabalené v celofánu. A tak bych mohla pokračovat příklady, kdy mne/nás Šárka překvapila darem, ať už finančním, nebo věcným. Teď v neděli mi jen tak mimochodem oznámila, že se s Lotharem rozhodli věnovat ve prospěch LORMu část jejich narozeninových darů! Den předtím totiž slavili v Koblenzi společně se svými přáteli kulaté dvojnarozeniny a nabídli všem gratulantům, že namísto dárků mohou finančně podpořit 2 vybrané charitativní projekty. A jedním z nich byly sociální služby pro hluchoslepé klienty LORMu. Představte si, že hodnota narozeninového daru pro vás dosáhla částky 1 000 €! Už za 3 dny, 11. října, nám na bankovní účet bylo převedeno neuvěřitelných 23 844,40 Kč! Šárka s Lotharem se z oslavenců obratem stali dárci a mně to oznámili jen tak, se skromností jim vlastní. Vůbec jsem o jejich záměru neměla potuchy! Navíc nás díky nim znají už i v Německu :-).
Představte si, že hned další den, tedy 12. října, nám na účtu přistál další a ještě štědřejší dar, který k nám doputoval z Anglie a převáděl se z liber na české koruny. Cesta tohoto daru byla komplikovanější a předcházelo tomu zdlouhavé vyplňování informací a dokládání, že jsme skutečně důvěryhodná a existující organizace, a to celé v online aplikaci v anglickém jazyce. Ale vezmu to od začátku. Hned po návratu ze zářijového pobytu jsem se pustila do vyplňování žádosti ve zmíněné aplikaci a pak jsem průběžně prověřující mezinárodní Nadaci charitativní pomoci odesílala další a další e-maily s požadovanými dokumenty, samozřejmě anglicky. Například výpisy z bankovního účtu, překlady výpisu ze spolkového rejstříku a dokladu o registraci coby poskytovatele sociálních služeb u Magistrátu hlavního města Prahy apod. Minulý týden mi byla zaslána z nadace zpráva, že všechny požadované dokumenty jsou v pořádku, a dnes nám po měsíci vyřizování byl na účet zaslán dar ve výši 4 000 liber, po převedení neuvěřitelných 112 682,40 Kč! Upřímné poděkování za něj od nás patří paní Jiřině Tvarochové, dlouholeté dárkyni LORMu, která se rozhodla věnovat finanční prostředky ze svého nadačního fondu „The Tomas Tvaroch-Avis Memorial Fund“ více charitativním organizacím. Paní Tvarochová činnost LORMu sleduje mnoho let, kdysi ji zaujal příběh Heleny Kellerové, a proto se rozhodla nyní opět podpořit sociální služby pro hluchoslepé klienty tak krásným darem.
Proč vám to sem píšu? Protože nic z toho není samozřejmostí. Protože každé, i té nejmenší pomoci, si v LORMu nesmírně vážíme. A protože jak vidno, dárky i dary si můžeme nadělovat v kterémkoliv měsíci či ročním období. A nemusí to být vždycky jen o penězích, to už dávno víme. Darovat můžeme svůj čas, nadšení a energii, krásný nápad. Za darem se může skrývat celoživotní přátelství a zájem o druhé. Dar je příležitost ukázat druhému, že se zajímám a starám… Tak buďme k sobě nadále všestranně štědří!

Petra Zimermanová
ředitelka LORM z.s.

Okénko do Prahy

Milí čtenáři,

tentokrát jsem se s vámi rozhodla podělit o jedno technické téma z terénu. Situace si to žádala a v poslední době se ze mě musel stát kromě klasického sociálního pracovníka i odborný technik přes telefony a počítače. Já sama samozřejmě počítač i telefon mám, ale používám je na takové klasické úrovni – zavolat, napsat, občas něco najít na internetu apod. Ke všemu ostatnímu jsem si volala vždy bráchu s tím, že to neumím. Technika ve mně nikdy nebudila velké vášně a spíš jsem ji brala jako takovou životní nutnost, do hloubky jsem nikdy příliš nešla. A takovým iPhonům (telefonům značky Apple) se mi podařilo úspěšně vyhýbat až donedávna. Osud tomu ale chtěl a do života se mi iPhony přece jen dostaly. Tento typ telefonu totiž od počátku podporuje nevidomé a slabozraké a má pečlivě vypracované funkce k tomu určené. Naši klienti se techniky neobávají a pořizují si tak nyní iPhony ve velkém. A jelikož by hrozilo, že si mě brácha při takovém množství technických dotazů zablokuje, nezbylo mi nic jiného než se to naučit spolu s klienty, abych jim mohla být nápomocná. No a tak se ze mě v podstatě ze dne na den musel stát odborník přes telefon a hlavně přes funkci VoiceOver. Že nevíte, co to je? Já to nedávno taky ještě nevěděla, ale jelikož už vím, pochlubím se. VoiceOver je čtečka obsahu obrazovky založená na gestech. Tato funkce vám umožní iPhone používat, i když nevidíte jeho displej. VoiceOver popisuje nahlas obsah obrazovky – od stavu baterie přes jméno volajícího až po název aplikace, na které držíte prst. Rychlost předčítání a výšku hlasu můžete změnit tak, aby vyhovovaly vašim potřebám. Tuto funkci poskytují dlouhodobě právě iPhony, na rozdíl od jiných typů telefonů, které to dohánějí až teď a je znát, že s tím teprve začínají. Můj problém ale byl, že díky této aplikaci telefon funguje právě pomocí různých gest, a tedy zcela jinak, než ho používám já, takže jsem se to musela učit úplně od začátku. Nemusíte se toho ale bát, když jsem to zvládla já, jsem si jistá, že to zvládne kdokoliv z vás. Hodně mi pomohla skvělá audia od Okamžiku, která mají na stránkách a jmenují se: „Jak na iPhone přes VoiceOver“ (https://www.okamzik.cz/co-delame/poradenske-centrum/informacni-sekce/iphone-pres-voiceover/). S tím to šlo opravdu jako po másle a audia jsou dělaná jak pro začátečníky, tak pokročilé. Není tam ale vše, takže občas je to pro mě taková detektivní práce, když za mnou přijde klient s otázkou: „Něco jsem zmáčkla, nevím co, nemluví mi to, zkus to prosím opravit.“ No a když nepomůže restartování telefonu, vypukne pátrací akce, co se zmáčklo a jak to opravit. A to je právě na mojí práci to nejhezčí, že se s klienty nikdy nenudím a novým věcem se učím neustále.

