Setkání plné emocí…

Mé první setkání s panem Holbou bylo před šesti lety. Tenkrát jsem však netušila, jak vzácný je to člověk…

Je skvělé, když se podaří dobrá věc. A v případě přednášek pro žáky naší školy to platí dvojnásob. Pan Holba je totiž hluchoslepý. Bez svého věrného přítele – labradora Pedra a červenobílé hole by nemohl podnikat akce, jako byla tato.

Pan Holba nám ukázal, co všechno musí takový vodicí pes zvládnout – převést slepého člověka přes cestu, dopravit ho dopravním prostředkem na určité místo, rozumět nejrůznějším pokynům. Taky být věrným přítelem i v těch nejtěžších chvílích. Nikdo by nevěřil, jak dokázali žáci hltat každé jeho slovo. A nejen oni. I v učitelích se mísily nejrůznější emoce – přes lítost, smutek, radost, ale především obdiv. Kdo něco podobného nezažije, těžko pochopí, s čím vším se postižený člověk musí poprat.

Děti se také seznámily s komunikačními možnostmi hluchoslepých lidí – českou modifikací Lormovy abecedy (pozn. ke komunikaci se využívá dlaňová strana nejlépe levé ruky, prsty této ruky se drží poněkud napjaté a mírně roztažené. Podle potřeby je možno používat i dlaně pravé ruky. Mluvčí vyznačuje jednotlivá písma svým ukazováčkem do dlaně a na prsty ruky příjemce sdělovaných informací podle přesně daného schématu).

Nádhernou tečkou za touto besedou bylo focení s pejskem Pedrem, který v dětech i v nás dospělých zanechal nádherný zážitek. Pevně věřím, že každý z nás se při setkání s postiženým člověkem neotočí k němu zády, ale rád mu podá pomocnou ruku. A jsem přesvědčena, že tomu napomohlo i toto naše setkání…

Chcete-li se dozvědět něco víc ze života pana Holby, přejděte na tento odkaz: Ladislav Holba: Jdi dál, někdo tě potřebuje

Iva Ondrová, učitelka ze ZŠ Gebauerova v Ostravě – Přívoze

Fotografie z besedy: Pan Ladislav Holba s vodicím psem Pedrem na besedě o hluchoslepotě