Dobří lidé a nadšenci mezi námi stále žijí!
15. 12. 2010
Dobří lidé a nadšenci mezi námi stále žijí. Nevěříte? Zde je příběh manželů Kantorových, kteří se rozhodli podpořit naše sdružení LORM a hluchoslepé svojí aktivní účastí v pražském maratonu. Inspiraci Kantorovi získali během svého pobytu v Anglii, kde jsou podobné aktivity každodenní samozřejmostí. Své odhodlání nevzdali ani po té, co nás organizátoři PIM (zkratka pro organizátory pražského maratonu – Prague International Marathon) nestihli oficiálně zařadit mezi charitativní organizace podporované v rámci této akce.
Manželé Kantorovi nejenže pražský maraton dali a doběhli jej společně ruku v ruce až do cíle, a to ve velmi originálních a vtipných sportovních úborech, ale navíc oslovili své přátelé a známé a na podporu hluchoslepých od konce března k 20. květnu 2010 sehnali přes 30 tisíc korun! Věřím, že po přečtení následující barvité reportáže a prohlédnutí výmluvných fotografií z vlastního maratonu, se přidáte k nám a oceníte sportovní výkon manželů Kantorových zaslouženým:
MILÍ KANTOROVI, BRAVO, PRO NÁS JSTE VÍTĚZI LETOŠNÍHO MARATONU VY DVA A TO NA CELÉ ČÁŘE!!!
Petra Zimermanová, ředitelka o.s. LORM
Náš první maraton
Milí Lormáci,
moc a moc Vás zdravíme a jak vidíte, jsme stále naživu a to znamená, ze nás náš první maraton nezahubil! Naopak, bylo to naprosto skvělé a vydařilo se všechno, přes počasí, podporu rodiny a kamarádů, až – pevně doufám – po finanční podporu pro LORM od našich známých. Samotný běh byl samozřejmě náročný, ale my jsme takoví dva šneci, takže jsme si udržovali stále stejné tempíčko, celkem rychle jsme se ocitli „na ocase“ celého maratonského hada a pak už se jenom, celkem v poklidu, „vezli“.
Ráno nemělo chybu, protože na Staroměstském náměstí byla krásná ranní atmosféra, bylo modré nebe a při startu hráli Smetanovu „Moji vlast“ a všechno bylo takové slavnostní… Prvních deset kilometrů bylo docela vedro, až to bylo nepříjemné, ale zhruba v polovině se docela zatáhlo a hned se běželo o něco lépe. Za což jsem byla vděčná především já, protože se mi opravdu špatně dýchalo a vůbec jsem se ze začátku necítila dobře. Naštěstí to spolu s příchodem mraků přešlo a hned byl běh o něco veselejší. Cestou jsme měli dohodnutá stanoviště s našimi přáteli a bylo to krásné zpestření celého běhu. Díky nim byla celá tahle záležitost úžasným svátkem, na který nikdy nezapomeneme!
Ale aby všechno nebylo jen ideální, musíme se dobrovolně přiznat, že jsme také zažili menší „manželskou krizi“, když mého manžela chytly na 34. km křeče a najednou přestal běžet a… ani se mi to nechce vyslovit… ŠEL!!! Normálně prachobyčejně šel a mě chytaly běsy, protože jsem se cítila docela dobře a dokonce jsme měli našlápnuto na čas pod pět hodin!!! Takže jsme se nějakou dobu docela hašteřili, mračili a do toho se manžel občas hroutil pod tíhou křečí. Nakonec jsem ale došla k rozumu a uvědomila si, že se prostě nedá nic dělat a jsme v tom dva, že jsme si řekli, že za všech okolností běžíme spolu a mračením akorát kazím tu úžasnou atmosféru. Na 41. kilometru nás čekali přátelé s video kamerou, běželi pak s námi až k cíli a celou tu krásnou atmosféru Pařížské ulice natáčeli. To povzbudilo i manžela, zapomněl na křeče a statečně běžel, i když jak jsem pak z natočeného materiálu zjistila, vzteky po mne házel osvěžovacími houbičkami jako malé dítě!!! (když jsme se pak na to dívali, váleli jsme se smíchy!)
Proběhnutí cílem byl úžasný zážitek, a i když čas byl hodně daleko za naši vysněnou hodnotou, i tak to bylo krásné. Celý běh byl zakončený oroseným pivkem v hospůdce U Vejvodů a tak už nebylo co víc si přát! Takže – dali jsme to!!! Ať žije LORM!!!
Posíláme Vám nějaké ty fotky, ať máte představu, jaké to bylo.
Budeme se moc těšit na další zprávičky od Vás, mějte se moc pěkně a zdravíme všechny v LORMu!
Se srdečným pozdravem,
Yvona a Petr Kantorovi 🙂