Karolína Veselá
terénní sociální pracovnice Praha

Okénko do Libereckého kraje

Milí lormáci, vážení čtenáři Doteků,

rád bych se s vámi v tomto článku podělil o zkušenosti ze zářijového pobytu, který jsem prožil poprvé jako jeho vedoucí. V předchozím čísle Doteků jsem psal o přípravě pobytu a také o tom, že doufám, že budeme mít samé pozitivní a radostné zážitky. A to se také naštěstí vyplnilo.
A nyní už k celé akci. Jeli jsme do Jaroměřic nad Rokytnou do Hotelu Opera, který sídlí v centru městečka hned vedle nádherného zámku a rozlehlých zahrad. Hotel zvenku nevypadá moc dobře, ale uvnitř je pěkně zrekonstruovaný a veliký. K dispozici jsme dostali „červený“ salónek, kde jsme se scházeli na předávání informací a další program a měli jsme ho po celou dobu jen pro sebe. Celkem nás na pobytu bylo dvacet devět. Druhý den začal hned ráno rozcvičkou, abychom se pěkně protáhli a rozhýbali ztuhlé končetiny. Dopoledne jsme se věnovali, jak je už naším dobrým zvykem, průvodcovství, abychom si zopakovali, jak vodit klienta, jak procházet s klientem dveřmi, usedat na židli, chodit ze schodů a další důležité situace. Odpoledne jsme pak měli domluvenou prohlídku zámku v Jaroměřicích. Procházeli jsme trasu A, která nás provedla nádhernými místnostmi, a na konci jsme se dokonce podívali i do svatebního salónku. Paní průvodkyně byla skvělá, mohli jsme si sáhnout i na nějaké historické předměty.
Abych nezapomněl na jídelníček, který je většinou jednou z nejdůležitějších a zároveň nejrizikovějších záležitostí pobytu, tak ten nám moc vyhovoval, byl nápaditý a originální a myslím si, že jsme si vzhledem ke všem dietám opravdu neměli nač stěžovat. Také zaměstnanci hotelu byli vlídní a vstřícní, pokud se objevil někde nějaký problém, tak jsme ho společně rychle vyřešili.
V neděli jsme si udělali celodenní výlet do Třebíče, kde nás dopoledne paní průvodkyně provedla židovskou čtvrtí a odpoledne jiná paní průvodkyně bazilikou sv. Prokopa. Dokonce jsme se podívali i pod ní, do sklepů. V Třebíči jsme měli také rozchod, někdo vyrazil na židovský hřbitov, jiný klient s průvodcem zase na interaktivní prohlídku týkající se starých řemesel. Zde bylo také možno vyzkoušet si stavbu baziliky na vlastní kůži.
V pondělí jsme měli klidnější den. Ráno rozcvička, dopoledne jsme procvičovali Lormovu abecedu. Někdo se s ní setkal dokonce poprvé. A odpoledne jsme společně prožili muzikoterapii. Nejprve průvodci do rytmu masírovali klienty na zádech, pak jsme zkoušeli rozeznat rozličné zvuky, poté jsme opakovali rytmy na perkusní nástroje. A ještě před přestávkou jsme si ohmatávali různé nástroje, které jsem přivezl ze světa i z České republiky. Po krátké pauze proběhla pro zájemce asi půlhodinová relaxace, která některé ukolébala dokonce až ke spánku.
Tradičně jsme po večeři měli předávání informací a pak jsem četl legendy k místům, kam jsme se měli vydat následující den. V úterý jsme jeli domluvenou dopravou do města Telč. Zde nás paní průvodkyně provedla nejprve zámeckými zahradami, poté částí města a náměstím a nakonec, v druhé části prohlídky, jsme se podívali i na speciální okruh do zámku. Měli jsme úplně VIP přístup, protože o nás pečovaly tři průvodkyně. Dvě se střídaly v mluvení a jedna držela koš s hmatovými věcmi, mezi kterými nechyběla ani část kroužkové košile. Po krásné prohlídce jsme měli rozchod a odpoledne jsme se šli podívat do Muzea techniky. Zde jsme měli společné povídání pouze na začátku a pak jsme si mohli individuálně prohlédnout jednotlivé exponáty v muzeu. Velmi zajímavé bylo zubařské křeslo se šlapací zubní vrtačkou. Brrr, nechtěl bych na něm sedět. Pak jsme se již vydali zpět na hotel.
Středa nás opět uvítala rozcvičkou, dopoledne jsme měli tvůrčí čas zaměřený na vyrábění z hlíny, korálků, provázků, špendlíků, špejlí a dalších materiálů. Vznikly opravdu krásné a propracované výtvory, některé se dají pověsit jako brož, jiné vystavit na poličku. Odpoledne jsme pak společně soutěžili při hře Riskuj. Klienti s průvodci se rozdělili na tři týmy a ty pak postupně zodpovídaly vybrané otázky. Jednalo se o témata týkající se míst, která účastníci na pobytu viděli nebo slyšeli. Hra byla velice napínavá až do samého konce a všechny tři skupiny sesbíraly nakonec skoro stejný počet bodů. Za odměnu dostal každý malou čokoládu.
No a už se nám pomalu pobyt chýlil ke konci. Čtvrteční den již byl trochu ve znamení balení a hledání spojení k odjezdu. Dopoledne jsme měli ještě zajímavou aktivitu, při které klienti s průvodci procházeli čtrnácti zastaveními a na každém z nich si mohli vyzkoušet různé aktivity. Procvičili si nejen komunikační systémy, Braillovo písmo na Pichtově stroji, Lormovu abecedu a znakový jazyk, ale i smysly ochutnáváním různých koření, čicháním k zajímavým vůním, hádáním filmů podle písní nebo zkoušením hmatu na mincích a dalších věcech. Odpoledne jsem měl domluvenou prohlídku v místním nádherném chrámu sv. Markéty. Paní průvodkyně, kastelánka i kostelnice v jednom nám ukázala jak spodní loď, tak i vrchní balkóny a kúr, na kterém nám pak zahrála na varhany. Zážitek z toho byl tak silný, až některým i slza ukápla. No a po večeři přišlo závěrečné hodnocení, s tím spojené vtipy od účastníků i přednesená báseň a nakonec jsme si společně zazpívali a zahráli na ukulele. Páteční den proběhlo veliké loučení a postupně jsme se rozjeli do svých domovů.
Věřím tomu, že mohu říci, že pobyt proběhl po všech stránkách skvěle. Počasí nám přálo, ubytování výborné, strava chutná a originální, program velmi různorodý a obohacující. A hlavně atmosféra na pobytu byla veselá, přátelská a plná krásných setkání. A o to jde zejména, abychom se na pobytu společně potkali, popovídali si, sdíleli zážitky, společně se zasmáli a tím vším utužovali naše vztahy a přátelství. Velmi se těším na další pobyt!

Václav Skalický
terénní sociální pracovník Liberec a Praha

Okénko do Jihočeského kraje

Milí lormáci,

venku se pomalu ozývá podzim a zanedlouho se přiblíží konec roku. Nastal ten správný čas, abych vás seznámila s činnostmi a akcemi jihočeské pobočky v tomto roce.
Letošní rok jsme zahájili vyprávěním o pomoci lidem v krizových situacích. Na toto vážné téma nám přišla povídat paní Zuzana Křížová z organizace Život Plus, z.ú. Podobné téma nám zůstalo i v měsíci únoru, kdy jsme se dozvěděli, jak poskytnout první pomoc. Také jsme si mohli vyzkoušet masáž srdce, prohlédnout, co vše s sebou nosí záchranáři. Na naše zvídavé otázky nám trpělivě odpovídal a vše názorně ukazoval pan Milan Malý. V měsíci březnu jsme absolvovali výlet do historie. Repliky středověkých zbraní si pro nás nachystal Mgr. Pavel Macků z Národního památkového ústavu v Telči.
Venku se pomalu začalo oteplovat, a tak jsme mohli opustit naši klubovnu. Popravdě řečeno, na našem prvním výletu jsme se zrovna neohřáli. Mgr. Vladislav Burian nás totiž pozval do sklepních prostor Muzea Jindřichohradecka na hmatovou prohlídku stálé expozice „Historie vytesaná do kamene“. Tepla jsme si naopak užili v měsíci květnu, kdy jsme měli velmi příjemný zážitek ve sklářském ateliéru v Jindřichově Hradci. Ateliér se jmenuje „Zkussklo“. Vyrábění ze skla jsme nevyzkoušeli, ale od skláře pana Václava Fuky jsme se dozvěděli, jak se vyrábí různé druhy skleniček, také nás nechal „prohlédnout rukama“ nástroje, které používá. K poznávání historie jsme se vrátili v měsíci srpnu, kdy nás čekala návštěva a velmi zajímavá přednáška v Hornickém muzeu v Rudolfově. V měsíci říjnu jsme se v naší klubovně společně sešli s panem Ladislavem Kolářem. Jeho příjemné povídání o kávě jsme si zpestřili malou ochutnávkou.
A co nás do konce tohoto roku ještě čeká? Jako každoročně se jistě těšíte na výrobu vánočních přání pro naše sponzory. A jak se s letošním rokem rozloučíme? Doufám, že se mi podaří domluvit již na jaře slíbené společné setkání s pilotkou dopravního letadla Hanou Babčanovou, která nám přijde vyprávět nejen o letectví a létání.
Doufám, že mnou připravovaná setkání se vám líbí a rádi se jich zúčastňujete. Možná ale není důležité, co na klubech zažijeme nebo kam se podíváme, jako spíše to, že se společně setkáváme, že společně prožíváme pěkné chvíle.

Jana Radová
terénní sociální pracovnice Jindřichův Hradec

Okénko do Moravskoslezského kraje

Zdravím z Ostravy, ano, ano, už jsem součástí LORMu nějaký ten pátek a hodně jsem toho s vámi zažila. V dnešním Okénku se zaměřím na klubovou činnost. Začali jsme velikonočním posezením v poradenském centru v Ostravě. Další setkání se uskutečnilo venku a byla to zajímavá procházka kolem řeky Ostravice. Název napovídá, že to bylo opět u nás v Ostravě. Hrozně pršelo, ale zahřála nás teplá káva u plápolajícího krbu v místní kavárně. Další klubové zastaveníčko bylo v Otrokovicích, kde se setkávají čtyři dámy, které rády vyrábí věci z papíru a zpracují vážně cokoliv, hlavně ať je toho hodně. Toto jejich zapálení se nám bude hodit při výrobě vánočních přání. Dále jsme v rámci ostravské klubové činnosti navštívili Slezskoostravský hrad, který stojí vzhledem k důlním sesuvům skoro na rovině. Takže žádný těžký výstup cestou k němu se nekonal. Skvělý průvodce nám umožnil dotknout se téměř všech exponátů, na které si jen vzpomenete: od středověkých zbraní a šatů přes preparovaného divočáka až po maketu hradu. A co dále patří k Ostravě? Těžká otázka…  Ano! Je to těžba uhlí. Už sice méně, ale stále k Ostravsku patří. A k tomu se bohužel také vážou i důlní neštěstí. Z tohoto důvodu tady máme důlní záchranáře. Zocelení chlapi, kteří se nebojí jít pro kolegu do tmy, v šíleném vedru, s dvacetikilogramovým záchranným vakem. Měli jsme tu možnost se podívat jak do hlavní záchranné stanice na vybavená auta s lopatami a jiným náčiním, tak do zázemí, kde záchranáři cvičí nebo relaxují v sauně. Potom jsem měla klub ve Zlíně, kde jsme si s klientkami četly z Doteků, na chvíli se pozastavily v uspěchaném čase a přemítaly o životě. Také jsem s mými Ostraváky zavítala do zoo, a i když byl červenec, lilo jako z konve. Schovali jsme se u paní průvodkyně, která měla pro nás připravené různé exponáty. Taky nám dala do ruky živou agamu a malé morčátko, které ještě nemělo jméno. Tak jsme ho troufale pojmenovali Lormáček. A světe div se, konečně se mi podařil uskutečnit klub s brněnskými klienty! Povídali jsme si o léčebných účincích rebarbory. Víte, že se jedná vlastně o zeleninu? Nejen povídali, ale i ochutnali. Také jsme si zopakovali Lormovu abecedu. A na řadu přišel i klub v Přerově. To bylo radosti, setkat se po tak dlouhé době! Navlékali jsme korálky, vyrobili si náramky na ruku. Dále jsme tady v Ostravě byli v Divadle loutek. Jé, to byla legrace! A dojemné bylo zakončení prohlídky pohádkovým orlojem, který se nám venku nad vchodem divadla otevřel a potěšil nás. Táák, a jsme opět, nejen prstem na mapě, v Otrokovicích, kde jsme si zkoušely udělat papírové ruličky a z nich omotat srdíčko z drátu. Bylo to ale dost těžké, chtělo to velkou zručnost a trpělivost, kterou jsme už po chvíli ztrácely. Setkání však bylo příjemné, plno dobrot na talíři a milá společnost. Tak co nás, moji milí lormáci, čeká dál? Nápadů mám spoustu, nechte se překvapit…

Marcela Kazíková
terénní sociální pracovnice Ostrava

Stalo se aneb pohled z druhé strany

První Lormolympiáda

Vidím to jako dnes – píše se rok 2008, sedíme v pražské centrále LORMu na poradě pracovníků, probíhá další diskuse stran sportovní soutěže pro osoby s hluchoslepotou, k jejíž myšlence mě inspirovala Abilympiáda (Abilympiáda je celostátní soutěžní přehlídka osob se zdravotním postižením, která patří od roku 1992 k nejvýznamnějším aktivitám České abilympijské asociace. Disciplíny pracovního i volnočasového charakteru mají pevně stanovená pravidla, namátkou fotografování, malování na kameny, cukrářství, počítačová editace textu nebo košíkářství. Dávají vozíčkářům, nevidomým, neslyšícím i soutěžícím s jiným zdravotním handicapem jedinečnou příležitost potvrdit, že se svými schopnostmi a dovednostmi nikterak nezaostávají za zdravou populací… Zdroj: http://www.parpedie.cz/cti-zaznam.php?id=Abilympiada). Tehdy byl počet terénních pracovníků na pozdější poměry, natož ty současné, velkorysý. A právě tehdy kolegyně se sídlem v Plzni jen tak mimochodem, ryze pracovně a ve zkratce poprvé použila termín Lormolympiáda. A bylo to tady, zrodila se hvězda (myslím název sportovní soutěže, nikoliv bývalou kolegyni :-)). První ročník, spojený s pořádáním Ceny Hieronyma Lorma, se uskutečnil 5. až 7. září 2008 ve Sněžném na Vysočině za bohaté účasti klientů, průvodců, pracovníků organizace a hostů, víkend co do počasí byl jak vymalovaný, soutěžilo se na tamějším hřišti a přihlásilo se 23 sportovců. Ani nechtějte vědět, kolik času, píle, úsilí a mozkových buněk nás organizátory stála příprava takové mega akce, zvláště pak, když jsme se neměli tak říkajíc čeho chytit, od čeho odrazit, co obšlehnout, zkrátka a dobře jsme obrazně řečeno stavěli na zelené louce. Avšak soudě dle ohlasu všech zúčastněných jsme uspěli na pět hvězdiček z možných čtyř, tak dobré to bylo! Například – běhalo se na 50 metrů s trasérem, vrhalo koulí, skákalo z místa do dálky, hrály se šachy, jezdilo na tandemovém kole, ze zábavných disciplín bych jmenovala namátkou běh, při kterém měli klient s trasérem k sobě svázané nohy – ta byla obzvlášť zábavná, běh se zaklesnutými pažemi za zády, běh s balónkem na lžičce a co já vím co ještě, no prostě srandy kopec. Kolegyně Borůvka z Ostravy lítala jak šus sem a tam, aby jí nic neuniklo, aby veškeré dění v roli moderátorky předala jak soutěžícím, tak divákům, v nohách po hodině tisíc mil, hlasivky v háji, zbrocená potem, a přesto šťastná jak blecha, které poskoky vpřed i vzad zdárně konkurovala. Ovšem medaile se nedočkala, medaile byly rozděleny mezi vítěze. Nadšení bylo s ubíhajícím časem přímo úměrné únavě, sportovci pletli nohama, průvodci pletli jazykem, traséři pletli směr, ještě že fandové nepletli svetr. A holajdy na hotel, smýt prach, pot, něco schramstnout a rovnou hups na umění. Večer, namísto předpokládaných mrákot v posteli, vypukl taneční rej. Toník Kráčmar s kamarádem Havelkou – zdravím vás, kluci zlatí, tam nahoru – vybalili nástroje, a to teprve nastalo tóčo a cvíčo! Sólo tance, skupinové tance, hromadný tanec pod taktovkou mé osoby a oblíbené pochodové písně „Vojáci jdou, vojáci jdou, bože, jaká je to krááása!“ A kankán, letkis, „ptačí tanec“. Bože, jaká to byla krása! A je pořád. To když se lormáci sjedou na Lormolympiádu, pokaždé znovu a znovu připraveni překonat sami sebe. Naše Lormolympiáda nemá poražených, naše Lormolympiáda má jen vítěze. A těmi jste vy, všichni moji milí…

Zdena Jelínková
šéfredaktorka Doteků

Příspěvky čtenářů

Vzpomínka na Týniště

Po několikaleté pauze jsem se přihlásila na lormácký pobyt do Týniště nad Orlicí, který začínal v pátek 9. června v Motelu Roubenka. Po pětihodinové jízdě jsme dorazili na místo určení, kde nás očekávali paní ředitelka a vedoucí pobytu Jana Radová. Také mi byl představen můj týdenní průvodce Václav Skalický.
Navštívili jsme místa, která jsem zatím neměla možnost poznat, také jsme měli dva celodenní výlety. Byli jsme například na safari ve Dvoře Králové nad Labem. Po krátké prohlídce jsme měli besedu, kde nám velmi zajímavě vyprávěl pověřený pracovník o různých chlupáčích, poté jsme si mohli osahat zvířecí kožešiny. Dále jsme navštívili muzeum v Třebechovicích pod Orebem, kde mají vystavené betlémy z různých materiálů – dřevěné, plastové, papírové a další.
Druhý výlet byl na zámek v Opočně, který je na kopci – a také to tam šíleně profukovalo. Poté jsme zajeli do Dobrušky, kde stojí rodný domek F. L. Věka. Tam jsme se vrátili o několik století do minulosti, bylo to zajímavé a zvláštní. Ve čtvrtek před odjezdem jsme byli v Častolovicích, kde je soukromý zámeček a také malá zoo. Měli jsme možnost krmit kozy, které na to už čekaly.
Mimo výletů nás navštívily pracovnice z Tyflokabinetu s různými pomůckami. Také jsme měli komentovanou procházku Týništěm, která byla zakončena kávičkou a pivečkem, prostě na co měl kdo chuť. Další volná odpoledne jsme prošli různá zákoutí města, takže máme zmapované celé Týniště.
A Vašek Skalický, s kterým jsem tyto procházky absolvovala, mi byl výborným průvodcem, nenechal mě nikde ve štychu. Myslím, že i ostatní, kteří s námi chodili, byli moc spokojeni. Na tento týden mám spoustu hezkých zážitků a vzpomínek!

Milena Košťálová

Jaroměřice nad Rokytnou

První zářijový den neznamenal pro hluchoslepé začátek školního roku, ale nástup na pobyt v Jaroměřicích nad Rokytnou. Cesta vlakem do Třebíče proběhla v klidu a pohodě a Jaroměřice nás přivítaly sluníčkem a v plné parádě.
Po večeři jsme se seznámili se všemi účastníky i s programem na příští dny. Navštívili jsme samozřejmě místní barokní zámek a do jeho krásných a udržovaných zahrad jsme se během pobytu ještě několikrát vrátili.
Při celodenním výletu do Třebíče jsme si s místními průvodci prošli ojedinělou židovskou čtvrť včetně dvou synagog a seznámili se se zvyky a tradicemi někdejších obyvatel. Nevynechali jsme ani baziliku sv. Prokopa.
Část programu pobytu byla věnována průvodcovství, orientaci v prostoru, u stolu v restauraci, ve městě. Pěkný byl i výlet do dalšího města zapsaného v seznamu UNESCO – v Telči nám průvodkyně ukázala náměstí a provedla nás po zámku. Na závěr jsme ještě navštívili Muzeum techniky s množstvím zajímavých exponátů. Já tam objevil pračku na ruční pohon s klikou. Kdyby k tomu byl tenkrát motůrek, byla by to automatická pračka.
Moc pěkná byla i hra, kdy jsme na venkovních stanovištích v parku plnili různé úkoly – rozpoznávání koření, mincí, hudby, různých předmětů a dalších překvapení, složení výrobku z papíru. V kvízu jsme si zopakovali, co jsme se tento týden dozvěděli o navštívených památkách.
Pro mě bylo přínosem setkání s přáteli, jsme ve věku, kdy už nás někteří staří známí opouštějí… Byl to zase jeden výborný pobyt, za to děkuji vedení LORMu, terénním pracovníkům a skvělým průvodkyním Hance a Petře.

Milan Koklar

Sedm let jsem u vás sloužil…

To jsou slova kdysi známé písničky, kdy si mládenec stěžuje, že sedm let sloužil u sedláka a nic mu nedali, jen jednu košiličku, a i tu mu vzali.
Já jsem v domově Merkur také sedm let, a tak jsem hodnotila, co mi tady dali i to, co mi vzali.
Dali mi domov v útulném prostředí, pocit jistoty a přátelství. Ochotnou a milou pečovatelku i to vědomí, že vždy najdu pochopení a pomoc!
A co mi vzali? Samotu a opuštěnost. A pocit beznaděje. S takovou kombinovanou vadou zraku a sluchu, když už patřím mezi hluchoslepé, nebylo snadné se zařadit mezi důchodce – klienty s různým postižením i s věkovým rozdílem. To chce pěknou dávku trpělivosti a sama bez pečovatelky bych ten život nedokázala tak zvládat, když se ještě ke všemu neobejdu bez chodítka.
Práce pečovatelek je velmi náročná. Každý klient je jiný a má jiné požadavky a vlastnosti. A slůvko „děkuji“ často chybí.
Já mám to štěstí, že moje pečovatelka mi svoji pomoc nevnucuje, nechá mi prostor, abych uplatnila to, na co ještě stačím. A pomáhá tam, kde nezvládám, a dělá to tak citlivě, že mě její pomoc povzbuzuje a nemám pocit méněcennosti.
Život někdy připraví i veselé trapasy. Rozeznávám přátele podle oblečení, které často nosí. Převléknou si blůzu nebo najdu u druhé stejnou halenku – a už jsem vedle jak ta jedle. A sluchová vada? Jeden klient hlásil, že pospíchá, jestli už dávají oběd. Já místo oběd jsem rozuměla hned, připočetla jsem k tomu, že pospíchá, a ten dobrák se nestačil divit, kam jsem ho nasměrovala. S chodítkem kroužím kolem Merkuru a myslím na to, abych do něčeho nevrazila, nepřistála v louži a nevzdálila se moc daleko, abych trefila zpátky. Ale když jdu na procházku se svojí pečovatelkou, je to radost. A podle toho, co mi popisuje, se nestačím těšit, v jak pěkném prostředí žiju, jak je hezké celé Bezručovo údolí…

Pavla Sykáčková

Ježek hrdina

Každé zvířátko se bojí o svůj život. Když může, tak před nebezpečím uteče nebo se brání jinak. Ježek se v takovém případě stočí do klubíčka, takže je z něho pichlavá koule. Až nebezpečí pomine, rozvine se a uteče. Napadlo mě, jak dlouho vydrží být takhle stočený. Zabránil jsem ježkovi v útěku, on se stočil do klubíčka a čekal. Já jsem čekal také. Když se delší dobu nic nedělo, ježek se rozvinul a chtěl utéct, ale zase jsem mu v útěku zabránil. Když se tak stalo potřetí, ježek asi přišel na to, že se mne musí nějak zbavit. A tak se rozbalil a chtěl mě zastrašit. Neutíkal pryč, ale útočil proti mně. A pak to zkusil znovu. Poodešel jsem kousek, abych ho moc netrápil, to se přece nemá. Když zjistil, že mu už nic nehrozí, rozbalil se a konečně mohl utéct. Ale stejně to byl hrdina, protože zastrašit někoho tolikrát většího, na to musí být pořádný kus odvahy!

František Hynek

Příběh

Všechno zlé je k něčemu dobré

Voňavé předvánoční naladění i inspirace pro všechny bojovníky s překážkami, které se objeví na cestě životem. To vše, milí čtenáři, se ukrývá v tomto příběhu. Představíme vám v něm Evu Vontrobovou, která se dlouho vyrovnávala s nečekaným ohluchnutím a nyní její vonné svíčky přinášejí radost nejen těm, kteří si je koupí. Jak to? Začtěte se do příběhu, který Eva vypráví na svých webových stránkách. Nebo vyběhněte na vánoční trhy, třeba se tam s ní potkáte.

MINULOST
Až do svých 15 let jsme žila jako klasický teenager – zajímala se o kamarády, módu a trochu blbla. Život byl idylický – skvělá rodina, kupa kamarádů, premiantka i dobrá atletka. Ze dne na den se však můj život zcela změnil. Stačila pouhá jedna noc, aby se z veselé extrovertky stala hromádka neštěstí.
To ráno si pamatuji jako dnes. Při konverzaci s rodinou u snídaně ani s kamarády cestou do školy jsem nedokázala pochytit jediné slovo. Můj stav jsem přičítala nervozitě, vytížení ve škole a složité rodinné situaci. V následujících dnech se ale můj sluch nelepšil, ba naopak, začal se rapidně zhoršovat. Sledování televize se stalo obtížnější a telefonování bylo nemožné.
Vzniklou situaci jsem se snažila ututlat, styděla jsem se, bála, plakala. Neustálý tok myšlenek mě přiváděl k šílenství: „Já, dosud ‚dokonalé‘ dítě, a neslyším, vždyť to není možné. Proč zrovna já! Musí se to zlepšit. Nemůžu takhle žít!“ Ve škole jsem se z jedničkářky rázem stala průměrnou žačkou. Stranila jsem se kamarádům a přestala chodit na milované atletické tréninky.
„Není ti nic? Jsi nějaká nesvá.“ Maminky vždycky všechno ví. Ačkoliv jsem si myslela, že to nejhorší mám za sebou, mýlila jsem se. Začalo téměř dvouroční běhání po doktorech. Nikdo z odborníků mi nebyl schopen říct, co se se mnou děje. Psychologie, ušní, hospitalizace v nemocnici, odběr mozkomíšního moku, CT, EEG, kapačky, léčba kyslíkem… Bylo to vysilující, náročné, ale stále jsem neztrácela víru. Po téměř dvou letech přišel verdikt: „Trpíte onemocněním auditorní neuropatie, došlo k poškození vašich sluchových nervů. Léčba neexistuje. Váš stav se bude i nadále zhoršovat.“
Auditorní neuropatie je nemoc, při které je váš „sluch“ zcela v pořádku. Ušní kůstky pracují, jak mají. Vláskové buňky jsou zcela zachované. Tak kde je kámen úrazu? Poškozený sluchový nerv. Jedná se o poměrně vzácnou nemoc – byla jsem první diagnostikovaná osoba v ČR. Proto trvala diagnóza bezmála dva roky.
A jak tedy vlastně slyším/neslyším? Slyším zvuky, ale nedokážu je přiřadit k předmětům. Slyším váš hlas, ale nedokážu rozeznat slova. Aby to bylo pro vás více představitelné – jdete městem, všude plno hluku, nevíte, odkud pochází. V tu ránu k vám přiběhne skupinka cizinců, křičí na vás spleť japonských slovíček, nutně potřebují pomoc, ale vy jen stojíte, zíráte a doufáte, že tenhle chaos brzy skončí. Neskončí.

SMÍŘENÍ
Byla jsem vždy silná, nic mě nedokázalo srazit na kolena. Ale ztráta něčeho, co člověk považuje za samozřejmost, vás prostě zničí. Rodina mi byla oporou. Ztratila jsem mnoho „přátel“, ale také našla nové, opravdové. Trvalo 6 dlouhých let, než jsem se s novým JÁ smířila. Šest let, než jsem byla schopná jít a říct: „Víte, já neslyším, musíte mluvit nahlas, zřetelně, pomalu, anebo použít papír a tužku“ – ano 6 let, než jsem byla schopná přiznat sama sobě a okolí, že prostě a jasně neslyším, nerozumím a potřebuji speciální přístup. Smíření bylo na tom všem nejtěžší. Ani rodina, ani kamarádi nebo ten nejlepší doktor vám s tím nepomohou. Je to jen o vás, ve vaší hlavě, vaše přesvědčení, VY.
Největší obrat k lepšímu nezačal paradoxně příliš šťastně. Rozchod s mojí první velkou láskou mi přinesl mnoho smutku, ale zároveň i mnoho sil! Byla jsem sama, už nebyla možnost se za někoho schovávat. Musela jsem se naučit žít bez pomoci přítele. Začátky byly těžké, ale stálo to za to.

VŠECHNO ZLÉ JE K NĚČEMU DOBRÉ
Ztráta sluchu mi otevřela mnoho nových obzorů. Poznala jsem nové přátele, seznámila se s komunitou neslyšících a problematikou tlumočení. Díky ztrátě sluchu jsem se bez rozptylování mohla plně věnovat učení, získat magisterský titul v poměrně těžkém oboru (mikrobiologie a biotechnologie) a přivést na svět dvě nejúžasnější bytosti na světě – Anežku a Matyáška. Ztráta sluchu mi pomohla více si vážit lidí, podávat pomocnou ruku komukoliv, kdo ji potřebuje, a hlavně, hlavně – vyměnila jsem pýchu za pokoru! Jsem lepším člověkem. Vždy bude co zlepšovat, ale konečně jsem na správné cestě, na cestě lásky, pokory a porozumění.

SVÍČKY
Jedna z mála mých vlastností, která se od ztráty sluchu vůbec nezměnila, je workoholismus. Musím neustále něco dělat, vymýšlet a tvořit. Na rodičovské dovolené se mi povedlo dokončit magisterské studium. Příprava na státnice, s ročním dítětem v náručí, nebyla lehká, ale dva měsíce po získání titulu jsem začala být nesvá. Potřebovala jsem najít nějaký cíl a pocit naplnění. A voilà, svíčky byly na světě! Výroba svíček ovšem sahá trochu více do minulosti. První svíčky jsem tvořila již před mnoha lety, jako dárky pro členy rodiny. Takže rozhodnutí, co zákazníkům nabídnout, nebylo těžké.

TRHY
Od roku 2020 se s mými svíčkami můžete kromě e-shopu setkat i na trzích po celé České republice. Dlouho jsem váhala, zda na trhy jezdit, nedokázala jsem si představit být prodávající se sluchovým handicapem. Trhy mě ale strašně lákaly, líbila se mi nejen jejich atmosféra, ale i pocit, že si mohou lidé svíčky naživo očichat a odnést si domů to, po čem jejich čichové buňky touží.
Já sama bych se k tomu nikdy neodhodlala, ale díky mému tatínkovi nás můžete na trzích pravidelně vidět, a to hlavně na podzim. Tati, děkuji!
Byl to právě táta, který s návrhem účasti na trzích přišel. S taťkou teď tvoříme VONTREE CANDLE tým, malou rodinnou firmu s charitativním přesahem. Už to není jenom o trzích, táta pomáhá s logistikou, vyřizováním zakázek a dalšími věcmi, které jsou pro mě skrz sluch obtížné. Vidím dnes a denně, jak ze mě lidi mají strach, když řeknu, že neslyším. Přitom největší strach mám já. Strach mít ale nemusíte. Všichni jsme jenom lidi.

DOBROČINNOST
Myslím, že už víte, proč jsem si pro dobročinnost vybrala právě neziskovou organizaci Svaz neslyšících a nedoslýchavých ČR. Sluchové postižení je „neviditelné“ – a co člověk nevidí, tím se moc nezaobírá. A na co můj příspěvek vlastně jde, jak svaz využívá dotace? Možností je mnoho – vývoj aplikací pro sluchově postižené, zajištění přepisu, tlumočení, zavedení tabletů na úřadech. Svaz neslyšících a nedoslýchavých pomáhá znevýhodněným osobám v jejich osobním i profesním životě, nabízí semináře, poradenství a různé kulturní aktivity.
Dobročinností z prodeje svíček asi svět nespasím, ale doufám, že problematiku sluchově postižených zviditelním a alespoň částečně komunitě neslyšících pomohu.

Co říkáte, vážení čtenáři, že je to krásný příběh? Ano, začal smutně a i při dobrém konci s sebou tenké vlákno obav nese dál, to bezesporu. Na druhé straně je plný optimismu a sebepoznání, sebezdokonalování a nadšení. Věřím, že vás příběh paní Evy Vontrobové zaujal stejně jako mě. Právě proto jsme se vám ho rozhodly s Hanou a Petrou v čase předvánočním předložit. A třeba budeme mít štěstí a na letošním adventním věnci nás budou hřát právě ty Eviny svíčky…

Zdena Jelínková
šéfredaktorka Doteků
Zdroj: https://www.vontreecandle.cz/o-mne/

Sociálněprávní novinky

Sociální komise: Kdo v ní je a co hodnotí?

Jakmile podáte žádost do pobytové sociální služby (např. domov pro seniory, domov se zvláštním režimem), zabývá se jejím posuzováním sociální komise.
Každý domov si může stanovit vlastní kritéria posuzování žádostí i vlastní složení členů sociální komise.
Každý poskytovatel sociálních služeb má mít proces jednání se zájemcem o službu jasně popsaný v rámci Standardů kvality sociálních služeb. Organizace má mít písemně stanovená vnitřní pravidla pro posuzování přijatých žádostí a pro postup při odmítnutí zájemce o sociální službu z důvodů stanovených zákonem. Velmi často jsou tato pravidla posuzování zveřejněna na webových stránkách organizace, případně by vás o nich měl informovat příslušný pracovník.

KDO MŮŽE BÝT ČLENEM SOCIÁLNÍ KOMISE?
Sociální komise je seskupení odborných pracovníků a pracovníků vedení sociální služby, kteří společně prochází podklady k doručené žádosti.
Složení členů sociální komise se může lišit, nejčastěji však bývá následující: sociální pracovník dané služby, zdravotní pracovník, ředitel/vedoucí služby. Složení sociální komise bývá zpravidla liché, aby hlasování členů bylo rozhodné.

POSUZOVÁNÍ ŽÁDOSTI
Hlavním úkolem sociální komise je:
• posoudit, zda žadatel spadá do cílové skupiny, které je sociální služba poskytována
• posoudit a zhodnotit přijatou žádost
• rozhodnout o přijetí klienta do sociální služby v případě volné kapacity

NEJČASTĚJI ZOHLEDŇOVANÁ KRITÉRIA PŘI POSUZOVÁNÍ ŽÁDOSTÍ
• zdravotní stav žadatele
• nepříznivá sociální situace
• bytové podmínky
• osamělost
• věk
• stupeň přiznaného příspěvku na péči
• v některých případech i datum podání žádosti

POŘADNÍK VS. BODOVÝ SYSTÉM
Některé evidence zájemců o službu fungují jako pořadník, v rámci kterého je rozhodujícím kritériem datum podání žádosti. V případě uvolnění kapacity jsou osloveni zájemci, kteří jsou v pořadníku na prvních místech, v případě odmítnutí místa se mohou dostat opět na konec seznamu.
Jiná zařízení přistoupila například na tzv. bodový systém posuzování žádostí, kdy každé z kritérií má bodové rozpětí. Každá žádost je dle daných kritérií obodována a volné lůžko je pak nabízeno žadatelům podle počtu bodů.
Celý proces posuzování žádosti trvá řádově dny až týdny, záleží na konkrétní pobytové službě a jejích interních procesech (např. jak často zasedá sociální komise a v jakém intervalu jsou obsazována volná lůžka).

VÝSLEDKY SOCIÁLNÍ KOMISE
Výsledkem jednání sociální komise bývá:
• přijetí žádostí do evidence
• odložené jednání (nejčastěji z důvodu nedostatečných podkladů pro rozhodnutí komise)
• odmítnutí, resp. nezařazení žádosti do evidence žadatelů o službu

Pokud je žádost řádně vyplněná a žadatel splňuje daná kritéria pro přijetí do seznamu žadatelů o službu, sociální komise přijme žádost do evidence. Postupy pobytových služeb jsou pak různé – někdy je žadateli nabídnuto v případě volné kapacity lůžko ihned, v jiném případě je žadatel informován, že bude kontaktován v případě uvolnění vhodného lůžka. Pokud uplyne delší čas od zařazení do evidence, může být žadatel vyzván k aktualizaci lékařské zprávy nebo celé žádosti.
Sociální komise může odložit rozhodnutí o zařazení či nezařazení žádosti do evidence. Nejčastěji se tak stává, pokud například chybí některé informace v podané žádosti (lékařská zpráva, informace o příspěvku na péči apod.), či pokud zdravotní stav žadatele není stabilizován (v takové situaci se čeká na stabilizaci zdravotního stavu, která nevyžaduje stálou lékařskou péči).

NEJČASTĚJŠÍ DŮVODY ODMÍTNUTÍ ŽÁDOSTI
Sociální komise může odmítnout zařadit žádost do evidence žadatelů o sociální službu z následujících důvodů daných zákonem:
• zařízení neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá, a to i s ohledem na vymezení okruhu osob v registru poskytovatelů sociálních služeb
• zařízení nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou osoba žádá
• zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby; tyto zdravotní stavy stanoví prováděcí právní předpis
• osobě, která žádá o poskytnutí sociální služby, vypovědělo zařízení v době kratší než 6 měsíců před touto žádostí smlouvu o poskytnutí téže sociální služby z důvodu porušování povinností vyplývajících ze smlouvy

Zdroj: https://medium.seznam.cz/clanek/domov-sue-ryder-z-u-socialni-komise-kdo-v-ni-je-a-co-hodnoti-
5973#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=
www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Průkazy ZTP, ZTP/P a TP: Výhody, nárok a jak podat žádost 

Rovné příležitosti a práva. To je jeden ze základních cílů průkazů ZTP, ZTP/P a TP. Osoby s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením mohou totiž díky těmto průkazům využívat různých výhod a slev, průkazy usnadňují jejich začleňování do společnosti a chrání je před diskriminací. Kdo má na tyto průkazy nárok? Kde o ně žádat? Jaké slevy a výhody se k nim pojí? A jak dlouho trvá jejich platnost?

Průkaz ZTP je zkratka pro průkaz osoby se zdravotním postižením. V návaznosti na rozsah a závažnost postižení se rozlišují tři typy průkazů osob se zdravotním postižením (OZP):
• 1. stupeň (TP) – těžce postižení
Průkaz TP je pro osoby s vážným omezením pohybových schopností nebo jinými závažnými zdravotními problémy, které ztěžují jejich účast v běžném životě. Jsou to například osoby závislé na invalidním vozíku či jiných podpůrných pomůckách, s těžkou svalovou atrofií nebo paralýzou, s neurologickými poruchami, chronickými nemocemi s vážnými dopady na pohybové funkce.
• 2. stupeň (ZTP) – zvlášť těžce postižení
Kritérií pro získání průkazu ZTP je hned několik a patří mezi ně například omezení pohybové schopnosti, závažné obtíže s orientací v prostoru třeba ve spojení se zrakovým postižením, problémy s vykonáváním základních každodenních činností, jako je oblékání, hygiena nebo stravování, či závažná nemoc.
• 3. stupeň (ZTP/P) – zvlášť těžce postižení/průvodce
Na tento druh průkazu mají nárok lidé se zdravotním postižením, kteří jsou závislí na průvodci v běžném životě, při navigaci veřejnými prostory.

K ČEMU PRŮKAZ SLOUŽÍ?
Průkazy mají pro zdravotně postižené osoby hned několik funkcí a účelů:
• Začlenění – osoby se lépe mohou díky pomoci, jistým výhodám a možnosti přístupu k různým službám a zařízením začlenit do společnosti.
• Identifikace – průkaz jasně ukazuje, že daná osoba má nárok na určité výhody a slevy. Někdy totiž nemusí být postižení na první pohled zjevné a průkazy v takových situacích pomáhají.
• Výhody a slevy – patří sem spousta výhod, například snížené jízdné v hromadné dopravě, preferenční parkování, slevy na kulturní akce a další. Postupně si je níže rozebereme podrobněji.
• Jednodušší administrativa – osoby s průkazem nemusí na každém jednotlivém místě dokládat své postižení. Stačí předložit tento jeden průkaz.
• Diskriminace – lidé s průkazem mají nárok ho předložit ve chvíli, kdy se cítí být kvůli svému hendikepu diskriminováni.

KDO MÁ NA PRŮKAZ NÁROK?
Nárok má osoba starší jednoho roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra.

JAK PODAT ŽÁDOST?
Pro jeho získání potřebujete podat žádost, a to:
• osobně na kontaktním pracovišti Úřadu práce dle trvalého bydliště žadatele
• formou odeslání s elektronickým podpisem
• formou odeslání přes datovou schránku

JAK ZÍSKAT PRŮKAZ ZTP, ZTP/P NEBO TP?
Podat samotnou žádost můžete třemi způsoby zmíněnými výše. Je to ale jen začátek celého procesu. Vůbec prvním krokem by mělo být získání lékařského posudku od odborného lékaře nebo lékařského týmu, který dokáže zhodnotit vaše zdravotní postižení. Takový posudek musí obsahovat informace o tom, jaký druh postižení máte a v jakém je stupni.
Následně ještě po vás mohou požadovat fotokopii průkazu totožnosti, fotografie a další případné dokumenty. Informujte se u příslušného úřadu, které dokumenty jsou potřeba.
Pokud vaše žádost bude schválena, obdržíte průkaz. Ten by měl obsahovat informace o vašem postižení a dobu platnosti.

VÝHODY, SLEVY A BENEFITY
Osoba vlastnící průkaz ZTP má nárok na:
• vyhrazené místo k sezení ve veřejných dopravních prostředcích pro pravidelnou hromadnou dopravu osob, s výjimkou dopravních prostředků, v nichž je místo k sezení vázáno na zakoupení místenky
• přednost při osobním projednávání své záležitosti, vyžaduje-li toto jednání delší čekání, zejména stání; nespadá sem samozřejmě čekání ve frontě při placení potravin nebo vyšetření ve zdravotnických zařízeních
• bezplatnou dopravu pravidelnými spoji místní veřejné hromadné dopravy osob
• slevu 75 procent z jízdného ve druhé vozové třídě osobního vlaku a rychlíku ve vnitrostátní přepravě a slevu 75 procent v pravidelných vnitrostátních spojích autobusové dopravy
• preferenční parkování na místech určených pro osoby se zdravotním postižením
• slevy na vstupy do kulturních a sportovních zařízení

Osoba s průkazem ZTP/P má kromě výše zmíněných výhod ještě nárok na:
• bezplatnou dopravu průvodce veřejnými hromadnými dopravními prostředky v pravidelné vnitrostátní osobní hromadné dopravě
• bezplatnou dopravu vodicího psa, je-li úplně nebo prakticky nevidomá, pokud ji nedoprovází průvodce

Osoba s průkazem TP má nárok na:
• vyhrazené místo k sezení ve veřejných dopravních prostředcích pro pravidelnou hromadnou dopravu osob, s výjimkou dopravních prostředků, v nichž je místo k sezení vázáno na zakoupení místenky
• přednost při osobním projednávání své záležitosti, vyžaduje-li toto jednání delší čekání, zejména stání; nespadá sem samozřejmě čekání ve frontě při placení potravin nebo vyšetření ve zdravotnických zařízeních
• slevy na vstupy do kulturních a sportovních zařízení

NÁROK NA PŘÍSPĚVEK NA AUTO, PARKOVÁNÍ A DÁLNIČNÍ ZNÁMKU
Jestliže jste držitelem průkazu pro osoby se zdravotním postižením (ZTP, ZTP/P), pak máte několik výhod i v rámci pozemních komunikací (tyto benefity se ale netýkají osob s praktickou nebo úplnou hluchotou):
• vyhrazené parkování pro invalidy – místa jsou vždy jasně označena, vůz ale musí vlastnit přímo osoba vlastnící platný průkaz ZTP nebo osoba blízká, která osobu s průkazem přepravuje
• možnost stát na zákazu stání – v těchto označených zónách lze parkovat po nezbytně nutnou dobu
• možnost vjet do ulic označených „mimo zásobování“ nebo „dopravní obsluze vjezd povolen“
• osvobození od povinnosti platit za dálniční známku nebo vyhrazené parkování před domem

Parkovací průkaz vydává obecní úřad obce s rozšířenou působností, konkrétně jeho sociální odbor, a to na počkání, jestliže jste již držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P. Potřebujete doložit občanský průkaz, průkaz ZTP nebo ZTP/P a jednu fotografii o rozměrech 35 x 45 mm, která odpovídá současné podobě.

Zajímavým benefitem je také příspěvek na zvláštní pomůcku, na který mají nárok osoby, které mají těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí, těžké postižení zraku nebo sluchu anebo postižení interní povahy. V případě příspěvku na pořízení motorového vozidla pak seznam doplňuje těžká nebo hluboká mentální retardace charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nebo autistická porucha s těžkým postižením s opakovanými závažnými projevy autoagrese nebo heteroagrese přetrvávajícími i přes zavedenou léčbu a zdravotní stav osoby nevylučuje přiznání tohoto příspěvku.
Pro získání příspěvku na automobil musí osoba doložit, že se opakovaně v kalendářním měsíci dopravuje a že je schopná řídit motorové vozidlo nebo je schopná být vozidlem převážena. Příspěvek na auto se poskytuje ve výši 100 000 Kč až 200 000 Kč v závislosti na příjmu.

NÁROK NA PŘÍSPĚVEK NA MOBILITU
Jako držitel průkazu ZTP nebo ZTP/P máte nárok také na příspěvek na mobilitu, pokud o něj požádáte. O co vlastně jde?
Tento příspěvek ve výši 900 korun měsíčně slouží pro osobu, která je držitelem průkazu ZTP či ZTP/P a zároveň se pravidelně za úhradu dopravuje nebo je dopravována a nejsou jí poskytovány pobytové sociální služby jako třeba v domově důchodců.
Pokud víte, že na tento příspěvek máte nárok, pak o něj žádejte nejlépe rovnou s žádostí o průkaz ZTP, aby vám začal úřad při schválení průkazu rovnou vyplácet i příspěvek. Jestliže počkáte až na vydání průkazu, obíráte se tak zbytečně o několik měsíců příspěvku, který se vyplácí po schválení ode dne žádosti.

JAK DLOUHO TRVÁ PLATNOST PRŮKAZU?
Platnost průkazu OZP je zpravidla 5 nebo 10 let. U dětí je platnost ještě kratší, a to z důvodu měnící se podoby vzhledu. Datum platnosti je uvedeno nejen na průkazu, ale sám Úřad práce vás bude o této skutečnosti písemně informovat zhruba 3 měsíce před koncem platnosti.
Abyste dosáhli prodloužení průkazu, musíte opět vyplnit Žádost o přiznání průkazu OZP a případně žádost o příspěvek na mobilitu.

(kráceno)
Zdroj: https://www.e15.cz/prukaz-ztp-ztpp-tp-vyhody-slevy-narok-zadost
 

Zdraví

Postižení očí u lupusu

Lupus je chronické autoimunitní onemocnění, které postihuje nejrůznější části lidského těla. Nejčastěji to jsou klouby, kůže, ledviny, mozek, serózní blány (pobřišnice, osrdečník) atd.
Oční komplikace u lupusu se dají rozdělit na dvě skupiny. Postižení očí lupusem a problémy vzniklé jako vedlejší účinek některých léků. Naštěstí jen velmi malé procento pacientů s lupusem má problémy s očima.

POSTIŽENÍ KŮŽE KOLEM OČÍ
Tento problém často souvisí s diskoidním lupusem (kožní forma onemocnění). Dochází k vzniku mírně vyvýšených kožních lézí nebo šupinek na kůži kolem očí. Kožní obtíže často provází pálení nebo svědění.

SUCHÉ A PODRÁŽDĚNÉ OČI
To je asi nejčastější problém, který pacienti mívají – problém „suchých očí“ (keratoconjunctivitis sicca, tzv. sicca syndrom). Dochází k zánětu slzných žláz, ty pak neprodukují dostatek slz (nebo slzy nemají potřebnou kvalitu). Pokud není oko dostatečně zvlhčované, dochází k zčervenání, dráždění a pocitu suchosti. Potíže se liší závažností. Léčba spočívá v dlouhodobém používání očních kapek (např. s kyselinou hyaluronovou), umělých slz nebo speciálních očních gelů.

SKLERITIDA
Někteří lidé s lupusem mohou mít zánět skléry (bílá vrstva v oku – bělima). Tento stav se nazývá skleritida. Může být velice bolestivá, většinou provázená červenými skvrnami na bělimě. I přesto, že zpočátku neovlivňuje vidění, je nutné navštívit lékaře. V mírnějších případech se obvykle užívají nesteroidní antirevmatika (jako Ibuprofen). U těžších případů je nutná léčba steroidy nebo jinými imunosupresivy.

PROBLÉMY SE SÍTNICÍ
Retinopatie (nezánětlivé onemocnění sítnice) může vzniknout jako důsledek řady onemocnění (diabetu, hypertenze, revmatických onemocnění, užívání některých léků). Dochází k poškození krevních cév, které sítnici vyživují. Ve výjimečných případech může dojít ke krvácení do oka a ztrátě zraku. Většinou lupusová retinopatie nezpůsobuje žádné problémy s viděním. Bývá ale ukazatelem aktivity onemocnění. Během celkové léčby lupusu se vyléčí i zánět sítnice. Důležité jsou pravidelné kontroly u očního lékaře.

ROZMAZANÉ VIDĚNÍ, ZTRÁTA ZRAKU
U malé skupiny pacientů může dojít k zánětu krevních cév na sítnici. Poškozené cévy nejsou schopny dodávat dostatek kyslíku do sítnice. Ta přestane fungovat a dochází k postupné ztrátě zraku. Ztráta zraku může být také způsobena „blokem“ v cévách sítnice (okluze retinální žíly či okluze retinální arterie). Častěji jsou postiženi pacienti s antifosfolipidovým syndromem. Léčba je tradiční – steroidy nebo jiná imunosupresiva. Případně užití laseru.

JINÉ DŮVODY
Někdy dochází ke zhoršení nebo ztrátě zraku v důsledku zánětu zrakového nervu nebo postižení mozku u lupusu. Poškození nervů může způsobit dvojité vidění. Oko je zdravé, ale jsou poškozeny jiné funkce. V těchto případech je pacient odeslán na CT vyšetření (ta se provádějí i v rámci prevence).

Zdroj: www.lupusuk.org.uk, www.lupus.org, www.maxdorf.cz, http://www.lupus-sle.cz/clanky/postizeni-oci-u-lupusu

Kdy vám může lékař napsat přepravu sanitkou?

Dopravit se sanitkou do nemocnice není možné jen v akutních případech, které pacienta ohrožují na životě. Sám ošetřující lékař může plánovanou přepravu předepsat. Kdy a kdo to bude platit?
Pokud potřebujete nutné vyšetření, lékař vám může vypsat tzv. příkaz ke zdravotnímu transportu. Dopravu vozidlem zdravotnické dopravní služby pak nebude hradit pacient, ale zdravotní pojišťovna. Tedy až na výjimky.

ZA JAKÝCH OKOLNOSTÍ MŮŽE LÉKAŘ PŘEDEPSAT TRANSPORT SANITKOU?
Lékař může indikovat převoz pacienta zdravotnickou dopravní službou pouze ze zdravotních důvodů, které neumožňují, aby se ke specialistovi nebo na kontrolu dostavil sám. Takovým důvodem pak v praxi může být např. snížená pohyblivost anebo třeba i malátnost.
Důležité je vědět, že transport není možný z důvodů sociálních anebo kvůli špatné dopravní obslužnosti.

KAM AŽ VÁS SANITKA MŮŽE DOPRAVIT?
Lékař, který předepíše příkaz ke zdravotnímu transportu, určí, kam pacienta sanitka může dopravit. Možné je to z místa bydliště ke smluvnímu poskytovateli zdravotní péče nebo od tohoto poskytovatele do místa bydliště či do zařízení pobytových sociálních služeb.
Doprava sanitkou je také možná mezi dvěma smluvními poskytovateli nebo v rámci pracovišť jednoho smluvního poskytovatele.
V každém případě je však transport hrazen zdravotní pojišťovnou pouze ve výši odpovídající vzdálenosti nejbližšího smluvního poskytovatele. Onen poskytovatel však samozřejmě musí být schopen poskytnout pacientovi požadované zdravotní služby.

CO KDYŽ PACIENT VYŽADUJE DOPRAVU NA VZDÁLENĚJŠÍ PRACOVIŠTĚ?
Zdravotní pojišťovna hradí cestu pouze na nejbližší možné zdravotnické pracoviště, kde je možné poskytnout vyžadovanou péči. Pokud by však sám pacient z osobních důvodů vyžadoval dopravu na pracoviště vzdálenější, předepsat transport je možné i tak, nicméně rozdíl vzniklý delší cestou, která ze zdravotních důvodů nebyla nutná, si uhradí sám. Stejně se bude postupovat i v případě cesty zpět.
Pacient navíc bude muset podepsat informovaný souhlas na zadní straně příkazu, že o těchto skutečnostech ví a byl s nimi předem obeznámen.

KDY NEMUSÍ LÉKAŘ NAPSAT PŘÍKAZ K TRANSPORTU?
Zda je transport zdravotní dopravní službou nutný, lékař vždy předem posuzuje, a záleží tedy jen na jeho rozhodnutí. Nicméně příkaz nemusí vystavit ani v situaci, kdy je plánovaná kontrola lékařem poskytujícím specializovanou ambulantní péči až za delší časové období. V takovém případě totiž nelze vyloučit zlepšení zdravotního stavu pacienta.
Je však možné, aby se v dané situaci pacient obrátil na svého praktického lékaře, který posoudí jeho aktuální zdravotní stav a rozhodne, zda je nutné, aby byl dopraven k ambulantnímu specialistovi sanitkou.

MŮŽE JET S PACIENTEM I DOPROVOD?
Ano, může, jestliže ošetřující lékař indikuje doprovázející osobu, doprovod také pojede vozidlem zdravotnické dopravní služby a jeho cestu také uhradí zdravotní pojišťovna. Ta bude dopravu doprovázející osoby hradit v plném rozsahu stejně tak jako dopravu pacienta.
Nicméně lékař, který transport předepsal, musí nutnost doprovázející osoby konkrétně odůvodnit. Její přítomnost musí být nezbytně nutná pro následné ošetření či vyšetření pacienta u poskytovatele zdravotních služeb.

JAK JE TO S DOPRAVOU OSOB NA INVALIDNÍM VOZÍKU?
Zdravotní pojišťovna může uhradit dopravu i jinému dopravci, než je ten zdravotnický. Je tomu tak, pokud má jít o přepravu osob, které se pohybují převážně na vozíku pro tělesně postižené. Vždy však musí transport indikovat ošetřující lékař, a navíc se musí jednat o přepravu dopravním prostředkem, který je speciálně upraven pro převoz osob na vozíku pro tělesně postižené.

(kráceno)
Zdroj:https://www.finance.cz/547708-preprava-osob-sanitkou/#dop_ab_variant=111320031&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Informace